Ježíše Krista. Kristus je nový člověk, stejný včera, dnes a navěky.“ Lidem je uloženo, aby
se připodobnili ke Kristu. Maria je „Kristu nejvíce připodobněna“, a proto je pro vykoupené
lidstvo nejdokonalejším obrazem Krista, je „odleskem jeho slávy“. Byla jí svěřena nejvznešenější úloha, aby v nás vytvořila nového člověka, spojeného důvěrně s Bohem.
To se děje trojím způsobem: mocí jejího strhujícího příkladu, mocí její starostlivosti
a přímluvy a mocí její lásky.
Mocí jejího strhujícího příkladu
Maria před nás staví ten nejkrásnější lidský život, bohatě obdarovaný milostí a utvářený vnitřním sjednocením s věčnými Božími úradky. Jejím heslem bylo: Tichá, radostná služba. Její velikost spočívá ve správné odpovědi na Boží lásku, v bezmezném nasazení pro dílo jejího Syna. Její krásou bylo její panenství. Ona je drahocenným základem, na kterém Bůh zbudoval svůj stánek, aby v něm přebýval. Maria mohla říct:
„Ty jsi každý můj krok.
Ty jsi začal každý můj začátek.
Celé mé nitro se obrací k Tobě. Není nic jiného, co bych hledala, nic na nebi a nic zde na zemi kromě Tebe.“
I náš život musí mít živoucí vztah k Bohu. Sloužit Bohu a lidem, to je vznešenost našeho křesťanství, naše gloriola. V tichosti a skrytosti máme uchovávat Duchu Svatému úpis své duše. Ten je napsán jako originál „inkoustem“ našich obětí a dobrých skutků a bude jednou přečten o dni slávy. Proto musíme pečovat o onen panenský základ, neboť jen v něm se Bůh u nás cítí dobře a my jsme pro něho „libou vůní“. Zůstáváme v Kristu, ve skrytosti jeho božského synovství.
Snažme se jako Maria o čistý, jasný pohled na Boha, o veselou dětskou duši, která se chce zalíbit jen Bohu podle hesla: „Mlčení – oběť – radostná služba!“ Usilujme o jemnost svědomí, které bere vážně skrytá hnutí srdce a směřuje je k Bohu, o jemný sluch a věrnost každému Božímu volání, aby myšlení, chtění a jednání bylo prosyceno svatou veselostí.
Tak porosteme v Krista a on bude z nás vyzařovat v našem bohumilém jednání.
Mocí její starostlivosti a přímluvy
Maria může a chce nám pomáhat, abychom se stali podobnější jejímu Synu. Ona je Prostřednicí všech milostí. Milost, kterou nám zprostředkovala, není jen božský život, který jsme přijali ve křtu, ale také růst v milosti je dar, který nám Bůh dává skrze ni. Jejím blaženým úkolem v nebi je zprostředkovat a rozdělovat milosti.
Ale nesmíme si tento její úřad představovat nesprávně. Není tomu tak, že by chodila za námi, jako když sv. Alžběta s rukama plnýma darů šla za chudými, aby každého osobně obdarovala. Neboť jen Bůh je dárcem všech darů, od něho pochází každý dokonalý dar. Je jen jeden Prostředník mezi Bohem a lidmi a tím je Kristus. Co tedy dělá Matka? Stojí v postoji svého „Magnificat“ před Boží tváří, září láskou a vděčností, blažená pevnou důvěrou, že její Syn nikdy neodmítne žádnou její prosbu. V Bohu vidí jediným pohledem všechny potřeby svých dětí, jejich slabosti, jejich boje, jejich nedostatek odvahy. Ale ona se dívá jen na Boha a její patření je ustavičná důvěryplná prosba, všemocná přímluva za její děti. Ona jako nikdo jiný v nebi umí pohnout srdcem Věčného, takže on nám zajistí vše, co je potřebné ke spáse.
A je psáno: To je vůle Boží, vaše posvěcení. Bůh nás povolal ke svatosti, jednoho každého z nás. Můžeme toto dílo sabotovat svou vlastní vůlí. Ale my máme následovat Boží vůli. Tím rozhodujícím a hlavním při díle našeho posvěcení je působení Ducha Svatého; bez něho nezmůžeme nic.
Maria je drahocenným stánkem Ducha Svatého. Kdo se jí odevzdá, zakusí vedení skrze Ducha Svatého. Svatý Grignion říká: „Jestliže Duch Svatý najde v některé duši Marii, vstoupí tam se svou plností. Odevzdá se té duši v té míře, v jaké ona udělala místo jeho Snoubence.“ Naše narození v Krista se děje v Marii skrze Ducha Svatého. Mariino prostřednictví směřuje k tomu, aby nás učinilo podobnými Kristu, aby nám rys za rysem vtisklo jeho tvář.
Mocí její lásky
Kdo má srdce královny, má také blahovůli krále. Mariino srdce je otevřeno pro všechny a všechny zahrnuje svou mateřskou láskou. Proto předstupujme s důvěrou před její trůn a odevzdejme jí svou tělesnou i duchovní bídu, své starosti i radosti. Řekněme se sv. Františkem Saleským:
„Ó Maria, kdybys byla jen Matkou, věděl bych, že mi chceš pomoci, ale nevěděl bych, jestli mi můžeš pomoci. Kdybys byla jen Královnou, věděl bych, že mi můžeš pomoci, ale nevěděl bych, jestli mi chceš pomoci. Ale protože jsi Matkou a Královnou, vím, že mi můžeš a také chceš pomoci.“
Jak veliká byla Mariina láska na zemi! Protože pokorně přijala Boží výkupný plán, stala se Matkou jeho Syna. Protože denně vrůstala do Krista, stala se pro nás předobrazem přetvoření v Krista.
Jaké je to korunování jejího sebeodevzdání, že je zcela spojena s Kristem a je důvěrnicí jeho myšlenek a úradků. Ne nadarmo ji lid blahoslavil:
Blahoslavený život, který tebe nosil, a prsy, kterých jsi požíval. Jen čistá láska, která ke všem Božím pokynům a vedení říká láskyplné ano, může přijmout takovou důstojnost. Bůh se duchovně odevzdává všem lidem, kteří dají svůj život k dispozici dílu spásy. Oni zakusí blažené objetí Boží lásky.
Čemu se kdo otevře, to také porodí. Eva se stala matkou neduhů, Maria Matkou Krista. V něm Bůh obnovil svět, ba co více, zbožštil ho. Když se zřekneme milosti, zaséváme a sklízíme smrt. Otevřeme-li se milosti, zahalí nás Boží sláva. A pak jsme jako Maria plni dobroty a odpuštění. Žehnáme tam, kde nám činí zle. Milost, která je v nás účinná, proměňuje tiše svět kolem nás. Každý, kdo má s námi co do činění, cítí, že stojíme za svou Královnou a Matkou. Z ušlechtilosti našeho mluvení a konání může usuzovat na náš mariánský postoj.
40. ČÍSLO / XI. ROČNÍK
