Drake McCalister je jedním z mnoha případů, kdy se mnozí muži stanou katolickými kněžími. Má 50 let, přičemž průměrný věk mužů, kteří byli v USA letos vysvěcení na kněze, je 33 let. Je manželem a otcem pěti dětí.
Většina mužů, kteří se mají stát kněžími, slibuje, že se nikdy neožení a nikdy nebudou mít biologické děti. McCalister je bývalým letničního kazatelem a katolickým konvertitou. Podle údajů CARA, výzkumného centra na Georgetownské univerzitě, 89% mužů, kteří mají být vysvěceni, byli pokřtěni v katolické víře už jako děti.
"
Proč potřebuješ být knězem?." Tak se ho často ptají. Někdy to slyší i od samotných církevních lídrů. "
To ne já," řekl McCalister pro CNA, "
mou jedinou touhou je být poslušný Ježíši Kristu, a tečka!" A tak McCalister věří, že Ježíš ho povolal do kněžství.
Říká, že není to poprvé, co ho Pán požádal, aby udělal něco tak radikálně. Jeho dlouhý a krutý příběh povolání začíná v raných 20ti letech, kdy se jako mladý letničník ptal Pána skrze modlitbu, co má dělat se svým životem. Po střední škole začal pracovat. Myšlenka na vysokou školu se mu nelíbila. Ale po několika letech poznal, že je čas hledat Boží plán.
Říká: "
Vždy jsem byl ve službě. Jednou jsem přišel na modlitební setkání, kde jsem se ptal Boha: 'Co chceš, abych udělal?' A tak jasně, jak Pán ke mně tehdy promluvil, nepromluvil nikdo v mém životě. Bylo to během tohoto modlitebního setkání, když mi Pán zjevil: 'Připrav se na službu na plný úvazek a daruj mi zbytek svého života.' A tak jsem doslova odkráčel z té místnosti s jedinečným cílem." McCalister věděl, že volání je od Boha, protože zjistil, že se najednou nadchl pro vysokou školu, aby získal titul teologie - něco, co nikdy nebylo součástí jeho vlastních plánů.
Kdyby byl McCalister v té době katolík, stal by se knězem - byl v té době mladý, svobodný a bezdětný. Ale protože nebyl katolík, šel svým životem dál, oženil se a měl děti. Po získání teologického titulu mu začalo 13-leté stipendium letniční služby, stal se pastorem pro mládež, pak hudebním pastorem a vedoucím. Později se stal pomocným pastorem a nakonec vyšším pastorem sboru. Svou službu začal v Kalifornii, ale asi po 4 letech, kde konal poslední službu, se přestěhoval do Seattlu. Začátkem roku 1999 poprvé pocítil, že je přitahován ke Katolické církvi - přes rádio.
"
Začalo to prostřednictvím rádia EWTN, které bylo mým hlavním zdrojem pro katolickou církev, do té doby jsem neznal žádné katolíky," řekl. Poslouchal pořad Hodina katolických odpovědí živě a zcela ho to vtáhlo - ne to, co o čem říkali, ale jak to říkali.
"
Nesouhlasil jsem se vším tím učením, ale ti lidé byli vlídní, plní evangelia, Kristus byl jejich centrem, znali Bibli a byli katolíky. Nikdy jsem se nesetkal s katolíkem, který by měl všechny tyto vlastnosti. Na druhý den jsem si rádio znovu naladil, ne proto, že bych se zajímal o jejich obsah, ale abych zjistil, jestli ti dva byli jen jediní nabuzení katolíci na celé planetě nebo co. Stále a stále jsem poslouchal a čím více jsem poslouchal, tím víc jsem se cítil příslušníkem Katolické církve." Začal tedy vlastní výzkum, četl církevní dokumenty, spisy církevních otců, papežů a svatých. "
Nezajímal jsem se až tak o to, co lidé říkají o katolické víře, ale o to, co Katolická církev o hovoří o sobě v oficiálních dokumentech a dějinách církve," řekl.
Po rozhovoru se svou ženou a po pěti letech studia se McCallisterovci rozhodli vstoupit do Katolické církve i se svými dětmi. Sám se nazývá "
inter mirifica konvertita" - název podle II. vatikánského dekretu o důležitosti médií a sociální komunikace v evangelizaci. Své obrácení také připisuje Matce Angelice z EWTN.
"Potřebujeme používat média na podporu evangelia a poslání. Jsem tu kvůli tomu, protože jsem se během celého pětiletého studia osobně nesetkal ani s jedním skutečným živým katolíkem," řekl. Přestože on a jeho žena byli určitou dobu intelektuálně nakloněni Katolické církvi, McCalister tvrdí, že ve skutečnosti se stal katolíkem, který se cítil jako obrovská překážka protestantské rodiny.
"
V tom týdnu, asi 6 měsíců předtím, než jsme opustili Letniční hnutí a vstoupili do Katolické církve, jsem onemocněl se žaludkem a prosil jsem Boha: 'Nenuť mě, abych se stal katolíkem, nikdy jsem ti nic neodmítl, Pane, řekl jsem ti ano ve všem, ale nemohu se stát katolíkem! Změna identity byla velká. Když jste protestant, jste definovaný tím, co nejste, a to není katolická víra. Není to jen omluvný názor, ale ve skutečnosti to vyžaduje jedinečnou reformu mysli a zvláštní náhled." Další velkou překážkou pro něj byla otázka autority.
"
OK, kdo má takovou autoritu? V Katolické církvi je to Magisterium - biskupové a papež - chápou se jako učitelé s autoritou, kteří se v letniční teologii nenachází. To, co se vyžaduje, je odevzdání se. Scházím z trůnu jako poslední soudce víry a morálky a odevzdávám se Církvi jako poslednímu rozhodčímu víry a morálky."
V roce 2004 po dlouhé modlitbě a studiích se rodina McCalisterových připojila ke Katolické církvi. Krátce nato se on i jeho rodina přestěhovali do Steubenville v Ohiu. McCalister získal vysokoškolské vzdělání v oboru teologie a katechetika na františkánské univerzitě, kde nyní působí jako koordinátor katecheze na katedře katechetiky. Až do roku 2010 se považoval za člena duchovenstva, když se jeho diecéze zavázala začít jeho první diakonátní program pro stálé jáhny.
"
Chci sloužit lidem své farnosti, takže když mi předložili myšlenku jáhenství, ujal jsem se toho. Pomyslel jsem si - to je skvělé, mohu tak učinit jako ženatý muž. Ale Duch Svatý mě neustále vyzýval, abych se zeptal, jestli by mě mohli kvalifikovat na osvobození od kněžského celibátu. Osvobození od povinnosti celibátu nebo být svobodný může být uděleno mužům, kteří hledají kněžství za omezených okolností, například, když se někdo, kdo byl dříve anglikánský nebo episkopální pastor, stane katolíkem a chce se stát katolickým knězem. Takové žádosti se posuzují případ od případu."
Když mu biskup řekl, že v jeho případě by bylo možné osvobození, McCalister začal kněžství brát vážněji. Ředitel jeho diakonátního programu se ho zeptal: "
Proč se musíš stát knězem?" Odpověděl mu:
"Mou jedinou touhou je být poslušný Ježíši Kristu. To je důvod, proč jsem zanechal všechno, co jsem chtěl, a vstoupil jsem do Katolické církve. Nemusím být knězem, aby to splňovalo nějakou mou touhu. Mou touhou je prostě být poslušný." V procesu byly nějaké přirozené přestávky - prostupy biskupů, čekání na povolení z Říma, další modlitby a rozlišování. Trvalo to přibližně 10 let, než se připravil na nadcházející kněžské vysvěcení - naplánované na 21. června.
Na otázku, jestli skandály sexuálního zneužívání Katolické církve, včetně těch z minulého roku, ovlivnily jeho vůli vstoupit buď do Katolické církve nebo do služby kněžství, McCalister řekl, že jeho zázemí ve funkci letničního pastora ho na to dobře připravilo. "
V předchozí službě jsme měli několik neuvěřitelně těžkých let, když jsme se podřizovali Pánu a sledovali vnitřní boje církve a snahy o její rozdělení. Jakmile jste uvnitř, uvědomíte si, že pokud jsou tu lidé, je tu i hřích. Katolíci nemají lék na hřích. Nikdo ho nemá."
McCalister věří, že jeho jedinečné pozadí a příběh povolání mu bude sloužit v kněžské službě, a to různými způsoby, jako kdyby se do kněžství dostal jako rodilý katolík. "
Jsou věci, které rodilý katolík a naši mladí muži, kteří vstupují do kněžství, dokážou přinést, co já osobně nikdy nebudu moci, protože mám za sebou jiné pozadí. Život vnímám jistým způsobem i službu a Církev, která je jiná, protože jsem musel zápasit s různými věcmi, abych se sem dostal."
Jedním ze způsobů, jak se odlišuje od některých jiných, je jeho touha po evangelizaci a oslovování lidí na okraji společnosti. Říká: "
To byla jen část "denominační polévky", ve které jsem byl vychováván. Všichni jsme se snažili přitáhnout ztracené a formulovat evangelium tak, abychom přitáhli lidi. Katolická církev kladla velký důraz na evangelizaci v letech po Druhém vatikánském koncilu, ale někteří katolíci s ní nemuseli mít tolik zkušeností. Někteří lidé, kteří vyrůstali v Církvi, se stále učí používat slova jako evangelizace, aniž se by cítili jako protestant."
Pokud jde o manželství, není si jistý, jaký vliv bude mít na jeho službu, kromě toho, že ve svých homiliích plánuje čerpat z rodinného života. Pro kněze z latinské katolické církve je neobvyklé, že je ženatý.
"Nejsem aktivista. Doslova, nejsem tu, abych obhajoval konec celibátu v kněžství, kdokoli, kdo mě hledá, aby naskočil do tohoto rozjetého vlaku, musí hledat jinde. Jsem tady, abych sloužil Kristu a vedl lidi k Ježíši." Na otázku, co ho v jeho kněžství nejvíce těší, řekl: "
Mohu říci všechno? Mše a poslání. Život v duchu a angažovanost v misi, to jsou dvě věci, které mě nejvíce vzrušují."
Zdroj: NCRegister
Převzato z
https://www.verim.sk/,
článek naleznete
zde.
