Zamyšlení nad evangeliem 14. neděle v mezidobí- cyklus C
Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec ani mošnu ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: „Pokoj tomuto domu!“ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: „Přiblížilo se k vám nebeské království!“ Když přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: „I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!“ Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.“
Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Odpověděl jim: „Viděl jsem satana padnou jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a přemáhat všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“ (Lk 10,1-12.17-20)
Nevím, jestli se vám při naslouchání dnešnímu evangeliu vedlo jako mně, ale na první poslech mi to celé vyprávění vždy připadalo vzdálené a dnešní době cizí. Člověk se nad tím musí pořádně zamyslet, aby mu došlo, co to má společného s naším dnešním životem. Pokusme se tedy o to zamyšlení.
Nejprve se tam říká: “Pán ustanovil ještě jiných 72 učedníků a poslal je před sebou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít.”
Říká se tu, že hlásání Ježíšova evangelia není jen záležitostí oněch dvanácti profesionálů, ale i dvaasedmdesáti dalších. Proč zrovna dvaasedmdesát? Židé znali v tehdy známém světě 72 různých národů. Nemínil se tu tedy číselný údaj, ale všeobecnost poslání: ke všem národům světa mají jít Ježíšovi učedníci. Všechny mají učit, jak si pěkně žít.
A tak se to také stále děje. Od člověka k člověku jde poznání Ježíšova učení. Nejen na stránkách bible, ale především na chování a jednání křesťanů poznávají noví lidé krásu evangelia. My všichni jsme takoví putující vyslanci Ježíšovi - misionáři. A všimněte si: u těch prvních 12 apoštolů jsou uvedena jména. U těch dalších 72 jména nejsou. Proč? Protože tam patří jména naše. Jména všech křesťanů i jméno tvé.
A kam nás Pán Ježíš posílá? Do světa, kde lidé dychtivě čekají co jim o Božím království povíme? Ne. Pán Ježíš říká: “Posílám vás jako ovce mezi vlky.” - Za to, že chodíte do kostela a žijete po křesťansku, budou se vlčí lidé vám děti ve škole, nám dospělým v práci posmívat. Budou vám zazlívat, že nevyjete s vlky. Že se denně snažíte žít pokojně, přátelsky, jako beránci Boží.
A pak je tu třetí věta evangelia: “Neberte si na cestu velká zavazadla, nespoléhejte na moc peněz.” Teď si možná myslíte: “Ale tohle už doopravdy v dnešní době nejde. Co dnes pořídíš bez peněz, jak budeš žít bez majetku?” Ale už při prázdninovém výletě poznáš, oč líp se jde tomu, kdo nevleče těžký batoh, kdo si jde jen tak nalehko. Podobně moudří lidé vědí, že v životě není nejdůležitější mnoho mít, ale spíš dobře být.
Pán Ježíš nedal učedníkům na cestu žádné spořitelní knížky, to je fakt. Jde to tak i dnes? Nejde, říkáš si a mne to tak také napadá. A přece, v hloubi srdce cítíme všichni, že Pán Ježíš má přesto pravdu. Peníze nejsou všechno.
Na konci dnešního evangelia jsme slyšeli, jak se učedníci s radostí vraceli k Pánu Ježíši. Jak mu vypravovali, co cestou zažili. Jak je Pán láskyplně vítal a staral se, aby si odpočinuli.
Tak je to dodnes. I my se každou neděli vracíme ze svého putování světem sem, k Pánu Ježíši, do společenství učedníků. I my tu v modlitbě projevujeme Pánu, co jsme za tento týden zažili. I my tu nasloucháme v evangeliu Pána, jako mu naslouchali učedníci. I my s ním stolujeme v hostině svaté večeře. I my si tu odpočíváme.
I my nakonec znovu slyšíme poslání na cesty pokoje: “Jděte ve jménu Páně.”
Kristův náměstek, římský papež nedávno vyhlásil: “Druhé tisíciletí nyní končí. Budovalo civilizaci vědy a techniky. Třetí tisíciletí má za úkol vybudovat civilizaci lásky.”
Hle, tu je jednou větou vyjádřený cíl a úkol, především pro nás, křesťany. Tak si to připomeňme každou neděli na konci mše. K výzvě: “Jděte ve jménu Páně,” si dopovězme: budovat kolem sebe civilizaci lásky.”
