Vážená paní Zuzano!
Nečekal jsem, že se dožiji takových dob. Jde o časy mlžení. Ale i v těchto časech máme poklad víry, který zde zanechal Ježíš Kristus a jeho apoštolové a který Církev nese dějinami.
Tento poklad je jasně formulován a když v některých dějinných úsecích dojde k zamlžování, umíme si v pochybnostech posloužit, že nahlédneme do pokladu víry minulých dob. Vyžaduje to jednoznačné přesvědčení, že Kristova Církev je jedna a nedělitelná a dnes je to tatáž Církev, jako byla před sto lety nebo před tisíci lety.
Už desetiletí s bolestí sleduji jak mnozí angažovaní i horliví kněží či věřící rádi Církev dělí na Církev předkoncilní a pokoncilní. Toto dělení je nebezpečné a přináší již své ovoce. Jeho kořeny sahají daleko před nynější pontifikát. Pohrdáme učením Církve před koncilem a vytváříme jakési pokoncilní učení, ve kterém zamlžujeme Kristovu pravdu a jasné světlo z minulosti nechceme vidět. Pokud uznáme, že Kristova Církev je jedna nedělitelná a kontinuální tatáž před každým koncilem i po něm, budeme mít dost světla z minulosti i v časech mlhavých.
Kristus je Sluncem a to Slunce si dokáže poradit s každou mlhou, jen je třeba trpělivost. Jak říkávala blahoslavená Zdenka Schelingová, že za mračny je její milované slunce. Toto je naše naděje.
Přeji Vám požehnané dny a hlavně hodně zdraví a Boží pomoci.
S úctou +
Andrej IMRICH, emeritní pomocný biskup Spišské diecéze
Zveřejněno s laskavým povolením otce biskupa Andreje Imricha.
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek ze souboru zpráv
Život Cirkvi vo svete 27/2019
ze 6. 7. 2019 naleznete
zde.
