Dnes je málo známý smysl a význam pobožnosti škapulíře. Škapulíř byl původně částí oděvu, která sloužila benediktinům při práci jako ochranná zástěra. Dnes patří škapulíř (z latinského scapula - šat pokrývající ramena) ke svátostinám uznaných Církví. Důvodem je zjevení, kterého se dostalo sv. Šimonovi Stockovi 16. 7. 1251.
Toto zjevení bylo Církví oficiálně uznáno již 3. března 1322 poté, co sám papež Jan XXII. měl zjevení Panny Marie týkající se škapulíře.
Dnes je 16. červenec v liturgickém kalendáři oslavován jako svátek Panny Marie Karmelské. V tento den organizovala škapulířská bratrstva procesí ke cti Panny Marie Karmelské, Královny škapulíře.
Hora Karmel (= ovocná zahrada) byla podle vidění Kateřiny Emmerichové už v předkřesťanských dobách poutním místem zbožných Židů: "Jsou tři místa, kam každoročně putovala Svatá Rodina: Jeruzalémský chrám, Betlém (...) a hora Karmel (...) Zbožní lidé tam chodili obyčejně v květnu, když se vraceli z Jeruzaléma. Dělo se tam něco s Eliášem, což souviselo s Mesiášem (...) oblak vystupující z vody měl podobu velké ženské postavy se vztahem ke svaté Panně. Byla tam také studna a jeskyně, která sloužila jako kaple. sem v určitou dobu přicházeli zbožní židé, kteří vroucně prosili o příchod Mesiáše. Přebývali tady také židovští poustevníci, později křesťanští."
Anna Kateřina Emmerichová "viděla ve vztahu k blížícímu se Mesiáši paprsky oplodňující rosy (mráčku, který viděl Eliáš na hoře Karmel) od pokolení k pokolení až ke svaté Panně."
"Jednou jsem viděla, jak se na barevném okraji utváří jedna nebo více perel a s nimi se zbožní modlili o příchod svaté Panny a uctívali ji už před jejím narozením. Viděla jsem, jak tato úcta ke svaté Panně zde bez přestání pokračuje, když už Maria byla na zemi, byli to Eséni a později poustevníci, z nichž vzešli karmelitáni, a ti trvají až do dnešních dob."
Řád karmelitánů byl skutečně založen
Bertholdem z Kalábrie († 1195) a několika poustevníky na této hoře v roce 1185, a tak původní úctu k Eliášovi zatlačila úcta mariánská.
Jméno sv.
Šimona Stocka (1165-1265) je úzce spjato s Karmelitánskou mariánskou úctou. Svatý Šimon byl Angličan a vyznačoval se svatým životem a velkou zbožností, jak se o něm hovoří v Legendě abbreviata. Narodil se v hrabství Kent, vedl poustevnický život, dokonce i na vysokém stromě.
Po roce 1200 se připojil ke karmelitánům, které muslimové vyhnali ze Svaté země, protože na něj velmi zapůsobila jejich mariánská úcta a přísná askeze.
Po složení slibů a promoci na oxfordské univerzitě se Šimon vrátil do kláštera karmelitánů v Aylesfordu u Kentu.
Jako nástupce generálního představeného cestoval v roce 1226 do Říma pro papežské potvrzení karmelitánského řádu. Potom vedl několik let přísný kající život na hoře Karmel, dokud ho muslimský útlak nepřinutil k návratu.
Jako 80-letý ve funkci generálního představeného (od roku 1245) musel snášet velké útoky a pomluvy proti karmelitánům. Jejich kontemplativní asketické zaměření budilo takový odpor, že někteří žádali na papeži, aby řád zrušil. Honorius III. to odmítl, ale mnozí karmelitáni raději přešli k dominikánům a františkánům, čímž byl původní řád ohrožen.
Matka Boží však reagovala na Šimonovy prosby o pomoc. Šest let po jeho volbě generálním představeným se mu 16. července 1251 zjevila svatá Panna jako Karmelský květ (flos Carmela). Karmelská královna předala přitom řádu apoštolské požehnání. Založila tak v roce 1251 bratrství, které mělo být otevřeno i laikům.
Podle svědectví Šimonova zpovědníka,
předala Panna Maria světci hnědý škapulíř s těmito slovy:
"Milovaný synu, přijmi tento škapulíř tvého řádu
jako znamení mého bratrství;
je to znamení pro tebe
a privilegium pro všechny děti z hory Karmel.
Kdo v tomto šatě zemře,
bude uchráněn od věčného ohně.
Viz, je v něm znamení spásy,
ochrana v nebezpečí a záruka pokoje a věčné smlouvy."
Od tohoto mariánského zjevení, které podnítilo velkou mariánskou úctu na hoře Karmel, je Panna Maria pokládána nejen za patronku a ochránkyni, ale přímo za zakladatelku karmelitánského řádu.
Přísnou Karmelitánské řeholi, kterou sestavil Šimon podle vzoru františkánské řehole v roce 1226, schválil papež v roce 1247. Řád
Beatae Mariae Virginis de Monte Carmelo je zařazen mezi žebravé řády. V bule
Ex parte dilectorum papeže Inocence IV. z 13. ledna 1252 jsou karmelitáni poprvé papežem nazýváni
Fratres Beatae Mariae Virginis de Monte Carmelo.
V knize "
Gefürth von Maria" dokládá Holböck, jak velká byla úcta k Panně Marii Karmelské po jejím zjevení Šimonovi Stockovi:
V roce 1263 udělil papež Urban IV. odpustky za podporu znovuvýstavby karmelitánského kláštera na hoře Karmel, "kde má původ známý řád, založený na Boží slávu a ke cti slavné Panny a patronky jeho členů."
Poté bylo zasvěceno ke cti Panny Marie z hory Karmel mnoho kostelů. Na generální kapitule řádu v Montpellier v roce 1287 bylo zapsáno: "
Vyprošujeme pomoc Panny Marie, panenské Matky Ježíšovy, ke které následování a úctě byl založen náš rád na hoře Karmel."
V ceremoniálu karmelitánského řádu z roku 1616 čteme o svátku zjevení Panny Marie Karmelské: "
16. červenec, den památky Naší Paní na hoře Karmel, oslavují karmelitáni a celá Církev, že tento řád byl založen ke cti Matky Boží, která jeho syny a dcery zvláštním způsobem adoptovala, ozdobila je škapulířem, obdařeným velkými privilegii."
Už první rok po mariánském zjevení se ukázalo, jak účinný je škapulíř. Šlechtic Walter z Hyntonu, smrtelně zraněný v souboji, byl první laik, který byl přijat do karmelitánského bratrství. Tento muž, žijící dříve jako zločinec, který pohrdal svátostmi, se vyzpovídal a zemřel smířený s Bohem.
To, čo Královna Karmelu slíbila,
opravdu platí:
,Služebník Mariin nebude nikdy zatracený.'
Krátce po tomto obrácení rozšířil Šimon Stock škapulíř mezi laiky. Patří mezi ně svatý král Ludvík IX. a jeho matka Blanka Kastilská, král Filip III., anglický král Eduard II. a německý císař Fridrich III. Téměř všichni papežové posledních tří století včetně Jana Pavla II. byli nositeli hnědého škapulíře a členy bratrstva Panny Marie na hoře Karmel.
Začátkem roku 1322 měl papež Jan XXII. vidění: Maria k němu promluvila:
"
Všechny duše, které jsou členy škapuliarského bratrství a splní určité podmínky, mají to privilegium, že budou co nejdříve, nejpozději v sobotu po své smrti (sabbato post eorum obitum) vysvobozeny z očistcového ohně a dovedeny na svatou horu věčného života." Toto zaslíbení o sobotě uvedl papež v bule ze dne 3. března 1322. Od té doby mnoho papežů potvrdilo toto privilegium ve spojení s dodržováním čistoty přiměřené stavu a každodenní modlitbou hodinek Matky Boží nebo růžence.
Sestra Lucie z Fatimy dosvědčuje, že 13. října 1917 držela Panna Maria v ruce Karmelský škapulíř: "
Chtěla tím dát najevo, že si přeje, aby všichni nosili škapulíř. (...) Svatý Otec (Pius XII. r. 1950) řekl celému světu, že škapulíř je znamením zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Nikdo se tomu nemůže vyhýbat."
Protože Srdce Panny Marie uchráněné dědičné viny nás chce stále přivádět k Srdci Ježíšovu a k jeho milosrdenství, je nejhlubším smyslem škapulíře obrátit se ke Kristu v jeho světle a jeho lásce, jak to požaduje svatý Pavel:
Vy, kteří jste pokřtěni v Kristu, oblékli jste Krista (Gal 3,27).
U příležitosti 750. výročí předání škapulíře přijal
Jan Pavel II. zástupce Karmelitánské rodiny a mezi jiným řekl:
"
Obzvláště srdečně zdravím rodinu karmelitánů, která připutovala ve velkém počtu z různých zemí u příležitosti 750. výročí předání škapulíře. Moji drazí! Tato příležitost se týká nejen ctitelů Matky Boží z hory Karmel, ale celé Církve, protože bohaté mariánské dědictví karmelitánů se v průběhu staletí a díky šířící se úctě ke škapulíři stalo pokladem celého Božího lidu. Čerpejte ustavičně z tohoto zázračného duchovního dědictví a buďte den co den věrohodnými svědky evangelia. (...) Škapulíř připomíná jednak ustavičnou ochranu Panny Marie v tomto životě i v přechodu na věčnost. Na druhé straně probouzí vědomí, že úcta k Panně Marii musí být jakýmsi druhem "uniformy", tedy křesťanského životního stylu naplněného modlitbou a vnitřním životem. Odpovídejte ustavičně na Boží milost, která vám uděluje sílu na cestě ke svatosti."
Zdroj: Maria heute
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek ze 7. 7. 2019 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 9. 7. 2019; 13. 7. 2024 - 5377 přečtení)
