Kardinál Raymond Burke a biskup Atanáš Schneider, spolu s jinými vydali deklaraci pravd víry, aby se napravilo "závažné univerzální zmatení a dezorientace" ohrožující duchovní zdraví a věčnou spásu duší v dnešní Církvi.
V deklaraci se objasňuje asi 40 pravd, které se někdy ve výpovědích papeže a jiných prelátů podávají tak, že způsobily zmatení. Uvádějí se i další výpovědi týkající se morálních omylů ve společnosti, které vážně poškozují život lidí, neboť mnozí v hierarchii to podporují.
Osmistránkový dokument vydali ve více jazycích a má název:
Deklarace pravd víry týkající se běžných omylů v životě Církve naší doby
Deklarace potvrzuje trvalou nauku Církve o Eucharistii, manželství a kněžském celibátu.
Jsou v ní i pravdy víry jako: "
peklo existuje" a "
lidské duše, které jsou zatraceny do pekla za každý neolitovaný smrtelný hřích tam trpí na věčnost" a že "
jediným náboženstvím pozitivně chtěným Bohem je to zrozené ve víře v Ježíše Krista" i že "
homosexuální akty a gender s jeho chirurgickými zákroky na změnu pohlaví jsou těžké hříchy a vzpourou proti Božímu a přirozenému právu".
Signatáři deklarace jsou:
Americký kardinál Raymond Burke, patron Suverénního řádu maltézských rytířů,
kardinál Janis Pujats, em. arcibiskup z lotyšské Rigy,
arcibiskup Tomash Peta
a biskup Atanáš Schneider z arcidiecéze Svaté Marie v kazašském Nursultane,
em. arcibiskup Jan Pawel Leng, z kazašské Karagandy.
Vysvětlení
Ve vysvětlení s odvoláním na slova sv. Pavla, církevních otců a dokumenty Druhého vatikánského koncilu kardinálové a biskupové píší, že
Církev prožívá jednu "z největších duchovních epidemií" v její historii a "rozšířenou letargii ve výkonu magisteria na různých úrovních církevní hierarchie v našich dnech" a uvádějí:
"
Naše doba je charakterizována akutním duchovním hladem katolických věřících na celém světě a proto je třeba potvrzování těchto pravd, které jsou zatemňovány, podkopávány a zpochybňovány nejnebezpečnějšími omyly naší doby."
Preláti dále píší, že "
věřící se cítí opuštění a nacházejí se v jistém druhu existenční periferie a taková situace si naléhavě vyžaduje konkrétní nápravná opatření." Nápravu uvedenou ve veřejné deklaraci pravd, kterou podepsali, nelze dále odkládat, jak uvádějí.
Píší, že jsou si vědomi své "
závažné odpovědnosti" jako biskupové učit "
plnost Krista" a "
říkat pravdu v lásce" a proto deklaraci vydali v duchu bratrské lásky a jako "
konkrétní duchovní pomoc", aby biskupové, kněží řeholníci a laici mohli vyznávat "
soukromě nebo veřejně" tyto pravdy, které jsou dnes "
většinou popírány nebo znetvořovány". Mohlo by to být vyznání biskupa v jeho katedrále, kněze v jeho farnosti, řeholního představeného v jeho klášteře či společenství nebo skupiny laiků na veřejné akci nebo na internetu.
"Před očima Božího Soudce a ve svém vlastním svědomí každý biskup, kněz a laik má morální povinnost vydávat svědectví o těchto pravdách, které jsou v dnešních dnech zatemňovány, podkopávány a zpochybňovány." píší signatáři.
Katolické biskupy a laiky vyzývají, aby "
bojovali dobrý boj víry" (1 Tim 6, 12) a uvádějí, že věří, že soukromé a veřejné akty deklarace těchto pravd by mohly být "
začátkem hnutí praktikování a obrany pravdy a nápravou i odčiněním za skryté a otevřené hříchy apostaze páchané klérem i laiky".
"
Takové hnutí se nebude posuzovat podle počtů, ale podle pravdy. Bůh nemá zálibu v počtech," (Or 42,7) píší, citujíc sv. Řehoře Naziánského, který žil uprostřed zmatení nauky v době ariánské krize.
Deklarace vydaná den po Letnicích rovněž zdůrazňuje sílu "
neměnné katolické víry" sjednocovat členy Kristova mystického těla po staletí. Zdůrazňuje, že pravdy víry neodporují pastorační praxi, ale jsou pastorační už svou povahou, protože nás sjednocují s Kristem, který je vtělenou pravdou.
Deklarace tak ukazuje, že
maskování pravdy, či vytváření si vlastního názoru na nauku Církve je velmi nepastorační přístup. Matení druhých, jejich pohoršování ředěním víry nebo protimluv katolické tradici lidem nepomáhá v jejich duchovním ani emocionálním životě.
Slovy sv. Augustina signatáři připomínají, že stát pevně na "
pastorační strážní věži" je mimořádnou úkolem biskupů:
"
Společný hlas pastýřů a věřících skrze deklaraci pravd bude nepochybně účinným prostředkem bratrské a synovské pomůcky i papeži v současné mimořádné situaci obecného zmatení v nauce a dezorientace v životě Církve."
Biskupové a kardinálové zdůrazňují, že deklarace se vydává "
v duchu křesťanské lásky". Citují sv. Pavla a uvádějí, že "
taková láska se projevuje ve starosti o "duchovní zdraví jak pastýře, tak věřících t. j. všech členů Kristova těla."
Signatáři končí svěřením deklarace pravd "
Neposkvrněnému Srdci Boží Matky s invokací k 'Salus populi Romani' (Spáse římského lidu ') s privilegovaným duchovním obsahem, který má tato ikona pro Římskou církev."
Jako znamení tohoto svěření má deklarace datum 31. května 2019 - liturgický svátek návštěvy Panny Marie v novém kalendáři, svátku Panny Marie a Královny ve starém kalendáři a nepovinného svátku Panny Marie Zprostředkovatelky všech milostí.
Řím, 10.6.2019 (LifeSiteNews) 025 104
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek - soubor zpráv
Život Cirkvi vo svete 24/2019 naleznete
ZDE.
