Na slavnost svatých Petra a Pavla nabízím ve světle Písma svatého pohled na tyto dva apoštoly.
Jednou z vlastností, která oba muže spojuje, je jejich věrnost Kristu. Věrnost, která prochází zkouškami, slabostmi, ale je upřímná a vytrvalá.
Apoštol Pavel
Prvenství Boží milosti
Pavel po setkání s Ježíšem na cestě do Damašku neuvažoval o tom, že si založí nějakou vlastní církev, i když si ostatní křesťané zpočátku drželi od něj odstup, ale hned se hlásil ke křesťanům. Pomohlo mu k tomu poznání, že Ježíš je totožný s křesťany, které on dosud pronásledoval: "
Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ." (Sk 9, 5) Pavel se stal pokorným člověkem, který stále pamatoval na to, že kdysi ničil Církev a pronásledoval ji (srov. Gal 1, 13) a byl si vědom toho, že pouze díky Boží milosti je křesťanem a apoštolem Ježíše Krista.
Týmový hráč
Pavlovo misionářské úsilí v nás vzbuzuje obdiv. Jeho neúnavnost a horlivost při šíření evangelia je nám příkladem. Jeho činnost však byla podporována množstvím spolupracovníků a bez nich by jen sotva dosáhla rozměry, jak je známe. Pavel byl člověkem vztahů, byl apoštolem schopným pro Kristovo evangelium získat, nadchnout a poslouchat vždy nové spolupracovníky.
Nevšímat si Pavlovu schopnost pro "týmovou práci" znamená ztratit významný rys jeho osobnosti. Spolupráce, společenství nebo v moderní řeči "týmová práce" je nezbytnou podmínkou, aby Kristovo evangelium rostlo v Duchu Pavlových slov: "
Já jsem sázel, Apollo zaléval, ale vzrůst dal Bůh." (1 Kor 3, 6)
Různé služby, ale tentýž Pán
Pavlovo chápání Církve jako Kristova tajemného těla v prvním listě Korinťanům 12, 12 - 27 je jedním ze základních pilířů nejen jeho spirituality, ale samotné podstaty Církve, což zvlášť silně zaznělo na II. vatikánském koncilu, zvláště v konstituci
Lumen gentium (bod 7). Pro Pavla říci druhému "
nepotřebuji tě" (srov. 1 Kor 12, 21) je hřích proti samotnému Kristu, který je hlavou mystického těla.
Apoštol Petr
Povolán uprostřed práce
Petr při svém povolání vyznává: "
Pane, odejdi ode mne, neboť jsem člověk hříšný." (Lk 5, 8) Tváří v tvář zázračnému úlovku ryb je postaven zkušený rybář, kterého proniká bázeň, když vidí na vlastní oči, že zde koná Bůh. Cítí svou hříšnost a uvědomuje si vlastní nehodnost. Povolání je setkání člověka s Bohem, které si člověk nemůže naplánovat. Nelze určit, jakým způsobem se uskuteční, ani není možné se dopředu na ně připravit. Bůh oslovuje člověka nečekaně. Nejsou to naše kvality, ale Boží milost, která nás uschopňuje vložit se do Pánovy služby. Být povolaným vždy znamená být pro druhé.
Boží kritéria
Petr je nositelem jedinečného Kristova vyznačení: "
Ty jsi Petr a na té skále zbuduji svou Církev a pekelné brány ji nepřemohou." (Mt 16, 18). Při poslední večeři mu Kristus svěřuje důležitý úkol: "
Posiluj své bratry." (Lk 22, 32) Po vzkříšení mu Ježíš uděluje poslání: "
Pas mé beránky, pas moje ovce." (Jan 21, 15 - 17) Toto poslání se zvlášť realizuje v Petrově primátu.
Pokud bychom hledali vhodného kandidáta podle lidských kritérií, Petr by asi neobstál. Boží slovo nám představuje kritéria Boha: "
Co je světu slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné." (1 Kor 1, 27)
Poznání Krista si uchoval
Petr jako jediný z apoštolů nejjasněji tuší Kristovu podstatu. Je to on, který vyzná Krista jako Božího Syna: "
Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha." (Mt 16, 16) Když mnozí učedníci odcházejí od Ježíše pro jeho údajně tvrdou řeč o chlebu života (srov. Jan 6,60), Petr jednoznačně odpovídá: "
Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života." (Jan 6, 68) Spolu s Jakubem a Janem se Petr stává svědkem Božího zjevení během proměnění Páně na vrchu, svědkem vzkříšení Jairovy dcery, jakož i Ježíšovy hodiny utrpení v Getsemanech. Peter je člověk, který navzdory slabostem a pochybnostem nikdy od Krista neodešel. Vždy realizoval to, k čemu ho Pán Ježíš vyzval: "
Pojď za mnou!" (Jan 21,19)
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 28. 6. 2019 naleznete
zde
