Proč je měsíc květen vyvolen, abychom se v něm cvičili ve zvláštní pobožnosti k Blahoslavené Panně?
Za prvé, že je to doba, kdy země vyráží v čerstvé listoví a puká v zelenou trávu po krutých mrazech a zimním sněhu, po syrovém počasí a bouřlivých větrech a po dešti studeného předjaří.
Za druhé, že květy jsou na stromech a květiny v zahradách.
Za třetí, že dny se dlouží a slunce vychází časněji a zapadá později. Proto, že takové štěstí a rozradostnění zevnější přírody je vhodnou společnicí naší pobožnosti k Té, která je
Růží mystickou a
Domem zlatým.
Někdo však řekne:
„Ano, v našem kraji však máme často černý, drsný máj.“
Ovšem, nezapírám to, avšak přece aspoň potud mám pravdu, že přinejmenším je to měsíc přislíbení a naděje.
I když někdy je počasí špatné, přece je to měsíc, který začíná a ohlašuje léto.
Víme, přes všechno, co je v něm nevlídné, že pěkné počasí přijde, ať už spíše nebo později.
„Je ještě daleko to vidění,“ podle slov prorokových,
„splní se na konci a nezklame. Bude-li prodlévat, čekej, neboť jistě přijde, dostaví se.“
Květen pak je měsícem, ne-li naplnění, aspoň přislíbení; a zda právě to není pravý způsob, jak se díváme nejvhodněji na Blahoslavenou Pannu, svatou Marii, které je tento měsíc zasvěcen?
Prorok volá:
„Vyjde prut z kořene Jesse a květ z kořene jeho vystoupí.“
Kdo jiný je tím květem než naše Blahoslavená Panna?
Kdo jiný je tím prutem či překrásným stonkem, na němž rozkvete květ, leč Maria, Matka našeho Pána, Maria, Matka Boží?
Bylo prorokováno, že Bůh přijde na zem. Když se naplnil čas, jak to bylo zvěstováno andělem, přicházejícím k Marii.
„Zdrávas milostiplná,“ řekl Gabriel,
„Pán s tebou; požehnaná jsi mezi ženami.“
Ona tedy byla jistým přislíbením přicházejícího Spasitele, a proto také máj je svým zvláštním názvem její měsíc.
Ukázka z knihy John Henry Newman:
Maria v litaniích, přeložil Jan Dokulil. Edice Akord v Brně, 1936, mírně jazykově upraveno
