Heroin, kokain, opium, marihuana, nadměrné množství alkoholu, nemluvě o halucinogenních lécích, jako jsou houby (psilocybin) a LSD - většinu z nich konzumoval ještě před svou osmnáctkou. Řeč je o katolickém knězi Donaldu Callowyovi.
Od jeho 14 let rostla závislost stále silněji. To, co zní jako úvod k románu Huntera S. Thompsona, se skutečně odehrálo a popisuje se v autobiografii katolického kněze Donalda Callowaye od Neposkvrněného početí Panny Marie. Tento kněz vypráví svůj dramatický a životní příběh v knize
No Turning Back: A Witness to Mercy.
Jako mladík Calloway strávil své dospívání ve velkých i malých pokušeních, od hříchů těla - v neustálé promiskuitě až po zločiny proti zákonu jako například velkou krádež zboží v hodnotě tisíců dolarů.
K tomu večerní párty s přáteli, drogy a poslech metalové hudby. V jednom bodě svého života se Calloway stal stoupencem rockové kapely
Grateful Dead, která mu umožnila vstup do psychedelické kultury. Tato zkušenost mu zanechala velké tetování
Grateful Dead na jeho ruce. K dnešnímu dni ji má jako vzpomínku na minulost, ve které žil. Minulost, kterou však opustil. Až do dnešního dne nemá ponětí o tom, jak se tam to tetování dostalo. Zřejmě v době oněch nocí, kdy se pravidelně opíjel na mol.
Za svého dětství byl Calloway hněvivé a vzpurné dítě, což popsal ve své knize v kapitole nazvané "Zvíře". Popisuje se jako dítě se zlomyslnými způsoby. Jeho rodina (zejména jeho rodiče) utrpěli velká emocionální traumata v důsledku chování svého syna. Chvíli žili na vojenské základně v Japonsku, protože jeho nevlastní otec byl důstojníkem. Ale netrvalo to příliš dlouho. Toulal se s japonskými gangy, ukradl desítky tisíc dolarů ve zboží - od elektrických kytar až po auta. Mladý Donald Calloway byl zatčen a deportován ze země. Převáděli ho přes letištní halu za pomoci vojenských strážníků s řetězy a pásky kolem rukou a nohou, zatímco on plival na okolostojící lidi a častoval je vulgarismy a obscenitami. Kromě toho ve zlosti proklínal všechny a všechno cestou do letadla.
Calloway, podobně jako jakýkoli úzkostlivý plnoletý dospívající muž, rozvinul silnou nenávist vůči svým rodičům. Ti se ve snaze pomoci svému synovi za něj modlili a opakovaně ho posílali do odvykacích zařízení. Vražedné vědomí však začalo pronásledovat i jeho mladšího bratra, kde existovala silnější rodičovská vazba. Otec Calloway popisuje své pocity hluboko:
"Jediné pouto, které jsem měl se svou rodinou, bylo s mým malým bratrem, Matthewem. Když to na něj přišlo, cítil jsem se strašně, sváděl jsem vnitřní boj. Byl o deset let mladší než já a často mě prosil: "
Bratříčku, pojď si se mnou hrát." Část ze mě chtěla zůstat doma a být jeho velkým bratrem, jehož chtěl mít a myslel si, že takového potřebuje. Ale byl jsem jiný. Zabýval jsem se přítelkyněmi, drogovými přáteli, a tak jsem se nechtěl vázat k něčemu domácímu."
Po návratu z Japonska a kontrole na klinice v Pensylvánii, kde se léčil, se věci nijak nezlepšily.
Po celá léta pokračoval Calloway ve svém drogovém životě, stejně jako v promiskuitě, krádežích a dalších zatčeních. Co se týče jeho rostoucích závislostí, Calloway jasně popisuje, jak padl do této díry až na samé dno. "Při jedné příležitosti jsem se dokonce ocitl v jednom domě, kde jsem lezoucí na koberci po rukou a kolenou hledal jakýkoliv kokain, který mohl upadnout na zem. Byli tam šváby všude kolem, v umyvadle samí červi ze všech nespláchnutých jídel. Slyšel jsem plačící dítě bez jakéhokoli dozoru v zadní místnosti. Přesto jsem zůstal na podlaze spolu s matkou dítěte hledajíc zuřivě něco bílého. Pokud bychom byli našli něco bílého, vložili bychom to do lžičky a použili jako drogu, aniž bychom věděli, co by to bylo." Takže co by mohlo obrátit tohoto vzpurného mladíka, tohoto bojujícího narkomana, toto "zvíře" (jak se později sám popsal) ve zbožného katolického kněze, nemluvě o výmluvném autorovi knih o teologii a mariológii?
Všechno to začalo jednu noc v březnu 1992, kdy se Donald k překvapení svých přátel rozhodl, že nebude chodit na párty, jako obvykle, ale že zůstane na noc doma. Cítil nesmírné deprese, prázdnota se mu vkradla do srdce.
"Zjistil jsem, že jsem seděl úplně sám ve svém pokoji s ničím a nikým, kdo by mi byl pomohl. Moje existence byla směšná. Můj život byl hromada odpadu a já jsem doufal, že se to nějak skončí ... Nenáviděl jsem svůj život. Byl jsem neustále vším znepokojen. Hledal jsem způsob, jak něčím naplnit čas, začal jsem se hrabat v rodičovské knihovně, abych našel cokoli na čtení. Nejprve mi v rukou přistála knížka National Geographic v obrázcích. Ale druhá ruka přistála na něčem jiném, na podivné knize, která byla mimořádně zajímavá pro čtení.
Kniha se jmenovala Královna míru přichází do Medžugorje"
V podstatě to byl příběh mariánských zjevení v Medžugorji, které přinesly nakonec jeho obrácení. Calloway se tak stal jedním z prvních křesťanů, které okouzlil zázrak bosenské vesnice a ten ho nesmírně uchvátil. "Tato kniha mi ukázala, co jsem nikdy předtím neslyšel a ani nezažil ... Netrvalo dlouho, než jsem si uvědomil, že tato kniha mi předložila nabídku na změnu života a odevzdání se něčemu většímu než já - uvěřit v Boha a být jiný. Bylo to zjevení, které vyžadovalo revoluci v mém myšlení. Mohla by to být cesta, kterou jsem hledal?" Donald strávil celou noc čtením knihy až do samého rána. V tomto procesu se jeho vnitřek a duše proměňovali z úzkosti a neklidu do hlubokého pokoje, který z něj začal vyzařovat a pronikat jeho duchem.
Medžugorská poselství se ho dotýkala na vyšší úrovni. Pocítil potřebu vrátit se k modlitbě, pokoji, půstu, smířit se s Bohem a potřebu se obrátit. Poprvé mu něco dodalo naději z jeho minulosti, ze života v hříchu a zoufalství.
"Panna Maria říkala věci, které byly tak jasné a podmanivé, že jsem se ocitl najednou v pohybu a doslova prožíval hluboké emoce. Byl to takový druh emoce, kterou jsem do té doby nezažil, protože jsem byl chlapec, který opravdu miloval svou matku a chtěl ji dělat šťastnou. A přesto Panna Maria říkala, že ona je mou matkou, že je matkou těch, kteří zbloudili a ona nás volá zpět k Bohu, k Ježíši. Neříkala, že je Bůh, ale poukazovala na svého Syna a řekla, že on je Mesiášem, Spasitelem světa. Zjistil jsem, že jsem si naprosto zamiloval tuto Matku, tuto ženu." Zažil krásu, kterou dlouho necítil. V této ženské osobnosti Panny Marie našel krásu, která nebyla jedovatá ani hříšná - taková, jakou v minulosti potkával v ženách - ale čistá a osvěžující, neposkvrněná jemnost, která mu nabídla paprsek naděje a vyzařovala zářící světlo do jeho temného světa.
Duchovnost a vznešenost - to vedlo Donalda k malé modlitbě srdce, v níž odhalil svou touhu po této tajemné přítomnosti před ním. "Jak jsem pokračoval ve čtení, řekl jsem jí v srdci: "
Chci věřit. Opravdu. Vstupuješ do malé bubliny mého světa a nabízíš mi něco víc, než jsem kdy slyšel. Potřebuji to."
Tato vnitřní potřeba, tato duchovní touha, byla uspokojena. Jak pokračoval ve čtení, došlo ke zvláštnímu, ale úžasnému znovuzrození ze smrti do nového života. "Ačkoliv jsem byl ve vážném zoufalství svého života, cítil jsem, jakoby se mé srdce roztápělo. Na každém slově jsem visel, jako by přeneslo život přímo ke mně." Přišel nový den.
"Brzy ráno, když jsem knihu zavřel, řekl jsem: Poselství v této knize změnilo můj život. Nikdy jsem neslyšel nic tak úžasné, přesvědčivé a tak potřebné v mém životě. Dalo by se říci, že to byla moje první modlitba. Kdo je tato Panna Maria? Věřil jsem tomu, co říkala - že je moje matka a přišla z nebe pro mě."
Okamžitě poté, co Donald - ačkoliv ještě nebyl katolík - řekl své ohromené matce o této zkušenosti - poprvé ve svém životě spěchal na mši a řekl o svém zážitku knězi. Vyprávěl mu o celé své minulosti. Když se vrátil domů, začal vyhazovat všechnu špínu z minulého života, od drogové výbavy až po pornografické časopisy, od jeho sbírek Playboy a Penthouse až po metalové nahrávky, vodní bonga a hadičky. Výsledkem bylo šest velkých pytlů.
Když vyčistil svůj prostor všemi rozptýleními, poklekl k šatníku a přál si jít do hluboké modlitby. Ale nevěděl, jak se modlit. Vzpomíná:
"Do té doby jsem se za celý život nemodlil." Nic ho však nezastavilo v tom, aby se dostal do úžasné atmosféry hluboce uzdravujících a očišťujících slz. Jeho minulost mu stále vrtala myslí a byla velmi silná. Pociťoval výčitky. Lítost, kterou cítil, byla ohromující - potřeboval odpuštění celou svou bytostí.
"Ve skutečnosti mě zmohl silný pláč, že jsem nemohl ani dýchat. Musel jsem doslova lapat po vzduchu, protože jsem úplně nekontrolovatelně plakal. Z očí mi proudily přívaly slz. Oblečení, které jsem měl na sobě, bylo celé mokré." Hodiny takového úpěnlivého pláče vedly k nevysvětlitelným slzám radosti a najednou Donald pocítil nesmírný pokoj v srdci, klid, který přesahoval jeho chápání. "Začal jsem se cítit plný energie a euforie. Skoro jako dítě, kterého otec poplácával spokojeností. Najednou jsem procitl. Znovu jsem získal život a cítil jsem se úplně jinak.
Moje celé tělo se chvělo. Byl jsem ponořený v Ježíši, že jsem si uvědomoval, jak moc mě miluje."
Tento očisťující pokoj vedl k něčemu nevysvětlitelnému, mystickému - pokud ne zcela nadpřirozenému zážitku. Stejně jako tisíce pacientů, kteří zmiňovali zážitky z klinické smrti, Donald opustil své tělo. "Najednou něco pode mnou a ve mně - je velmi těžké to vysvětlit - vyrazilo z mého těla. Doslova jsem cítil, jako bych opustil své tělo. Moje fyzické tělo zůstalo na gauči, ale duše nebo duch z něho odešel." Zkušenost ho ochromila, když postupně viděl vlastní tělo vzdalovat se a jeho duchovní přítomnost se pomalu odstraňovala z něj.
Ze zoufalství vykřikl pronikavým duchovním výkřikem k osobě, která se právě dotkla jeho duše. "Maria!" Co se stalo potom bylo fenomenální. Donald byl prudkým nárazem vrácen zpět do svého těla.
Když jsem překonal šok z nárazu, pocítil jsem velký klid, který byl doslova hmatatelný. Potom jsem zaslechl hlas, byl to ten nejčistší ženský hlas, jaký jsem dosud slyšel a nemyslím si, že někdy takový budu ještě slyšet. Bylo to ve mně, bylo to mimo mě, bylo to jako zkapalněná láska, která se mi přelévala tělem. Byla to čistá mateřská láska. Najednou jsem slyšel:
"Donnie, jsem tak šťastná." To je všechno, co jsem slyšel, ale věděl jsem, kdo to je. Nikdo mě nenazval Donnie, ale moje matka. Nikdo. Věděl jsem, že to byl hlas Marie, Panny Marie.
Byl jsem tak klidný, že jsem se cítil jako malý chlapec, který se tulil k hrudi své matky. Byl jsem tak milovaný, že jsem usnul hlubokým spánkem. Tak jsem nespal odkdy jsem byl malý chlapec. Fenomén, který Donald zažil se kromě toho, že opustil své tělo, nazývá vnitřní sdružení (dome cordis), mystickou milostí slyšel duchovní přítomnost - v tomto případě Marii - vnitřním způsobem přes hlubiny duše.
Po jeho hlubokých duchovních zkušenostech následoval oficiální přestup k římskokatolické církvi. Dále následovala touha po kněžství. A bylo to nejen kněžství. Donald se chtěl stát mariánským knězem, a to nejen kvůli Panně Marii, ale i díky skupině Mariánských kněží Neposkvrněného početí, kteří jsou oficiálními propagátory Božího milosrdenství od sv. Faustiny Kowalské, polské řeholnice a mystičky, která zažila vize Krista. Donald se viděl skrze svou minulost jako vyslanec Božího milosrdenství. Neboť skrze milost Boží přijal největší milosrdenství.
Stát se knězem znamená vrátit se do školy. Studium však nebyl ten nejjednodušší úkol. Díky svému vzdělání a úsilí se Donald setkal s některými z nejvýznamnějších katolických intelektuálů a učenců na světě. Poté, co získal vzdělání, strávil nějaký čas v komunitní škole a následně ho poslali Marianisté studovat na františkánskou univerzitu v Steubenville ve státě Ohio, kde získal titul v teologii a filozofii. U františkánů se setkal se svými oblíbenými profesory včetně významných katolických intelektuálů Scottem Hahnem a Markem Miravallem. Donald přiznává, že
profesor Hahn měl vliv na jeho studium a prohluboval v něm lásku k Bohu.
Profesor Miravalle, teolog a mariolog, je vedoucí postavou v mariánském hnutí a také měl velký vliv na Donalda. Miravalle je prezidentem
Vox populi Mariae Mediatrici. Zajímavé je, že Miravalle má ne malé spojení s Medžugorjem. Napsal četné knihy o tomto tématu a když byl doktorandem v Římě, jeho disertační práce byla nazvána "
Poselství Medžugorje: Postkoncilní formulace Lurd a Fatimy". Disertační práce ukázala, jak se poselství Medžugorje shodují s církevní tradicí, od evangelií až po učení raných církevních otců v jejich základních prvcích a samozřejmě i v intencích Druhého vatikánského koncilu a jiných schválených zjevení. Práce byla úspěšně obhájena na Papežské univerzitě sv. Tomáše (Angelicum) v Římě v roce 1984.
Donald pokračoval ve studiu ve spolupráci s dalšími osobnostmi. Získal tituly M.Div a S.T.B. v Dominikánském domě studií ve Washingtonu, D.C., a pak titul S.T.L. na Mezinárodním mariánském výzkumném ústavu v Daytonu, Ohio. Na institutu studoval s takovými významnými teology a mariology jako Luigi Gambero a Eamon Carroll. V posledním ročníku ho vyučoval velký francouzský teolog a mariologii
Rene Laurentin. Samotný Laurentin je již několik let jedním z největších podporovatelů Medžugorských zjevení s nesčetnými knihami o tomto fenoménu.
Donaldova disertační práce se soustředila na mariologii v denících sv. Faustiny Kowalské, spojuje lásku k Panně Marii se svou láskou k božímu milosrdenství. Disertační práce byla delší než 200 stran, obsahovala více než 700 poznámek pod čarou - v latině, francouzštině, polštině, italštině a španělštině - a o několik let později vyšla s názvem
Nejčistší ze všech lilií: Panna Maria v duchovnosti sv. Faustiny.
Bývalý narkoman, odsouzený zločinec a vysokoškolský student absolvoval částku cum laude s vyšším titulem, studoval s některými z nejznámějších teologů na světě a publikoval svou práci o Matce Boží. Dnes je otec Calloway Dom Superior Neposkvrněného početí Panny Marie a jeho povoláním je ředitel.
Svůj příběh vyprávěl po celém světě a inspiroval nesčetná srdce. Jeho život je příkladem milostí a Božího milosrdenství v pohybu prostřednictvím přímluvy Panny Marie a zejména je pokračující prací v Medžugorji. Ale kniha
Turning Back představuje silné a hmatatelné svědectví o cestě jednoho člověka, který je vyveden z tunelu tmy a zoufalství do zářivosti naděje a víry, v něco čistší, pravdivé a žhavější než pokušení současné kultury.
Zdroj: verim.sk
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek ze 6. 5. 2019 naleznete
zde.
(Na Fatym.com. vydáno 9. 5.; po poruše na webu obnoveno za pomoci jednoho čtenáře 23. 5. 2019)
