Není tato otázka mudrců také
hluboce naší otázkou?
Kde je ten, který právem zasluhuje, aby byl nazýván Pánem světa a Pánem mého života, jemuž všechno náleží, který mě chrání a vede ke spáse, ten, kterému právem patří mé klanění, všechna moje láska a odevzdanost – kde je tento Král a kde ho najdu?
Liturgické texty tohoto svátku dávají našemu hledání správný směr. Můžeme u nich hledat odpověď na otázky: Jaký je to Král a jak přichází?
Hle, přichází Pán a Vládce. Má v rukou královskou moc a vládu, volá k nám Církev tento den v úvodním verši. Ohlašuje Vykupitele v prvním čtení jako toho, který se zjevuje ve světle slávy. Ale již v druhém čtení se mluví o „Kristově tajemství,“ které je odhaleno jen těm, kterým to Bůh chce zjevit, a evangelium potvrzuje tento apoštolův výrok.
Král a Vykupitel se zjevuje jinak, než bylo očekáváno, než si to lidé představovali a přáli, a poznávají ho jen zvláště osvícená srdce a oči. Nezjevuje se v paláci královského města, nýbrž v nenápadném domě pastýřské obce. Nepřichází jako mocný vládce uprostřed zářícího dvora, nýbrž jako bezmocné dítě z lůna chudé matky. Nikoliv jako vítězný osvoboditel národa, nýbrž jako pronásledovaný, který se musí sám zachraňovat útěkem a který strhne do smrti nevinné děti. Opravdu, není snadné v něm poznat Krále!
Co je zde naznačeno, je dále potvrzeno textem Matoušova evangelia: Kristovo království zůstane skryté. Královský titul bude opět použit až na počátku jeho umučení. Teprve pak se objeví, ale v jaké souvislosti! Jako titul pro krále, který přichází bezmocně na oslátku, jako „židovský král“, kterého vyslýchá Pilát, jako předmět výsměchu, korunovaný trním, jako důvod odsouzení k smrti v nápisu na kříži, jako posměch z úst židovských předáků.
V tom všem je třeba hledat smysl Ježíšova královského titulu. Jedno je zřejmé: od počátku směřuje k utrpení.
A napadá nás druhá otázka, blízká té první: Kdo tohoto Krále nalezne a pozná? Odpovídá opět evangelium:
Tento Král může být nalezen:
* těmi, kteří po něm touží a rozeznávají proto jemná Boží znamení;
* těmi, které jejich touha něco stojí – kteří zanechají oblíbeného každodenního života a vydají se na cestu, aby ho hledali;
* těmi, kteří se cestou nedají zmást falešnými králi a jejich zářivým a pohodlným životem, jaký nabízejí; kteří následují hvězdu, která je vede, a nedají se zmýlit Královou nízkostí, chudobou a obyčejností.
V radosti mudrců se tento blažený cíl již tiše projevuje. My ho dosáhneme, když se líbeznému dítěti v Betlémě budeme nejen klanět, ale také půjdeme statečně cestou, kterou jdou mudrci. Proto se Církev dnes modlí: „My už Tě poznáváme světlem víry, doveď nás až k blaženému patření na krásu Tvé velebnosti.“
Vyšlo v časopise Světlo 1. ČÍSLO / XII. ROČNÍK
