Evangelijní úryvek slavnosti svatých Cyrila a Metoděje (Mt 28, 16 - 20) předkládá poslední čtyři verše z Matoušova evangelia. Zmrtvýchvstalý Ježíš krátce před svým nanebevstoupením vyzývá své učedníky k misionářskému úsilí. Apoštolové Slovanů jsou vynikajícím příkladem naplnění těchto Ježíšových slov.
Na památku evangelizačního díla svatých soluňských bratří vydal svatý Jan Pavel II. v roce 1988 encykliku Slavorum apostoli - Apoštolové Slovanů. Už o osm let dříve 31. prosince 1980 tentýž papež prohlásil tyto světce spolupatrony Evropy. Jeho úmyslem bylo představit Cyrila a Metoděje jako konkrétní příklady a duchovní opory zvláště pro národy evropského světadílu (srov. 2. bod).
Dobře poznat
Papež v encyklice vyzdvihuje úsilí svatých bratří dobře znát vnitřní svět těch, kterým chtěli hlásat Boží slovo. Dělali to důvěrně známými obrazy a pojmy. Snažili se proniknout do mentality nových národů. Dokázali se přizpůsobit jejich požadavkům, ztotožnili se s jejich životem a tradicí, které očistili Božím zjevením. V té době šlo o novou metodu katecheze. (11. bod). Položili tím základy misionářské činnosti, kterou Církev dnes předává na všech světadílech. I v současnosti se očekává od Církve, že bude mluvit srozumitelným způsobem. Je to skutečně velmi důležité.
Srozumitelnost neznamená přizpůsobení se době. Je to právě věrnost Božímu zjevení, která dokáže povznést a zušlechtit ryzí a přirozené lidské city. Kde se však tyto city odtrhnou od Božího zjevení a ponechají se na vlastní subjektivní přístup, tam hrozí, že společnost a vztahy se "zvlčí".
Jedna Církev a jedno evangelium
Soluňští bratři pocházeli z byzantského prostředí, patřili k řecké kultuře a k tradici křesťanského Východu. Nevnucovali však našim národům řecký jazyk, ani byzantskou kulturu a zvyky, ačkoli z lidského hlediska jim byly blíž a důvěrně je znali, neboť v nich vyrostli. Na prvním místě jejich cílem bylo spojit věřící v Kristu. Proto v případě potíží se neobrátili na cařihradský patriarchát, ale na římského papeže, kterého vnímali jako viditelný znak jednoty Církve. Každé místní společenství má obohacovat celou Církev. Nemá to však dělat podle vlastních pravidel. Nemůže se přitom vymlouvat na odlišné životní podmínky. Platí zásada, kterou říká apoštol Pavel: "
Dary jsou rozličné, ale Duch je tentýž. I služby jsou rozličné, ale Pán je tentýž. A jsou různé účinky, ale Bůh, který působí všechno ve všech, je tentýž." (1 Kor 12, 4 - 6)
Ze života svatých bratří víme, že čelili mnoha obtížím, pomluvám, dokonce fyzickým útokům a pronásledování. Nikdy však nezanechali věrnost Církvi V dnešní době jsou patrné hlasy, které volají po Církvi bez biskupů, po Církvi bez kněží. Argumentuje se tím, že Církev poznamenaná skandály se zdiskreditovala a ztratila morální právo se vyjadřovat.
Řešením však není jakási "jiná", "nová" Církev s "novými" pravidly, které by byly vstřícné k této době. Řešením vždy bylo, je a zůstane pokání, což znamená návrat k Bohu, ke Kristovu evangeliu. Neexistuje ani progresivní evangelium, neexistuje evangelium pro obyčejné nebo vyvolené křesťany. Existuje jediné evangelium Ježíše Krista.
Ušlechtilost
V Evropě jakoby existoval strach před křesťanstvím. Zapomíná se, že Ježíšovo evangelium neochuzuje kulturu národa, ale vyzdvihuje ji a zušlechťuje. Proto potřebujeme ve společnosti rozvíjet křesťanské hodnoty, neboť ony zušlechťují naše vztahy. Když dovolíme, aby Kristovo evangelium prozářilo ekonomiku, politiku, právní systém, kulturu, umění, zušlechťuje tím celou společnost, což bude ve prospěch obecného dobra všech obyvatel.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 4. 7. 2019 naleznete
zde
