Možná vám to už někdo řekl: "
Měl bys jít do nějakého společenství!". A vámi hned otřásla hrůza, naskákala husí kůže a zalil studený pot. Společenství, to je strašná představa. Emancipovaný člověk si představí, jak sedí v kruhu podivných lidí, kteří to v životě tak trochu nezvládli a nevědí, kde je sever.
Kámoš mi to jednou řekl přesně takto. Že ať nečekám od společenství příliš kvalitní lidi. Jsou to ti, kteří se nedokázali normálně etablovat ve světě, najít si svou bandu kamarádů, a tak chudáci skončili v kostele. Jelikož ve svém životě pokazili asi vše, co mohli - tak dnes už jen poslušně šoupou nohama ve společenství a poslouchají slova pana faráře. Hm. Mohla jsem mu vynadat? Mohla. A možná bych se do něj i byla pustila, kdybych před časem o společenstvích nesmýšlela stejně. Ale jak jsem se mýlila!
Přišla jsem na to, že i když slovo společenství je tak trochu neimidžové a v myslích světsky smýšlejících lidí evokuje jistý druh fanatismu nebo katolického vymývání mozku, je, a opravdu s plnou vážností říkám, JE pro člověka dobré, prospěšné, ba dokonce naprosto nezbytné. A to v případě, když se jeden již rozhodl stát se dobrým, chce na sobě pracovat a pochopil, že sám ze sebe to zkrátka nedá. Myslím, že žijeme dobu, kdy si tvoříme vlastní vesmíry. Jeden člověk ve svém vlastním bytě, ve svém pokoji, se svým autem, se svým kalendáříkem, kde má zaznamenané to svoje a vám do toho nic není. A tak místo toho, aby vznikla kooperace a zdravá mezilidská interakce, svět je posetý smutnými ostrůvky, kde se člověk nepozorovaně dostává do stavu hibernace a čeká jen na sladkou paní smrt. Ale to nechceme. Chceme život, svobodu, která roste, dobro, které všude svítí! A na to nevyhnutelně - kromě modlitby a duchovního vedení - potřebujeme společenství lidí, kteří mají stejný cíl jako my.
4 PILÍŘE DOBRÉHO SPOLEČENSTVÍ
1. V interakci s lidmi rosteme
Život ve společenství je psychologický trénink zdarma. Takže vykašlete se na všechny motivační literatury a jděte rovnou do terénu. Garantuji vám, že vás osvítí a sebepoznání na sebe nenechá dlouho čekat. Tak na příklad o sobě zjistíte, že jste líní. Pohodlní. Nekonečně sebestřední. Ješitní. Přecitlivělí. Po pár setkáních, kdy budete řešit, kdo je vlastně divný - zda vy nebo ti druzí - zjistíte, že vy a na konci dne vás to osvobodí. Své neřesti budete mít možnost totiž neustále obrušovat. Pokud bojujete s pocitem, že jste nejmoudřejší na světě, pomůže vám upokoření duchovního otce a tichá modlitba. Pokud jste ješitný a myslíte si, že jste světová hvězda, zcela jistě pomůže, když vás budou mít na háku právě ti, které chcete ohromit. Pokud jste líní, počká na vás mytí nádobí a pokud jste elitáři, máte skvělou šanci jít čistit společné záchody. Pokud jste introverti a neumíte se s nikým bavit, zcela jistě vás ve společenství odchytí někdo, kdo vám nedá pokoj, bude vás nutit do konverzace, vy se budete potit a trpět, ale .... pak přijde ovoce. A to, moji drazí, to OVOCE, věřte mi, chcete. Není nic krásnějšího, než o sobě zjistit pravdu, i když je mnohdy dost bídná. Ale když už víte, že jste bídní, můžete s tím něco dělat! Nuž a když i děláte, za chvíli bída mizí a vy rostete. Začnou vám růst svaly - svaly opravdové radosti, lásky a svobody. Přestanete být přecitlivělí a začnete mít nadhled.
Život ve společenství je psychologický trénink zdarma. Takže vykašlete se na všechny motivační literatury a jděte rovnou do terénu. Garantuji vám, že vás osvítí a sebepoznání na sebe nenechá dlouho čekat. Tak na příklad o sobě zjistíte, že jste líní. Pohodlní. Nekonečně sebastrední. Ješitný. Přecitlivělí. Po pár setkáních, kdy budete řešit, kdo je vlastně divný - zda vy nebo ti druzí - zjistíte, že vy a na konci dne vás to osvobodí. Své neřesti budete mít možnost totiž neustále obrušovat. Pokud bojujete s pocitem, že jste nejmoudřejší na světě, pomůže vám upokorenie duchovního otce a tichá modlitba. Pokud jste ješitný a myslíte si, že jste světová hvězda, zcela jistě pomůže, když vás budou mít na háku právě ti, které chcete ohromit. Pokud jste líní, počká na vás mytí nádobí a pokud jste elitáři, máte skvělou šanci jít čistit společné záchody. Pokud jste introverti a nevíte se s nikým bavit, zcela jistě vás ve společenství odchytí někdo, kdo vám nedá pokoj, bude vás nutit do konverzace, vy se budete potit a trpět, ale .... pak přijde ovoce. A to, moji drazí, to OVOCE, věřte mi, chcete. Není nic krásnějšího, než o sobě zjistit pravdu i když je mnohdy dost bídná. Ale když už víte, že jste bídní, můžete s tím něco dělat! Nuž a když i děláte, za chvíli bída mizí a vy rostete. Začnou vám růst svalů - svaly opravdové radosti, lásky a svobody. Přestanete být přecitlivělí a začnete mít nadhled.
2. Duchovní vedení a společný růst
Budu úpřímná. Slyšela jsem o všelijakých společenstvích - a mám podezření, že existují i taková, kterým by se jisté povahy měly vyhnout. Není nic horšího, než se dostat do společenství, kde nejen nevyrostete, ale zakrníte a naučíte se zvykům, které jsou pro vás neprospěšné. Z tohoto důvodu doporučuji církví schválené ustanovené společenství, která v rukou drží jeden nebo dva duchovní otcové - kněží či řeholníci. Zkrátka je vhodné, aby společenství směřovalo někam, mělo ten cíl definovaný a ten cíl byl všem jasný. U nás v Oratoři sv. Filipa Neri máme za cíl svatost. Reálně chceme a doufáme, že se staneme svatými. Tomuto nejvyššímu cíli je pak podřízeno všechno a není třeba nic zvlášť vysvětlovat. Víte, že musíte pracovat na svých ctnostech, takže se zkrátka zapojujete i do aktivit, jako je mytí záchodů nebo příprava občerstvení. Děláte to, protože potřebujete opilovat hrany svého sobeckého vesmíru a stát se konečně člověkem, který umí a chce dávat. Společenství potřebuje laskavé, ale pravdivé vodítko. Potřebuje správnou hodnotovou teorii, ale i příležitost k praxi. To v dobrém společenství najdete. A právě zde začnete svou pravou metamorfózu.
3. Přítel je ten, který chce pro tebe tvé dobro
Znám takové ty názory druhých lidí, že společenství nepotřebují, neboť kamarádů mají dost. Fajn, pokud jsou to opravdoví přátelé, může být. Ale ví dnešní člověk vůbec, kdo je to dobrý přítel? Přítel není ten, který vám bude stále říkat líbivé řeči. Přítel je ten, který si přeje, abyste naplnili svůj potenciál, abyste konečně zanechali zlozvyky, byli nekompromisní vůči svým hříchem a neřestem a s celou silou a nadšením se vrhli do sebezdokonalování a konání dobra. Z jednoduchého důvodu - protože jinak šťastní nebudete! A váš dobrý přítel chce, abyste byli šťastní. Nefunguje to tak, že nejprve je třeba být populární a líbivý, abyste člověka neztratili. Ale tak, že člověku laskavě předestřete i nepříjemnou pravdu o něm a pomůžete mu překročit svůj stín. A on, když tu pravdu rozpozná a obrátí se - tak vás začne milovat a už se ho více nezbavíte. To je pravá popularita. A pravé přátelství.
4. Příležitost ke konání DOBRA
Západní společnost již objevila sílu dobrovolnictví. Jelikož člověk uvězněný ve svém režimu workoholika - ve skleněné korporátní mašinérii - pomalu vyhořívá a odpadává, firmy zjistily, že člověku je přece jen potřeba dát něco, co má naplňující rozměr (jak překvapivé). Proto se ve firmách najednou sázejí stromy, malují školky, čistí trávníky od odpadu. Ve společenství máte takových aktivit až až! Kdo chce, práci si najde. Pokud jste zručnější, můžete uklízet nebo vařit, opravit elektřinu, postavit knihovnu. Pokud jste více intelektuál, můžete se zapojit do organizování, psaní, propagační činnosti. Zcela bazální věc je finanční příspěvek. Vždyť někam chodíte, jste v prostorách, které je třeba udržovat, platit. Takže zanecháváte své lakomství a občas svému společenství přispějete i finančně, což je opět příležitost k růstu. Je krásně vycházet ze svého vlastního sobectví! A překvapivě, po prvotních trochu bolavých a asketických dobrech (Už zase musím jít uklízet ?! To už zase připravujeme občerstvení ?!), přichází satisfakce. Ta krásná lehkost, se kterou začnete pomáhat a konat dobro zanedlouho. Dobré skutky vás už nebudou ničit, ale naplňovat radostí. A to už je level konání dobra: expert. Gratuluji, takto máte velkou šanci stát se opravdu šťastným.
No a na závěr pár praktických rad. Pokud jste introvertní jako já, je dost možné, že máte problém jen tak někam přijít, představit se a tvářit se, že jste v pohodě. Znám to. Ten pocit, že byste nejraději utekli, unikli všem pohledům přítomných. Nemluvě o tom, že o polovině účastníků máte své vlastní neblahé mínění. (Později zjistíte, že vy jste také velmi neokouzlili.) V takovém případě je třeba být rozhodní, upřednostnit to větší dobro před chvilkou nepohodlí. Než vás před přihlášením do společenství odradí panika a vnitřní strachy, mějte na zřeteli ten konečný cíl. Svoboda! Štěstí! Dobro! Svatost! Nezapomínejte, že vy chcete růst. Bez růstu se budete jen bezprizorně potulovat, vést neperspektivní vztahy, zcela zakrníte při líbivých řečech vámi vyvolených. Nebuďte trpaslík. Vyjděte ze své komfortní zóny a chtějte být velcí! Trpaslíků máme již ve světě dost.
Katarína Mikulová
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 29. 6. 2019 naleznete
zde
