Nik Hoot byl dán k adopci ihned po narození. Když měl tři roky, začal pokládat těžké otázky: proč nemám nohy? Proč mi chybí prsty?
Jak vysvětlíte malému chlapci, že je ztratil, když se ho jeho matka pokoušela potratit?
Narodil se v roce 1996 v Rusku jako extrémně předčasně narozené miminko. Jeho biologičtí rodiče přišli ze Sibiře a téměř jediné, co se o nich ví, je, že se rozhodli pro potrat ve 24. týdnu. Ačkoli to zní strašně, například ve Velké Británii je potrat nyní možný v tomto stádiu vývoje dítěte i bez udání konkrétní příčiny a v Polsku, pokud je vysoká pravděpodobnost "závažného a nevratného poškození plodu".
Vyhrál zápas o přežití
Nikovi adoptivní rodiče žijí v USA a kromě něho mají tři biologické a pět dalších adoptovaných dětí. Od začátku byli odhodláni dát mu šanci na normální život a ukázat, že není o nic horší než jeho vrstevníci. Umělé protézy, které nahrazovaly jeho vlastní nohy, dostal co nejdříve a podle slov své matky se na nich naučil chodit za dva týdny, což lze považovat za rekord.
Hraje fotbal, basketbal, baseball a různé jiné sporty. Dosahuje velkolepé úspěchy a vyhrává většinu bojů, a to i se schopnými konkurenty. "
Je to o sebekázni. Existuje mnoho věcí, které se vám nelíbí, je to všechno tvrdá práce udržet se fit. Budete muset čelit mnoha překážkám, ale nakonec je budete schopni překonat "- říká Nick v jednom z rozhovorů.
Živý důkaz
Dobře zná svůj příběh a neskrývá, že to, co se stalo, je součást jeho života. Vždy ho zajímalo, jestli by to vypadalo jinak, kdyby se ten den, kdy se ho neznámý muž - chirurg, pokusil zabít a utrhl část jeho těla, nikdy nestal. Nazývá se "živým důkazem" - že potrat nemůže být dobrým řešením.
Ví, že jeho biologická sestra žije někde ve světě. Neptá se, proč dostal příležitost přežít a využít šanci. Nyní se zaměřuje na co nejlepší využití toho, co má, a jeho příklad je inspirací pro mnohé, včetně mladších sourozenců, kteří ho považují za vzor. Jeho adoptivní máma někdy vzpomíná, jak moc snili o tom, že její syn pocítí moře a písek na svých vlastních nohou. "
Přála bych si, aby nemusel žít s následky volby, kterou udělal někdo jiný," říká.
Nik se rozhodl dát si udělat tetování se slovy "
Mohu si jen představit" s růžemi na konci písmen. Když se ho matka zeptala, jestli myslel touto větou něco konkrétního, odpověděl, že chce takto symbolicky připomínat děti, které se nikdy neměly šanci narodit. "
Můžeme si jen představit, kdo by byly v budoucnosti," vysvětluje.
VIDEO:
Woodlan's Warrior:
The Nik Hoot Story
https://www.youtube.com/watch?time_continue=3&v=-9eMIexNNo4
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 9. 5. 2019 naleznete
zde.
