Evangelijní úryvek na slavnost Nejsvětějšího Kristova Těla a Krve (Lk 9, 11 - 17) hovoří o zázračném nasycení velkého množství lidí na pustém místě.
Evangelista Lukáš uvádí, že při Ježíšově zázraku bylo 5000 mužů. Jelikož řecký výraz "óchlos" označuje "zástup", "dav lidí" obecně, pak spolu se ženami a dětmi mohlo Ježíšovo publikum tvořit více než 10 000 lidí.
Pokrm pro duši
Existovalo by pokušení dívat se na Pána Ježíše jako na toho, kdo dokáže jednou provždy vyřešit otázku celosvětového hladu. S tímto pokušením už za ním přišel ďábel, když mu navrhl, aby proměnil kameny na chléb (Lk 4, 3). Pro všemohoucího a dobrotivého Boha to přece nemůže být problém. Pán Ježíš mu tehdy odpověděl: "
Nejen z chleba žije člověk." (Lk 4, 4) To není bezohlednost vůči základním potřebám člověka. Nakonec i dnešní úryvek ukazuje, že Pán Ježíš představuje to nejhlubší empatické cítění, jaké si umíme představit. Nicméně je v silách člověka, je v našich silách, abychom vyřešili otázku materiální nouze svého bližního. Není přitom nutné přenášet odpovědnost na Boha.
Evangelijní úryvek plní důležitější roli, než jen představit Ježíše jako divotvůrce. Otevírá ho toto konstatování: "
Ježíš mluvil zástupům o Božím království." (Lk 9, 11). To je důvod, pro který obrovský zástup vyhledal Božího Syna. Je hladový po Božím slově a chce se jím sytit a je ochoten kvůli tomu opustit komfort domova a jít na pusté místo.
Můžeme se ptát, jestli ještě vždy i my cítíme hlad a žízeň po Božím slově. Cítíme takový hlad a žízeň po Bohu, který je silnější než pohodlí, které nám dává náš domov, přátelé, společnost?
Priorita Božího království
Společenství věřících musí pamatovat, že zvěstování Božího království má své prvenství a zároveň nedílnou součástí tohoto ohlašování je pozornost vůči chudým, trpícím a potřebným.
Bez primátu Božího království se Církev stane humanitárním spolkem, charitativní organizací. Ale pak je ohrožen důvod její přítomnosti ve světě. Církev hlásá Kristovo evangelium v jeho celosti a běda by bylo, kdyby na toto hlavní poslání, které jí určil její Zakladatel, rezignovala.
Předobraz
Zázračné nasycení zástupu nese jasnou podobnost s popisem Ježíšovy poslední večeře. Samozřejmě nejde o ustanovení Eucharistie, ale o jistý její předobraz. Dosvědčují to Ježíšova "eucharistická" gesta při rozmnožení pěti chlebů a dvou ryb: "vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával ...," která se zmiňují při ustanovení Eucharistie ve Večeřadle a jsou součástí mše svaté. Je zajímavé si všimnout roli "zprostředkovatele", kterou plní Kristovi učedníci. Evangelista uvádí, že Pán Ježíš dal chléb a ryby svým učedníkům, aby je oni předkládali zástupu (srov Lk 9, 16). Rozumíme, proč se tento úryvek čte o dnešní slavnosti? Úloha Ježíšových učedníků bude ohlašovat Boží královtsví a předkládat Ježíšovo tělo a krev v Eucharistii.
Boží mana
Příběh zázračného nasycení velkého zástupu nese podobnosti se starozákonním příběhem o Maně během 40-letého putování, jak se o tom hovoří v Knize Exodus 16 a v Knize Numeri 11. Bůh tímto způsobem ukázal svou péči o vyvolený národ. Mana připomínala, že Boží lid žije z chleba Božího slova (srov. KKC, bod 1334). V Ježíši Kristu je viditelným způsobem přítomen Bůh mezi námi. Znovu se nám připomíná Boží péči o nás. Nebeským pokrmem, kterým je Eucharistie, je vyjádřena Boží péče o naši spásu.
Svatý Tomáš Akvinský (1225 - 1274) je autorem nádherného hymnu "Panis Angelicus" - "Andělský chlebe", který sestavil v roce 1263 pro slavnost Corpus Christi - Božího Těla. jak se v minulosti dnešní slavnost nazývala. Tento hymnus dostal několik hudebních provedení.
andělský chléb
se stal chlebem lidí;
nebeský chléb
udělal konec předobrazům;
Tak zázračná věc!
Chudák, sluha, ponížený,
požívá Pána.
Svaté přijímání nás tím nejhlubším způsobem sjednocuje s Kristem: "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm." (Jan 6, 56) Eucharistie je závazkem zpřítomňovat Krista v duchu slov, která zaznívají ve mši svaté hned po proměňování: "Když tedy jíme tento chléb a pijeme z tohoto kalicha, zvěstujeme tvou smrt, dokud nepřijdeš ve slávě."
Eucharistická procesí, která se koná na slavnost Nejsvětějšího Kristova Těla a Krve, ať nám připomíná důvod, pro který Pán Ježíš nám ustanovil Eucharistii. Ona je "viaticum" = "pokrm na cestu". Je chlebem našeho putování, je posilou pro nynější život až do chvíle našeho setkání s Pánem.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z www.postoj.sk,
článek z 19. 6. 2019 naleznete
zde
