Mirka (33) a Vlado (36) se dnes těší ze tří krásných malých dětí (Zoe, Rút a Damián), z toho jedny jsou dvojčata. Cesta k nim však nebyla jednoduchá, umělé oplodnění se jim nabízelo jako jediná možnost. O tom, jak je Bůh vedl, se s námi podělili v tomto rozhovoru.
Jak zpětně vnímáte období bezdětnosti? Čím jste procházeli?
Bylo to velmi těžké, ale zároveň krásné a velmi vzácné období. Neskutečně upevnilo naše manželství. Byli jsme si vzájemně velkou oporou a prožívali jsme něco, co bylo jen naše ... Naše bolest, strach, ale neskutečná láska a projevy obětování se pro druhého.
Ze začátku nás to oba velmi ranilo, dá se říci, že "položilo na lopatky". Nepočítali jsme s tím, oba jsme chtěli mít více dětí, a najednou tohle? Jakoby se nám zhroutil svět, neměla jsem chuť žít. Ale po pár dnech, jak přišla tato zdrcující zpráva, mě manžel objal a řekl: "
Já i navzdory všemu věřím, že my jednou budeme mít miminko, věř i ty ..." Dodnes si pamatuji tu chvíli. Přiznám se, že jsem nevěřila, i když jsem chtěla, všechny ty lékařské argumenty mě v tom brzdily. Ale manžel stále věřil, a modlil se, zejména tehdy, když jsem byla na dně.
Pamatuji se, že jsme stáli před rozhodnutím podstoupit umělé oplodnění, což lékaři považovali v mém případě za jediný způsob léčby, a rozhodla jsem se, že pár týdnů ještě počkáme, udělám si pořádek sama v sobě a rozhodneme se, jak dál. Bůh nás má velmi rád, protože pár dní před tím, než jsem chtěla udělat krok k umělému oplodnění (i když jsme stále s tím nebyli ztotožněni), najednou jsme poznali lidi, kteří se věnují Naproléčbě, a najednou se na nás valilo kvantum nových informací, možností, kontaktů. Velmi nám tehdy pomohlo společenství neplodných manželů, což nám dodalo sílu bojovat.
Kdy vám bylo nabídnuto umělé oplodnění?
Hned na úplném začátku, kdy se zjistilo, že je náznak problému s plodností, u mě a i u manžela. Doslova nám bylo lékařem oznámeno: "
Není možné, abyste vy s vašimi diagnózami měli přirozenou cestou děťátko." Jediné řešení bylo umělé oplodnění a co nejdříve. Když jsme nebyli s daným postupem ztotožněni a chtěli jsme věci řešit jinak - najednou byl problém, protože většina lékařů nás nechápala a byli jsme jako blázni - chcete děťátko, a nechcete nic řešit? My jsme totiž chtěli miminko a chtěli jsme náš problém řešit, jen jiná možnost jak IVF z pohledu odborníků neexistovala. Díky Bohu a dobrým lidem jsme našli i jinou cestu, která byla správná.
Čím je pro vás umělé oplodnění nepřijatelné?
Z křesťanského hlediska je to nepřípustné a nakolik jsme oba věřící, je pochopitelné, že nás to odrazovalo. Ale když je člověk zoufalý, hledá způsob, proč by to nemohlo být přijatelné i pro nás křesťany. Velmi mě na přístupu v Centru asistované reprodukce (CAR) odrazovalo to, že v podstatě neřeší žádnou léčbu zdravotních problémů, ale rovnou se jde natvrdo k umělému oplodnění - což je podle nich jediný způsob léčby neplodnosti. Podle mě léčba není jen nějaký kýžený cíl bez námahy. I když nechci tím říct, že vám tam hned dají miminko, neboť i tato cesta je velmi těžká a podle mě manžele velmi psychicky ničí, hlavně v případě, když absolvují více cyklů umělého oplodnění a miminko nepřichází. Už jen to čekání po embryo transferu, jestli se vajíčko uchytí, musí být hrozně frustrující, hlavně pro ženu. Mnoho párů možná ani netuší, co všechno je čeká, když do centra jdou, a co vše obnáší hormonální léčba či stimulace před umělým oplodněním. Asi cíleně se o tom předtím moc nemluví, nebo jen polopravdy, aby to lidi neodrazovalo. Já jsem měla trochu výhodu v tom, že jsem zdravotní sestra a viděla jsem do těchto věcí trochu víc.
Pokud by v tom nebyla ještě síla peněz, možná bych to brala opravdu jako snahu lékařů pomoci lidem mít miminko, ale přijde mi to i jako strašný byznys. Měli jsme z toho takový pocit, že v CAR jen čekají na náznak problémů s plodností u lidí a už to jde jako lavina. Je to nepochopitelné, že problém s neplodností se běžně neléčí, ale hned se nabízí mít úspěšný výsledek prostřednictvím CAR. Už jen název umělé oplodnění evokuje v člověku něco nepřirozené a nerozumné. Mermomocí získat něco, co zatím nemám, i na úkor svého zdraví. Kromě toho je tu i aspekt selekce embryí a následné zmrazování nevložených embryí, což je velmi nedůstojné zacházení s člověkem jako takovým.
V čem je Naproléčba jiná?
Když jsme se poprvé doslechli o Naproléčbě, přišlo mi to jako světlo na konci tunelu.
Po těch všech negativních nabídkách, které svět dává, co se týče řešení neplodnosti, jakoby mi padl kámen ze srdce, a najednou bylo před námi tolik možností ...
Cítila jsem neskutečnou svobodu a odhodlání, že se dá jít dál i bez umělého oplodnění, přirozenou cestou. Najednou bylo tolik možností, jak se dají naše problémy s plodností řešit.
Naproléčba hledí v první řadě na příčinu problému a snaží se ho řešit. Hledí komplexně prioritně na manžele (pár), na jejich zdraví, pohodu, psychiku. Na samém počátku je podstatné poznat, jak funguje moje tělo - nabízí různé možnosti sledování hlavně průběhu menstruačního cyklu ženy. Naproléčba znamená najít problém, řešit ho, léčit s akceptováním přirozeného fungování lidského těla.
Máte nyní tři malé děti, z toho jedny dvojčata, jaký je váš život dnes? Předpokládám, že velmi rušný ...
Náš život se velmi změnil. Před tím jsme řešili sami sebe, a nyní už na sebe velmi nemáme čas. Naše tři poklady jsou pro nás vším. Přiznávám, není to snadné ani teď, máme obrovskou zodpovědnost, jak správně vychovat naše děti do dnešní náročné doby. Vyčerpanost a únava jsou na běžném pořádku. Jelikož jsme stále oba doma s dětmi, je to někdy takový stereotyp, který člověka ubíjí. Ale už si neumíme představit život bez nich. Ty úsměvy, radost, šibalství či trefné upřímně dětské poznámky, vás prostě dostanou ...
Přiznávám, že informace o druhém těhotenství nás dost šokovala, ještě o to víc, když jsme zjistili, že čekáme dvojčata. Přestože jsme se velmi těšili, nabízely se i otázky typu - jak to zvládneme, přece jen starší dcerka neměla ještě ani dva roky, kdy se dvojčata narodily.
Avšak Bůh si nás na toto období 6 let připravoval, a nyní se již na období neplodnosti díváme úplně jinak, s pochopením a přijetím Boží vůle. Často se s manželem pozastavuje nad tím, že je to až tak neskutečné, že máme najednou tak velkou rodinu. Museli jsme koupit větší auto, potřebujeme větší prostor na bydlení, když někam jdeme, potřebujeme mnohem více času, než všechno nachystáme, a museli jsme koupit větší hrnce. Někdy je to neuvěřitelné, když vidím tolik dětských postýlek kolem nás, a já večer před spaním přikrývám všechny naše spící dětičky. Hřeje to u duše. Nebo, když některý z nás dvou odchází z domu, všechny naše děti stojí v okně a upřímně mávají, posílají polibky a úpěnlivě čekají, kdy se vrátíme. Člověk má tehdy obrovskou motivaci vrátit se zpět domů.
Co byste poradili párům bojujícím s neplodností?
Nedívat se na období bezdětnosti, jakoby se nám zhroutil svět, je třeba i v této zkoušce vidět smysl, protože život je krásný a je třeba jej žít naplno, i když nás tíží tento bol. Vychutnat si svobodu, můžete cestovat, poznávat svět a lidi kolem nás. No a především se nevzdávejte, věřte, že Bůh má s vámi plán, ať už jako u nás, že nás 6 let připravoval na rodičovství několika maličkých dětí, nebo chce, abyste se stali rodiči dětí, které možná nejsou z vaší krve, nebo chce, abyste možná sloužili lidem jinak ... Ale určitě věřte, že vás nikdy nenechá samotné.
Zuzana Rigdová
Více o Creighton modelu sledování hlenu a Naproléčbě na Slovensku najdete na stránce www.plodar.sk..
U nás najdete odbornou pomoc v Centru naděje a pomoci - www.cenap.cz/naprohelp
Převzato z https://zastolom.sk/,
článek ze 14. 5. 2019 naleznete
zde.
