Evropa je v povědomí mnohých stále ještě křesťanským Západem. To, že žijí v světonázorově nepřátelském prostředí, si mnozí křesťané tak docela neuvědomují. Zde je třeba zostřit zrak, abychom dokázali vyvodit správné závěry.
Svět, který nemilujeme a kterému se nesmíme přizpůsobit, není - jak víme - tím, který Bůh miloval a stvořil. A nejsou to ani ti lidé světa, především chudí a nejchudší z chudých, ke kterým bychom naopak měli jít, milovat je a pokorně jim sloužit. ...
Ne!
Svět, který nemáme milovat, je jiný svět, je to svět, který vznikl vládou satana a hříchu. Svět ideologií, které popírají povahu člověka a ničí rodiny. (...)
Organizace
OSN, které na celém světě předepisují novou etiku, zde hrají rozhodující úlohu a dnes se staly obrovskou mocností, která se díky téměř neohraničeným technickým možnostem šíří éterem.
V mnoha západních zemích se dnes již stalo zločinem, nepodřídit se těmto strašným ideologiím. To nazýváme přizpůsobením se duchu doby, konformizmem.
Velký anglický básník minulého století, Thomas Stearns Eliot, napsal verše, které to vyjadřují lépe než celé knihy: "
Ve světě uprchlíků se zdá ten, který si volí protichůdný směr, jako dezertér."
Milí mladí křesťané, dovolte starému člověku, jako byl sv. Jan, obrátit se přímo na vás. I já vás volám, abych vám řekl:
Vy jste odpůrce překonali! Bojujte proti každému zákonu proti přirozenosti, který vám chtějí vnutit, odporujte každému zákonu proti životu, proti rodině. Patříte k těm, kteří se vydávají protisměrem! Odvažte se plavat proti proudu! Pro nás křesťany není protisměr nějaké místo, ale osoba, Ježíš Kristus, náš přítel a náš Vykupitel.
Vám je mimořádným způsobem svěřen
následující úkol: zachránit lidskou lásku před tragickou degenerací, které podlehne: nebýt sebeodevzdaností - ale už jen přivlastněním si druhého - často násilným, tyranským přivlastněním.
Na kříži se Bůh zjevil jako "agapé", tedy jako láska, která se daruje až po smrt. Skutečně milovat znamená, za druhého zemřít.
**********
Dovolte mi přiznání. Jsem přesvědčen, že
západní společnost uvízla v smrtelné krizi. Stojí na hranici sebezničující nenávisti. Jako v době zničení Římské říše, kdy už všechno chystalo zhroutit, nestarala se elita o nic jiného, než zvětšovat svůj každodenní luxus a lid omráčovat nejvulgárnějšími vášněmi.
Církev si dnes stále cení to, co je v člověku to nejvzácnější. Je ochránkyní civilizace. V prvních stoletích to byli biskupové a světci, kteří zachránili Barbary ohrožovaná města. Byli to mniši, kteří zachovali poklady literatury a filozofie starověku a předávali je dál. .. (...)
Biskupům nejde o to, aby vládli nad svědomími. Oni berou vážně své poslání být "Defensor civitatis", obránci měst a civilizace! Věřte mi, ze zkušeností vím, že
biskup je někdy posledním útočištěm proti útlaku. Jelikož nemáme politické zájmy, protože jsme se svěcením vzdali světské moci a moci peněz, jsme svobodní. Musíme vše předat, nemít co ztratit, abychom byly skutečně svobodní ve slově a činu.
V Guineji jsem musel můj lid bránit před diktaturou Sékou Tourého. Protestoval jsem proti násilnému útlaku nepřátel svobody. Dnes dělám totéž tak, že bojuji proti nepřátelům lidí. Nikdo mě nepřivede k mlčení. (...)
Není mým úkolem být populárním, ani mít mnohé přívržence v Církvích, či na sociálních sítích. Hluboká láska, kterou má duše cítí ke všem mým bližním, mi zakazuje mlčet.
Církev stále vystupovala proti ideologiím. Biskupové platili svou krví, že se postavili proti nacismu, komunismu i všem druhům rasismu. Nikdy se mlčením nestanu komplicem této nové ideologie nenávisti vůči lidem a lidské povaze. Zde jde totiž o pravdivost naší lásky k Bohu a našim bratřím!
Viedeň, 1.6.2019 (kath.net/VISION 2000) 025 065
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek naleznete v souboru
Život Cirkvi vo svete 23/2019 z 7. 6. 2019
ZDE.
