"Jdu i zde svou cestou s Bohem. Ano, Bůh je zde blíže než kdekoliv jinde, protože ho také více potřebujeme." Tato slova napsal do dopisu z nacistického vězení
P. RICHARD HENKES, SAC, který bude
15. září 2019 v Německu prohlášen za blahoslaveného...
Narodil se 26. května 1900 v Ruppachu. V roce 1919 vstoupil do řádu palotinů, Na kněze byl vysvěcen 6.6.1925 v Limburgu. Působil jako učitel, exercitátor, kazatel a nakonec i jako farář. Od roku 1931 působil v Horním Slezsku a to v palotinských studijních domech v Katscher (dnes Kietrz) a Frankensteinu (dnes Ząbkowice Śląskie). Vyučoval němčinu a dějepis, později také latinu. Od roku 1938 pracoval v generálním vikariátu Branice. Měl mimořádné dary a schopnosti, což mu pomohlo, aby se jako člověk a kněz probojoval ke zralému a plnohodnotnému křesťanskému postoji. Hluboce jej ovlivnila encyklika Pia XII. Mit brennender Sorge (S palčivou starostí, 1937). Postavil se jednoznačně proti národněsocialistické ideologii a odvážně zvěstoval poselství křesťanství. Věděl, že nacismus je uskutečňováním zla a nenávisti, a zároveň byl hluboce přesvědčen o velikosti Ježíšova poselství lásky. Měl v sobě sílu a odvahu obojí nejen srozumitelně a nahlas pojmenovat, ale také konkrétně a prakticky uskutečnit.
Od roku 1941 byl farářem ve Strahovicích na Hlučínsku. Čerpal svou sílu z hluboké mariánské úcty a z Eucharistie. Kromě plnění povinností faráře se věnoval exerciciím v exercičním domě sv. Josefa v Branicích a vystupoval jako kazatel na různých místech v širokém okolí. Jeho činnost byla sledována gestapem. Na základě udání byl 8. dubna 1943 pro „pobuřování národa z kazatelny“ zatčen a odvezen do Ratiboře. Z Ratiboře v jednom dopise napsal: „Na počátku jsem se ještě modlil za své osvobození, ale nyní jsem se probojoval dál, a i kdybych musel jít do tábora, řekl bych stejně tak ´Deo gratias´ jako při svém zatčení… Nyní nastala doba, kdy my kněží následujeme svého Spasitele do Getseman a možná až na Golgotu… A tak už nemám strach.“
10. července 1943 byl poslán do koncentračního tábora v Dachau. Intenzivně se ho dotýkaly hrůzy pobytu na tomto místě. To, co doposud teoreticky kázal, nyní prakticky dokazoval. Díky potravinám zasílaným farníky ze Strahovic patřil k těm, kteří mohli alespoň z mála rozdávat. Byl zařazen v táborovém postamtu (pozn.: poštovní služba) a později jako kantýnský a písař na bloku č. 17, proto věděl o těch nejpotřebnějších. A rozdával. Mnohým tak nejen fyzicky, ale i psychicky pomohl láskou přežít v tomto místě bez lásky. „Člověk je vydán lidské krutosti, a tak má smysl jen jedno – odevzdat se zcela radikálně Bohu.“ (R. Richard Henkes, Dachau)
V situaci tyfové epidemie (v zimě 1944/1945 hladem a epidemií skvrnitého tyfu zemřelo v Dachau asi 15 tisíc lidí) se otec Richard Henkes obětavě věnoval duchovní péči českých vězňů. Spolu s dalšími 19 německými kněžími a 20 polskými se přihlásil k ošetřování nemocných - zvláště Čechů - na bloku 17.
Rozhodl se dobrovolně vstoupit do infekčních karanténních bloků, aby sloužil nemocným, i když věděl, že pravděpodobně díky tomu zemře. Táborové pravidlo bylo jasné: „Kdo se odváží vstoupit mezi infekčně nemocné, nemůže se vrátit mezi živé.“ P. Richard zde strávil tři měsíce svého života, onemocněl a během pěti dnů, 22. února 1945, zemřel.
Na prosby uvězněných palotinů byla jeho mrtvola spálena odděleně. Jeho popel byl spolehlivě doručen do Limburku. Tam jej bratři palotini v den 20. výročí jeho primice 7. 6. 1945 uložili na svém hřbitově.
Související články:
Otevírá se cesta k blahořečení P. Richarda Henkese, papež uznal jeho mučednictví v Dachau
Pastýřský list u příležitosti výročí narození P. Richarda Henkese
Zdroj: www.doo.cz, 3. června 2019,
autor článků: Mgr.Bc.Pavel Siuda
