Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Lk 9, 51 - 62) hovoří o náročnosti povolání.
Nedělní úryvek otevírá tento verš: "
Když se naplňovaly dny, v kterých měl být Ježíš vzat ze světa, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma." (Lk 9, 51).
V řeckém původním textu spojení "
pevně se rozhodl" lze přeložit "
namířil svou tvář." Jde o výraz, který známe ze starozákonních prorockých knih. Bůh říká prorokovi Ezechielovi: "
Synu člověka, obrať tvář ...." (Ez 6, 2; 21, 2); "
Namiř si obličej" (Ez 13, 17). V podobném duchu se vyjadřuje prorok Jeremiáš (Jer 21, 10). V Knize proroka Izaiáše se používá výraz "
zatvrdil jsem si tvář" (Iz 50, 7). Jde o rozhodnost proroka naplnit poslání, které mu Bůh ukládá. Přesně stejný výraz evangelista Lukáš zopakuje o dva verše dále, když Samaritáni nepřijali Ježíše, protože si doslova "
namířil obličej, aby šel do Jeruzaléma." (Lk 9, 53) Tímto starozákonním výrazem se zdůrazňuje Ježíšovo jasné rozhodnutí naplnit Otcův plán a evangelista se od této chvíle bude k této Ježíšově cestě do Jeruzaléma neustále vracet (srov. Lk 13, 22; 17, 1; 18, 31; 19, 11; 19, 28). Mnozí biblisté vnímají tento otvírací verš jako zlomový bod celého Lukášova evangelia a představuje interpretační klíč.
Cesta do Jeruzaléma je cesta utrpení a všechna Ježíšova slova a skutky je třeba hodnotit z tohoto pohledu. Proto i následující tři scény, které hovoří o následování Ježíše Krista, je nezbytné vidět a vysvětlovat v této perspektivě.
První scéna
Jak šli po silnici, kdosi mu řekl: "
Půjdu za tebou všude, kam půjdeš." Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde hlavu složil."
V židovské tradici si žák vybíral svého učitele. Evangelia velmi zřetelně potvrzují, že v Ježíšově případě to bylo úplně naopak. To on si vybral učedníky. I když Ježíš neodmítá prvního zájemce, představuje mu následování bez přikrašlování. Mluví o tvrdosti apoštolského života, které ani divoká zvířata jako lišky a ptáci nezakouší. Žádný odpočinek, žádná ochrana.
Druhá scéna
Jinému řekl: "Pojď za mnou!" On odpověděl: "Pane, dovol mi nejprve odejít a pochovat svého otce." Ježíš mu řekl: "Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ty jdi a zvěstuj Boží království!"
,br>
Druhý zájemce projevuje váhání při okamžitém následování Ježíše. Utíká se k motivu, který je legitimní a dokonce podle židovské etiky i chvályhodný. Kniha Tobiáše představuje pohřbívání mrtvých jako povinný projev úcty k rodičům a znak skutečné zbožnosti (srov. Tob 4,3 a 6,15).
Pán Ježíš jasně ukazuje na nutnost dát ve vztahu k němu všechno ostatní na nižší úroveň.
Třetí scéna
I jiný říkal: "Pane, půjdu za tebou, ale nejprve mi dovol rozloučit se s rodinou." Ježíš mu řekl: "Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království."
Třetí zájemce argumentuje rodinnými vztahy, čili opět ušlechtilým důvodem. Ve Starém zákoně známe příběh proroka Elizea. Když ho prorok Eliáš povolal za svého nástupce, dovolil mu nejprve jít a rozloučit se s rodiči (srov 1 Kr 19, 20). Ve Starém zákoně se nikomu nedávala přednost před vlastním otcem, pouze Bohu.
Ježíš Kristus je Bůh, proto žádá od člověka směrem ke své osobě takový postoj, který prokazujeme Bohu. Žádá udělat radikální rozhodnutí, které převyšuje rodinné a jiné vztahy a povinnosti. Nepřekvapí nás proto, že o několik kapitol dále evangelista Lukáš uvádí o Ježíši: "
Šli s ním velké zástupy. Najednou se obrátil a řekl jim: "Jestliže někdo přichází ke mně a nemá v nenávisti svého otce, matku, ženu, děti, bratry, sestry, ba i svůj život, nemůže být mým učedníkem."" (Lk 14, 25 - 27)
Pán Ježíš použil výstižný příklad. Při orání musí člověk jednou rukou držet pluh a druhou usměrňovat zvíře, aby táhlo pluh přímo. Pokud ztratí soustředěnost, zvíře ho odvede. Náš úryvek začal tím, jak Ježíš namířil svou tvář na cestu do Jeruzaléma, kde ho čeká utrpení a kříž. Z této cesty ho nikdo a nic nesvede. Totéž žádá od svých následovníků.
Naše odpověď
Všechny tři krátké příběhy ukazují Ježíše, jak bez velkých slov a přímočaře představuje náročnost následování, které přináší nejistotu, oddělení od rodiny a chudobu. Šel nakonec někdo ze tří zájemců za Ježíšem a stal se jeho učedníkem? Evangelista nejenže neuvedl jméno žádného ze tří adeptů, ale nezachytil ani jejich reakci. Je to úmysl, protože tímto způsobem se Ježíšova slova dotýkají čtenářů evangelia. Tedy i nás.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 30. 6. 2019 naleznete
zde
