Evangelijní úryvek Šesté velikonoční neděle (Jan 14, 23 - 29) nabízí další část z Ježíšovy rozlučkové řeči ve Večeřadle. Ústředním tématem je dar Utěšitele, Ducha Svatého.
Výběr evangelijního úryvku je pochopitelný, protože za 2 týdny (9. června) budeme slavit slavnost Seslání Ducha Svatého. Jeho příchod není náhodný, ale předpovězený Božím Synem ještě před jeho umučením.
Učitel odpovídá
Nedělní úryvek je součástí Ježíšových slov v jeruzalémském Večeřadle, které řekl apoštolům při Poslední večeři. Boží Syn slibuje svým následovníkům, že po jeho odchodu jim Otec jeho jménem pošle Ducha Svatého. Výrazu "
v mém jménu" porozumíme, když si přečteme celkový kontext. Na začátku 14. kapitoly Pán Ježíš říká, že je "
cesta", proto "
nikdo nepřijde k Otci než skrze mne." (Jan 14, 6) Na námitku Filipa, aby jim ukázal Otce, Kristus odpovídá: "
Kdo vidí mne, vidí otce." (Jan 14, 9) Z toho důvodu o osobě Ducha Svatého Katolická církev vyznává, že "
vychází z otce i Syna ..."
Náš úryvek je v Janově evangeliu odpovědí, kterou dává Ježíš jednomu ze svých apoštolů: "
Juda, ne ten Iškariotský, se ho zeptal: "Pane, jak to, že sebe chceš zjevit nám, a světu ne?" (Jan 14, 22 ) Už samotný dialog Božího Syna se svými apoštoly je velmi inspirativní.
Ježíš je trpělivý a moudrý Učitel, kterému apoštolové kladou otázky. On jim odpovídá a vysvětluje. Takto by měly vypadat naše křesťanské rodiny, kde u stolu diskutují rodiče a děti o duchovních věcech, o Božím slově, o nauce Církve, kde se děti ptají a rodiče trpělivě a moudře vysvětlují. Rodina je prvním místem katecheze, je prvním společenstvím Církve. Hned druhým místem katecheze jsou naše farnosti. Jak důležité je v nich vytvářet prostor pro prohloubení poznání pravd víry, na hlubší poznávání Písma svatého, nauky Církve, kde se věřící upřímně a se zájmem ptají a duchovní otcové odpovídají, vysvětlují a učí. Večeřadlo je vzorem rodinné a farní katecheze.
"Druhý Ježíš"
Řecké slovo "Parákletos", které český překlad Písma uvádí jako "Utěšitel", se skládá ze dvou částí: "pára" - "vedle, podél" a "Kale" - "volat". Výraz se vyskytuje v Novém zákoně pětkrát. Čtyřikrát v Evangeliu podle Jana a jednou v Prvním Janově listě 2, 1. V právním prostředí má význam "advokát" nebo "obhájce" při soudním procesu. Šlo o osobu, která jedná jménem stránky a zastupuje ji, resp. radí jí při soudním procesu. Zdá se, že tento význam je nejbližší pro porozumění našeho textu. Pán Ježíš slibuje, že po svém odchodu pošle společenství věřících svého "advokáta, zástupce", který jim bude radit, obhajovat a jistým způsobem zastupovat samotného Krista. Proto se někdy v duchovní literatuře používá pro Ducha Svatého označení "druhý Ježíš". Tento význam podporují i dvě slovesa, které se zmiňují v evangelním úryvku a charakterizují úlohu Parákleta: "didasko" - "učit" a "hypomímnesko" - "připomenout." Svatý Jan Pavel II. ve své encyklice "
Dominum et vivificantem" tuto roli Ducha Svatého vysvětluje i tak, že "
bude pomáhat pochopit správný smysl obsahu Kristova poselství a zajistí mu kontiinuitu a totožnost uprostřed měnících se podmínek a okolností." (4. bod) Jsou to důležitá slova.
V dnešní době při šíření různých názorů přijmout správný smysl Kristova evangelia a věrně jej žít ve společnosti je dílem Ducha Svatého v nás. Neustále se otvírejme působení tohoto Božího Advokáta a Obhájce.
Ukončení viditelné pozemské přítomnosti Ježíše Krista není jeho "pohřbem," na kterém ho oplakáváme a potřebujeme, aby nás někdo potěšil. Avšak ani roli Ducha Svatého nelze chápat tak, že "nahradil" Ježíše Krista, který přece přislíbil, že zůstává s námi až do konce světa. Působením Parákleta se umocňuje a neustále aktualizuje Ježíšova přítomnost. Z toho důvodu v tzv. nicejsko-konstantinopolském vyznání se Duch Svatý nazývá "Dárce života" (Oživovatel).
Pokoj, ale jiný
Po svém zmrtvýchvstání Pán Ježíš při setkání se svými apoštoly používá pozdrav "
Pokoj vám" (srov. Jan 20, 19. 21. 26). V případě našeho úryvku však Kristus hovoří o tom, že "
zanechává" a "
dává" pokoj. Nejde tedy o pozdrav, ale tato slova je třeba spojit s osobou Ducha Svatého, o kterém právě mluvil. Duch Svatý není jen ten, který přináší pokoj, ale On je Pokojem, který Kristus zanechává jako dar svým učedníkům.
Pán Ježíš zdůrazňuje, že jeho pokoj je odlišný, než pokoj, který dává tento svět. Uvažujme, v čem je rozdíl. Jaký pokoj nabízí tento svět? Proč se Ježíš od něj distancuje? A co my?
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 24. 5. 2019 naleznete
zde
