Při sledování současného obrazu náboženského světa můžeme pozorovat
dvojí tendenci. Na jedné straně vidíme stále prázdnější kostely. Na druhé straně je tu
neobvyklá otevřenost pro zvláštní fenomény a pro nevšední projevy náboženského cítění. Konstatuje to
dr. Tomislav Pervan, bývalý farář z Medžugorje.
Přijdou, když papež zavolá
P. Tomislav si klade otázku, z čeho vyplývá tento odklon od toho, co je v Církvi tradiční, od svátostných tajemství, a na druhé straně otevřenost vůči neobvyklému, zázračnému, neznámému a cizímu? Kde leží kořeny tohoto rozštěpeného vztahu? V protikladu k tomu miliony mladých lidí proudí tam, kam je papež zavolá: miliony mladých v Manile, v Římě. Jsou to vlastně ta největší lidská shromáždění, jaká viděla Evropa a svět.
Na první pohled všechno stejné
Ke každoročnímu setkání mladých v Medžugorje přicházejí navzdory letnímu vedru desetitisíce lidí. V čem je rozdíl mezi institucionální církví a životností této charismatické církve? Viděno zvenčí, tu i tam se slaví stejná Eucharistie. Proč věřící, kteří mají „všechno“ doma, najednou nasedají do autobusů, jedou i tisíce kilometrů, mají za cíl poutní místa, aby prožili něco nového, přičemž si odpočine duch i tělo, kde se setkají s hlubokou vírou, přijdou jakoby blíže k Ježíši a jeho Matce a pocítí vanutí Ducha Svatého a zvláštní milostiplnou přítomnost Ježíše Krista?
Ztráta zkušenost víry
Všechno, co ke své spáse potřebují, nabízí jim i místní církev: přístup k Ježíši Kristu a jeho Matce, k svátostem, procesí a adorace. A přece nešetří námahou a navštěvují místa, kde hledají něco zvláštního pro svou duši, pro svůj život. To znepokojuje některé pastýře kněžské i biskupské a často nepřicházejí této věci na kloub, nýbrž raději lámou nad těmito poutníky hůl.
Nabízí se jedna odpověď: Tito věřící postrádají zkušenost víry. Ale na místech zvláštních milostí, kde se zjevila Matka Boží, jsou konfrontováni s živou zkušeností víry, prožívají obrácení, hluboké ponoření do skutečné víry, které ve svých farnostech postrádají. Na místech zjevení, jako je Medžugorje, se scházejí statisíce a miliony poutníků, aby se modlili, zpovídali, slavili Eucharistii a čerpali sílu pro svůj život.
Potřeba vydávat svědectví
Zde prožijí jednotliví lidé nejen své obrácení, ale pocítí okamžitou potřebu vydávat o tom svědectví. Nemohou mlčet. Právě zde prožívají přítomnost Krista v Církvi. V podstatě tu i tam je týž Kristus, táž Madona, táž Eucharistie. Medžugorje se mnozí chytají jako tonoucí stébla.
Oficiální církev a její představitelé říkají, že vysloví v pravý čas pravé slovo. Jenže už teď je důležité nezhášet Ducha. To bychom měli mít na zřeteli a hledat náležité odpovědi.
40. ČÍSLO / XI. ROČNÍK
