Zamyšlení nad evangeliem slavnosti seslání Ducha Svatého- cyklus C
Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch Svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já.“ (Jan 14,15-16.23-26)
NEJSME SIROTCI
Dnešní den má být pro nás křesťany dnem veliké radosti: dnes se má na nás naplnit slib Kristův, že nás nenechá sirotky: Kristus dnes přichází, aby nás obydlil svým Duchem síly a moudrosti, Duchem radosti a důvěry.
Přichází, aby se dnes zjevil nám. Přichází a naše srdce se má dnes naplnit tou radostí, kterou nám nikdo nemůže vzít.
Potřebujeme se k tomu na chvilku zastavit, soustředit a otevřít, přijmout Ducha božího dětství, který by v nás volal: “Otče náš, já v tebe věřím; Otče, já v tebe skládám svou naději a důvěru. - A slyšme též Otcovu odpověď, s kterou se k nám sklání: “Ty jsi můj milovaný syn - dcera, v tobě jsem našel zalíbení.”
Dnes nám s novou jistotou naše víra říká: není hmota, materie, to hlavní na světě: - duch, energie, je pravá a stálá podoba jsoucna: hmota je jen měnivé, nestálé víření sil a vztahů.
A tvůrčí pra-energie, stvořitelská síla, ze které se rodí hmota, - my jsme zvykli té inteligentní Energii říkat Bůh, - to je moudrost, rozum, rada, síla a umění, ale především je láska.
Tak jako Duch Boží sestoupil na Marii a dal vzniknout Tělu, tak dnes nabízí totéž nám. Všem nám, všem, co je nás na světě. - I skrze nás, dnešní lidi se chce stát Boží láska lidskou skutečností v této době, v této společnosti, v tomto prostředí.
Jen uvažme: nevíme sice, kolik lidí dnešní generace přijímá jako Maria Ducha Božího. Nevíme přesně, kde všude na světě a v kom je právě Duch Boží při díle lásky a vykoupení, ale víme, že působí v mnohých, nejen křesťanech, kněžích, biskupech, laicích, ale i v mnohých mimo církev, v mnohých jinověrcích, v mnohých nevěřících, ve všech, kdo boží lásce neodporují.
Duh Boží je u díla i v našem světě; to je útěšná zvěst. Inspiruje, budí odpor ke zlu, odpor k podlosti, hnutí milosrdenství a lásky, vlévá nové ideje, myšlenky a plány k pokračování stvořitelského díla ve světě.
Mnohokrát jsme jej už viděli při díle: v umělcích především, ale také v mladém chlapci, plném rozpačitosti, který má přesto jednu skálopevnou jistotu: bude knězem;
v člověku, který se doví, že zhoubný nádor v něm začal své dílo a mužně se připravuje na věčnost, aniž by slovem znepokojil rodinu a přátele; v člověku, který bez váhání nasadí život pro jiné; v události, která jako blesk změní běh věcí k dobrému;
v člověku, který se vydal na cestu ke zpovědnici.
Duch Boží je u díla, nepřestává ve světě působit ani dnes - to je dnešní evangelium. Někdy to působení je vnitřní, hluboko pod povrchem, neviditelné a nepostižitelné, někdy se stane Epifanií - zjevným, propukne na venek jako ohňostroj, otřese dějinami nebo jednotlivostem, jehož se to týká. Ale to bývá jednou za život - jako u apoštolů; - jinak vane Duch Boží neustále, ale jako jemný vánek. Vane, kde chce, sotva postižitelně, - a přece životodárný, přece vždy působící, přece mocný. Láme odpor, odstraňuje překážky, zasypává příkopy, bourá přehrady.
Otevřu se dnes tomuto Duchu Synovství Božího i já - ty? Stanu se též synem Božím - dcerou Boží? To je kardinální otázka naší existence. Chtějme to, prosme o to; - řekněme své Fiat, staň se, jako Maria.
