Blanka z Kastilie, královna Francie, byla velmi utrápená, neboť i po dvanácti letech manželství byla bezdětná. Když ji svatý Dominik přišel navštívit, poradil jí, aby se denně modlila růženec a aby prosila Boha o milost mateřství.
Blanka se jeho radou věrně řídila a v roce 1213 porodila syna Filipa, který však ještě v dětském věku zemřel. Toto zklamání horlivost královny vůbec neotupilo, naopak - pomoc Svaté Marie vyhledávala ještě víc než předtím.
Všem členům dvora, ale i lidem v několika městech království rozdala spoustu růženců a žádala je, aby se připojili k její naléhavé prosbě Bohu, aby je požehnal a aby doba, v níž žili, byla dokonalá.
V roce 1215 se pak narodil
svatý Ludvík, princ, který se měl stát slávou Francie a modelem všech křesťanských králů a panovníků.
Alfonz VIII., Král Aragonie a Kastilie, vedl nepořádný život, proto ho Bůh potrestal několika způsoby, mimo jiné i tím, že byl poražen v bitvě a musel hledat útočiště ve městě, které patřilo jednomu z jeho spojenců.
Svatý Dominik byl v tomto městě na První vánoční svátek a kázal o svatém růženci, přičemž zdůraznil, jak velké milosti můžeme získat skrze tuto modlitbu. Zmínil, že ti, co se zbožně budou modlit růženec, přemohou své nepřátele a znovu získají všechno to, o co při vedení války přišli.
Král kázání pozorně poslouchal a pak poslal pro sv. Dominika, aby se ho zeptal, jestli to, co řekl o růženci, je skutečně pravda. Sv. Dominik ho ujistil, že nic není skutečnější a pravdivější, a že když tuto pobožnost bude prakticky vykonávat, sám se o tom přesvědčí.
Král se rozhodl, že se každý den bude modlit růženec a vytrval v tom celý rok. Během příštích Vánoc, kdy končil modlitbu růžence, se mu
zjevila naše Paní a řekla: "Alfonzi, celý rok jsi mi po každý den sloužil zbožnou modlitbou růžence, přišla jsem tě proto odměnit. Vyprosila jsem ti od svého Syna odpuštění hříchů. Dávám ti tento růženec, měj ho u sebe a já ti slibuji, že nikdo z tvých nepřátel nebude schopen ti škodit." Panna Maria pak zmizela.
Král zůstal velmi potěšený a povzbuzený, hned vyhledal královnu, aby jí o daru naší Paní vyprávěl, i slibu, který dostal. Přiložil její růženec k očím (určitou dobu byla totiž slepá) a zrak se jí okamžitě vrátil.
Král, nedlouho po této události, shromáždil za pomoci spojenců vojsko a odvážně zaútočil na své nepřátele. Donutil je, aby mu vrátili území, které zabrali a aby napravili urážky, kterých se vůči němu dopustili a vzdali se dalších nepřátelských činů proti němu. Ve válce měl takové štěstí, že vojáci odevšad spěchali, aby bojovali pod jeho vedením, protože se zdálo, že kamkoli přišel bojovat, vítězství měl jisté.
Nebylo to překvapující, král totiž nikdy nešel do boje, aniž se předtím na kolenou nepomodlil růženec. Zajistil i to, aby se všichni členové jeho dvora přidali k Bratrstvu Nejsvětějšího růžence a postaral se také o to, aby se mu jeho důstojníci, vojáci a služebnictvo zasvětili.
K Bratrstvu se přidala i královna a začala se růženec modlit. Spolu s manželem vytrvala ve službě naší Paní a vedli skutečně svatý život.
Don Perez, příbuzný sv. Dominika, žil velmi amorálním způsobem. Když slyšel, že jeho příbuzný kázal o zázracích růžence, a dozvěděl se, že několik lidí se zásluhou této modlitby obrátilo a polepšilo, řekl: "
Vzdal jsem se vší naděje na záchranu, nyní si však znovu dodám odvahy. Musím toho Božího muže slyšet."
Když ho sv. Dominik během jednoho kázání spatřil, začal mluvit o hříchu mnohem zanítěneji. Z celého srdce a s velkou snahou prosil Boha, který je všemohoucí, aby tohoto jeho jediného příbuzného osvítil a dostalo se mu poznání, v jakém žalostném stavu je jeho duše.
Don Perez se zpočátku trochu znepokojil, ale stále se nerozhodl změnit způsob života. Znovu si tedy přišel poslechnout kázání sv. Dominika.
Když si světec uvědomil, že takové tvrdé srdce, jako je srdce dona Pereze, lze pohnout k obrácení pouze čímsi zcela mimořádným, hlasitě zvolal: "
Ó, Pane Ježíši, dej, aby celé toto shromáždění vidělo stav muže, který právě vstoupil do Tvého Domu."
Všichni uviděli, jak dona Pereza najednou celkem obklíčila skupina ďáblů. Byli jako odporné bestie a svírali ho ve velkých železných řetězech.
Lidé pobíhali sem i tam v beznadějné hrůze a strachu a zděsil se i samotný don Perez, když uviděl, jak se mu všichni najednou vyhýbají.
Svatý Dominik je vyzval, aby tiše stáli a oslovil svého příbuzného: "
Ty nešťastníku, uznej svůj žalostný stav a padni k nohám naší Paní. Vem si tento růženec, modlívej se ho s úctou, zbožně a s opravdovou lítostí nad všemi svými hříchy. Učiň pevné rozhodnutí, že svůj život změníš a polepšit se."
Don Perez si klekl a pomodlil se kompletní růženec a pocítil nutnost vyzpovídat se. Udělal to s procítěnou lítostí.
Světec mu nařídil, aby se růženec modlil každý den. Don Perez mu to slíbil a zapsal se do Růžencového Bratrstva. Když odcházel z kostela, jeho tvář už nebyla hrozná a odporná, ale zářila jako tvář anděla. V zbožné modlitbě růžence vytrval, vedl uspořádaný křesťanský život a zemřel spokojenou smrtí.
Převzato z
https://svata-rodina.blogspot.com/,
článek ze 17. 5. 2019 naleznete
zde.
