Evangelijní úryvek slavnosti Nejsvětější Trojice (Jan 16, 12 - 15) pochází z Ježíšovy řeči ve Večeřadle. Vyzdvihuje působení tří božských osob Otce, Syna a Ducha Svatého.
Nedělní úryvek patří mezi nejdůležitější biblické texty, které hovoří o vzájemném vztahu a vnitřním životě božských osob v tajemství Nejsvětější Trojice.
Garant věrnosti
Ježíš Kristus přinesl plné a definitivní poselství o Boží spáse. Úloha Ducha Svatého "
uvést do plné pravdy" neznamená, že je třeba ještě něco doplnit k Ježíšovu hlásání. Duch Svatý bude pomáhat pochopit správný smysl Kristova poselství. Duch Svatý je garantem věrného předávání Ježíšovy nauky, která je zachycena ve spisech Písma svatého a v nauce apoštolů, tzn. v Tradici.
Pokračování Ježíšova díla
Co měl Ježíš na mysli, když říká učedníkům, že nyní by jeho slova nesnesli? Boží Syn je řekl ve Večeřadle večer před svým utrpením. Proto se tato slova v první řadě vztahují na jeho umučení. Další události daly Ježíšovi za pravdu. Učedníci nesnesli cestu kříže, kterou přijal na sebe jejich Učitel. V Getsemanech od něj utekli, jeden z nich ho zapřel, pod křížem zůstal pouze milovaný učedník ... Nicméně slova Pána Ježíše můžeme aplikovat na celé jeho působení.
V dějinách se neustále budou opakovat případy, kdy Ježíšovo evangelium bude nepohodlné. Pokud bychom chtěli vlastními silami zachovávat Ježíšovu nauku, stane se pro nás nesnesitelná. Duch Svatý je darem Otce a Syna, abychom Boží evangelium přijímali s vírou a vydávali o něm svědectví. V osobě Ducha Svatého pokračuje nadále přítomnost Ježíše Krista. Duch Svatý byl nejprve poslán jako dar pro Syna. Jeho působením se druhá božská osoba stala člověkem, když se Kristus počal a narodil z Panny Marie. Po Ježíšově odchodu přišel Duch Svatý s novým posláním, aby završil dílo Božího Syna až do jeho slavného druhého příchodu.
Život lásky
Pánova slova "
z mého vezme a vám to oznámí" vyjadřuje jednotu Otce, Syna a Ducha Svatého, neboť Pán Ježíš říká "
všechno, co má Otec, je moje." Celý tento úryvek potvrzuje, že
Duch Svatý není nějaká "energie" nebo "síla", ale osoba. Výslovně se uvádí jako "jiný Těšitel", který přijde. Tím "prvním Utěšitelem" byl Ježíš Kristus, který vykonal dílo vykoupení svou smrtí a zmrtvýchvstáním. Na příchod Ducha Svatého se nedíváme jen z chronologického pohledu, že nastává po Ježíšově odchodu, ale také z hlediska dějin spásy. Je ovocem spásonosné oběti Božího Syna, kterou oslavil Otce.
Biblický úryvek zdůrazňuje vzájemné "sdílení" a "výměnu", která probíhá mezi třemi božskými osobami. Naznačují to některé výroky: "
nebude mluvit ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší ..."; "
Z mého vezme ..."; "
Všechno, co má Otec, je moje ..." Jak uvádí svatý papež Jan Pavel II.,
"Celý vnitřní život trojjediného Boha se stává totálním darem, výměnou vzájemné lásky mezi božskými osobami." (Encyklika Dominum et vivificantem, 10. bod )
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 14. 6. 2019 naleznete
zde