Ze své podstaty jsou mýty nebezpečné, protože kalí pravdu a deformují skutečnost. Jsou mýty, které jsou obzvláště nebezpečné, protože kalí pravdu o něčem posvátném a podstatném pro manželský život. Takovými jsou mýty o sexu. Zde je 5 mýtů o sexu, které mohou manželům bránit prožívat intimní život tak, jak ho Stvořitel zamýšlel.
Každý člověk si přináší do manželství určité vnímání sexu, které někde přijal. Přijímáme primárně v rodině. Dá se říci, že tak jako dítě nasává mateřské mléko, stejně nasáváme podvědomě a nereflektovaně vnímání sexu našimi rodiči a blízkými příbuznými. To, jak vnímají sex naši rodiče, se do nás hluboko vrývá. Později má na nás velký vliv parta kamarádů, časopisy a filmy, v lepším případě snad i křesťanská formace ve společenstvích, na formačních kurzech a předmanželské přípravě. S touto výbavou přicházíme do manželství a stojíme před výzvou nechat se uzdravit z mýtů, kterým věříme, prohlubovat to pravdivé, co o něm víme a žít intimní život jako úchvatný způsob vzájemného darování se v lásce.
Seznam mýtů nabízených v tomto článku nemá ambici být vyčerpávající, spíše chce být takovým "naťuknutím", chce vyrušit, vyvolat otázky, inspirovat hledání a touhu po uzdravení.
Nepatří se,
aby žena odmítla muži sex
Která žena by neznala pojem "manželská povinnost"?
Která však přesně ví, co znamená?
Pojem manželská povinnost má původ ve slovech sv. Pavla: "
Neodpírejte se jeden druhému, pouze na čas se vzájemným souhlasem, abyste se mohli věnovat modlitbě, a opět buďte spolu, aby vás satan nepokoušel pro vaši nezdrženlivost" (1 Kor 7, 5). V rané církvi totiž docházelo k excesům, když některé zbožné ženy nesprávně chápaly Pavlovo učení o brzkém příchodu Krista a potřebě zaměřit se na Pánovy věci a odmítaly sexuálně žít se svými manžely. To vedlo v některých manželstvích k nevěře. Proto Pavel usměrňuje manžele a jasně říká, že manželská zdrženlivost je namístě jen načas (např. během půstu; dnes bychom dodali také během plodných dnů v případě, že manželé mají vážné důvody k oddálení dalšího početí) a po vzájemné dohodě. Více i
v článku Proč se Bůh při milování manželů nečervená.
Manželská povinnost tedy v žádném případě neznamená, že manželka je povinna být (hrubě řečeno) k dispozici manželovi kdykoliv on projeví zájem o sex. Je spíše
povinností obou manželů udělat péči o vzájemný vztah prioritou. Pro ženu to může znamenat, že pokud vnímá, že má v této oblasti vážné zranění nebo bloky, bude věnovat prioritní pozornost jejich přeléčení. Možností je několik. Dostupnou pomoc je možné najít prostřednictvím našeho
seznamu doporučených psychologů a psychiatrů, na uzdravujících seminářích jako
Otcovo srdce, různých modlitbách za vnitřní uzdravení.
Mimo vážných zranění v sexuální oblasti mohou být častou příčinou sexuální disharmonie mezi manžely jednoduše únava nebo pokulhávající komunikace. V takových případech je třeba zaměřit se na ně. Manželská povinnost se stává v tomto smyslu potvrzením manželského slibu milovat se a ctít a potvrzovat tento slib každodenní péčí o vztah.
Nepatří se,
aby žena sváděla muže
Dalším běžným mýtem je představa, že jedině muž je ten, jehož úkolem je být aktivní. Muž má ženu svádět a dobývat. Žena má jako jemná květinka s ruměncem na bledých tvářích čekat na svého dobyvatele, trochu stydlivě uhýbat a pak, pak podlehnout.
Zatímco je tato představa krásná a nádherně funguje v romantických filmech a snad i v počáteční fázi vztahu - ve fázi svádění - v manželství může nadělat pořádný malér a mrzutosti. Především tehdy, pokud je za ní podvědomá či vědomá představa, že ono se vlastně nepatří, aby žena sváděla muže. Konkrétně se ženy často obávají být v intimní oblasti aktivní, dát manželovi najevo, že po něm touží, stydí se obléci si svůdné prádlo, vytvořit romantickou atmosféru se svíčkami a hudbou, napsat manželovi sexy sms-ku. Mnohé ženy se potýkají s představou, že svádění manžela je něco nečistého, hříšného. Podvědomě se obávají, že manžel si o nich bude myslet, že se podobají "lehkým ženám" a nebude si jich vážit.
Skutečností je, že manželé často touží po tom, aby jejich manželky byly aktivní a vášnivé. V manželstvích, kde funguje otevřená komunikace, dokáží své touhy v tomto směru otevřeně komunikovat. A když na to přijde a manželka se projeví jako vášnivá a svádějící, oběma to pomůže prožít krásné, něžné chvíle.
Nepatří se,
aby si ctnostná žena sex užívala
Dalším častým mýtem je představa, že ctnostná žena, dobrá křesťanka nebo jakkoli ji už nazveme, by si neměla sex příliš užívat. Měla by si splnit svou manželskou povinnost, obětovat se, darovat se manželovi, být otevřená početí, ale nepatří se, aby si sex příliš užívala, natož, aby byla příliš vášnivá a hlučná.
Mám chuť napsat, že ctnostnou ženu bychom měli nechat před dveřmi ložnice. To by však bylo hlubokým nepochopením, protože ctnostná žena a vášnivá žena vůbec nejsou v konfliktu. Konflikt se děje mezi upjatou ženou, chce se mi napsat mezi zraněnou ženou a zralou, svobodnou, vášnivou ženou, jakou jsme povolané být.
Hodnotný vhled do této oblasti můžeme získat při pohledu na jednotlivá období, kterými žena během života prochází a role, které s nimi souvisejí: dcera, manželka, milenka, matka, chytrá stařenka. Tyto role hovoří o tom, že každá další fáze života, našeho osobnostního zrání, je podmíněna tou předchozí. Pokud si neodžijeme naplno fázi milované dcery otce / Otce, můžeme mít potíže být v manželství manželkami a - milenkami. Záměrně odděluji roli milenky od manželky, protože mnohé manželky váhají s sebepřijetím jako milenek.
Problémem je, že v naší západní společnosti žijeme "v hlavě", jsme spíše racionální než emocionální, intuitivní a živočišní. Náš rozum je bez jakýchkoliv pochybností dar. Stejně jsou však darem naše emoce a intuice a živočišnost, jakkoli to může znít. Totiž právě při prapůvodních lidských skutcích, jakými jsou milování či porod, potřebujeme v sobě obejmout to živočišné v nás a nechat se vést, běžet, uvolnit se. Bůh nás stvořil jako krásné, vášnivé, svůdné ženy a povolal nás být manželkami a milenkami našich manželů. Sex stvořil Stvořitel tak, že "funguje" nejlépe právě když jsou oba manželé uvolnění a odevzdání v důvěře jeden druhému a když si slastné pocity oba užívají.
Orální sex k sexu věřících manželů nepatří
Orální sex není žádné "must", které nevyhnutelně patří k harmonickému intimnímu životu manželů. Závisí na manželích, zda jim orální stimulace pohlavních orgánů vyhovuje nebo ne.
Je však dobré vědět, že z morálního hlediska je orální sex či manuální stimulace genitálií v pořádku v rámci předehry. To znamená, že pokud mají manželé úmysl intimní akt "dokonat" splynutím, v rámci předehry se mohou vzájemně potěšit orálně nebo manuálně. Zároveň je orální sex v pořádku, pokud muž vyvrcholil během milování první, manželka při samotném milování nedosáhla orgasmu a má o něj zájem, má právo být uspokojena následně právě orálně nebo manuálně. Koho by tyto řádky pohoršily, může si prohlédnout skripta už zemřelého otce biskupa Františka Tondry k morální teologii. Také knihu kapucína P. Ksaweryho Knotze
Sex, ako ho nepoznáte
Nepatří se,
aby žena mluvila o tom, co se jí líbí
Možná jste si všimli, že jednotlivé mýty, které jsem vybrala, spolu vzájemně souvisí. Spojivkami mezi nimi je nějaký druh lpění, nesvobody v intimní oblasti. Tento poslední mýtus možná ani není tak mýtem jako jednoduše zábranou vyplývající ze studu nebo dokonce i z neznalosti vlastního těla. Přitom tato napohled nevinná zábrana může mít na intimní vztah devastující vliv.
Muž, který neví, co se jeho manželce líbí, jí to jen těžko dá, a manželka, která během milování nedostává to, co se jí líbí (a naopak, pokud navíc trpí to, co se jí nelíbí v neschopnosti odkomunikovat to manželovi), v sobě jen živí odpor vůči sexu a tím i vůči manželovi. Amen, tma.
Očekávat od manžela, že "na to přijde sám" je vůči němu neférové a navíc je to dost nerealistické očekávání. Břemeno harmonického vztahu přesouvá neférově na ramena manžela.
Pro harmonický intimní život je klíčové, aby žena znala vlastní tělo, vlastní cyklus, vlastní psychiku. Aby byla jednoduše se sebou v kontaktu. To je první dobrý předpoklad k tomu, aby sebe pak dokázala komunikovat manželovi. Taková komunikace může probíhat během klidného rozhovoru, ideálně i v předem vymezeném čase, ale důležité je umět spolu komunikovat i během samotného milování - pouhým dotykem, posunutím manželovy ruky na požadované místo nebo naopak odsunutím jeho ruky z nežádoucího místa.
Stvořitel se nestyděl "vymyslet" sex jako ten nejintimnější, nejdůvěrnější způsob vzájemného sebedarování manželů. Nemusíme se ani my stydět nechat se uzdravit z mýtů, které jsme kdysi nasály a žít jako svobodné a vášnivé ženy.
Andrea Mikolášiková
Převzato z
https://zastolom.sk/,
článek naleznete
zde.