Zůstane kardinál Burke až do konce svého života jen při hlasitém bránění toho, co Církev vždy učila a praktikovala?
Pokud historici jednou sepíší dějiny Františkova pontifikátu, zajisté v nich bude mít své místo i dnes 70-letý americký kardinál Raymond Leo Burke. Tento excelentní církevní právník vyniká mezi konzervativními členy biskupského sboru, kteří mezitím veřejně v médiích kritizují otevřenější morálně-teologický kurz římského papeže Františka, hlavy biskupského sboru.
Když v dubnu 2016 v posynodální apoštolské exhortaci
Amoris laetitia v 351. poznámce papež František připustil v určitých případech přijímání eucharistie rozvedenými a znovusezdanými, pro Burkeho tím překročil pomyslný Rubikon. Spolu s dalšími třemi kardinály napsal v září 2016 papeži dopis, ve kterém se v pěti pochybnostech (latinsky: dubia) ptal, jestli něco takového je slučitelné s katolickou naukou víry.
Burkeho role u tohoto listu byla specifická: z řad signatářů jedině on nebyl ještě penzionován. Mezitím dva signatáři listu (kardinálové Carlo Caffarra a Joachim Meisner) zemřeli a kardinál Walter Brandmüller má již 90 let. Navíc text svojí dikcí a křišťálově jasnou právně-dogmatickou argumentací prozrazuje, že může pocházet vlastně jen z pera amerického kardinála.
Když papež neodpověděl, čtyři kardinálové se rozhodli list publikovat. Za tento historicky ojedinělý krok
sklidili masivní kritiku z Vatikánu i z řad biskupů. Jeden katolický hierarcha z Řecka je obvinil dokonce z hereze.
Jelikož jeho vlastním závazkem "nahlas bránit, co Církev vždy učila a praktikovala", kardinál Burke se nadále neúnavně zapojoval do diskuse o katolické věrouce. V tomto roce spojil síly s lotyšským kardinálem a třemi biskupy z Kazachstánu. Začátkem června společně
publikovali "
Deklaraci pravd vztahujících se na některé z nejběžnějších omylů v životě Církve v naší době". Aby je papež začal brát vážně, tomu mají posloužit podpisy jejich přívrženců pod deklaraci.
I biskupové z Kazachstánu mají zkušenosti s produkcí takového druhu literatury, neboť na konci prosince 2017
publikovali "
Vyznání neměnných pravd o svátostném manželství". A argumentace nového dokumentu se nápadně shoduje s vyjádřeními, které Burke v minulých letech ochotně poskytoval médiím.
"
Vím, že lidé mě přezdívají papežův nepřítel. Já jsem však nikdy nebyl a ani nejsem jeho nepřítel,"
ohradil se kardinál Burke ještě v srpnu 2016. I nová deklarace
má být jen "
účinným prostředkem bratrské a synovské pomoci Nejvyššímu Knězi v současné mimořádné situaci obecného doktrinálního zmatku a dezorientace v životě Církve".
Kriticky se je však třeba ptát, jestli kardinál Burke nezavádí touto deklarací paralelní magisterium v Církvi. Vždyť nikdo jiný než papež nebo sbor biskupů v jednotě s papežem nemá pravomoc definovat víru. Kardinál Burke mezitím požívá mezi mnoha konzervativními věřícími větší autoritu než papež František. Zůstane kardinál Burke až do konce svého života jen při hlasitém bránění toho, co Církev vždy učila a praktikovala? Nebo se dožijeme dalšího schizmatu v západní Církvi?
P. Ján Krupa
Poznámka na
postoj.sk
Slovenský překlad "
Deklarace pravd vztahujících se na některé z nejběžnějších omylů v životě Církve v naší době" zveřejníme zakrátko.
Převzato z
https://www.postoj.sk/,
článek z 18. 6. 2019 naleznete
zde.
