Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Lk 9, 18 - 24) hovoří o Petrově vyznání Kristova božství. Ježíš poukazuje na podstatné důsledky, které vyplývají z tohoto vyznání pro život křesťana.
Úryvek můžeme zařadit mezi tzv. "Vyznání" Krista. Při Ježíšově křtu a při proměnění na hoře je to Bůh Otec, který prohlásil, že Ježíš z Nazareta je jeho milovaným Synem. Petrovo vyznání můžeme spolu se svoláním římského setníka pod křížem zařadit mezi vyznání ze strany lidí. V evangeliích jich není mnoho. Ježíšova pravá identita zůstává spíše nepoznaná nebo nesprávně vysvětlovaná. Mnohem častěji se setkáváme s otázkou jednotlivců nebo zástupu "kdo je to?", než s odpověďmi na tuto otázku. Proto už samotná skutečnost, že evangelista zachytil takto zřetelně formulované vyznání naznačuje, že událost hraje v rámci celého evangelia důležitou roli.
Atmosféra modlitby
Lukáš zdůrazňuje Ježíšovu modlitbu na více místech svého evangelia: při křtu (3, 21); na poušti (5, 16); před volbou apoštolů (6, 12); při proměnění na hoře (8, 28 - 29); když učí apoštoly modlitbu Otčenáš (11, 1); v Getsemanech (22, 40 - 46) atd. I nedělní úryvek otevírá poznámka evangelisty: "
Když se jednou Ježíš osamotě modlil" (Lk 9, 18) Evangelista naznačuje cestu pro nás.
Pokud chceme skutečně znát Krista, musíme se s ním ztotožnit a to i s jeho častou a soustředěnou modlitbou k Otci. V Matoušově verzi této události Pán Ježíš říká Petrovi: "
Blahoslavený jsi, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích." (Mt 16, 17)
Uznání a vyznání Ježíše jako Božího Syna není výsledkem lidské spekulace, ale ovocem modlitby. Je dílem Ducha Svatého. V kapitolách o Ježíšově dětství (Lk 1 - 2) je to zřetelně vidět u Alžběty, která plná Ducha Svatého vyznává, že dítě, které nosí Maria pod srdcem, je Boží Syn; Duch Svatý zjevuje stařičkému Simeonovi, že dítě, které přinesli Josef a Maria do jeruzalémského chrámu, je Spasitel světa.
Mínění lidí
Evangelista Lukáš se vrací k identitě Krista, kterou už řešil Herodes Antipas, syn Heroda Velikého, tetrarcha - správce Galileje: "
Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se dělo, a byl v rozpacích, protože někteří říkali: "Jan vstal z mrtvých," jiní: "zjevil se Eliáš," zase jiní: "Vstal z mrtvých jeden z dávných proroků." Herodes řekl: "Jana jsem dal já stít. Kdo tedy je ten, co o něm slyším takové věci?" A chtěl ho vidět." (Lk 9, 7 - 9) Tato epizoda se závěrečnou Herodovou otázkou zazněla jen několik veršů před naším úryvkem. Tutéž trojici možných vysvětlení nyní zopakují Ježíši i jeho apoštolové: Jan Křtitel, Eliáš, jeden z dávných proroků. Lukáš tedy záměrně konfrontuje tato mínění lidí, aby ukázal že nejsou dostačující pro poznání Pána Ježíše.
I v dnešní době jsme vystaveni pokušení, že osoba Ježíše Krista se stane produktem veřejného mínění.
Mínění panovníka
Z Lukášova evangelia se později dozvíme, že Herodes se skutečně setkal s Ježíšem Kristem v Jeruzalémě před Ježíšovým utrpením: "
Když Herodes uviděl Ježíše, velmi se zaradoval. Už dávno ho toužil vidět, protože o něm slyšel, a doufal, že ho uvidí udělat nějaký zázrak. Mnoho se ho vyptával, ale on mu na nic neodpovídal. Stáli tam i velekněží a zákoníci a naléhavě na něho žalovali. Ale Herodes se svými vojáky jím pohrdl, udělal si z něj posměch, dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho zpět k Pilátovi. V ten den se Herodes a Pilát spřátelili, neboť předtím žili v nepřátelství. (Lk 23, 8 - 11)
Výsledkem setkání panovníka s Ježíšem Kristem je opovržení. Herodes toužil vidět zázrak, a ten mu Ježíš nepředvedl.
V Herodovi se odráží postoj mnoha lidí současnosti. Tento svět dívá na Krista a jeho evangelium jako na show. Postaví Božího Syna na jeviště. Nechce, aby mu něco vyčítal jako Jan Křtitel Herodovi. Chce, aby ho zabavoval. Pokud ne, udělá si z něj posměch.
Skutečný učedník
Existuje vůbec nějaký způsob jak poznat Krista? Existuje nějaká možnost pro ty, kteří, jako apoštol Petr, přijali Ježíše jako Mesiáše, Spasitele? Druhá část nedělního úryvku nám podává vysvětlení. Jsou to Ježíšova jednoznačná slova:
"Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi každý den svůj kříž a následuje mě." (Lk 9, 23) Co Ježíš předpověděl o sobě "Syn člověka musí mnoho trpět ...," neplatí jen pro něj, ale i pro každého, kdo se rozhodne následovat ho. Život křesťana je důsledné připodobnění se Kristu ve všem. Dnes se i u nás zdůrazňuje sociální rozměr Ježíšova poselství: Ježíšova pozornost k marginalizovaným, bídným, nemocným, starým ... Stačí jen tato redukce křesťanství na sociální produkt?
Samotný Ježíš Kristus nám říká, že nijak
nestačí. Následovat Ježíše znamená kráčet jeho cestou kříže. Nestačí to udělat jednou, ale každý den. Tato skutečnost odlišuje Ježíšovy učedníky a učednice od všech ostatních. Je to kříž, ve kterém se odhaluje a dává poznat Boží Mesiáš.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 22. 6. 2019 naleznete
zde
