Božský Spasitel často Marii Martě opakoval, že moc Jeho svatých ran a neposkvrněné Panny Marie zjedná Jeho Církvi vítězství.
„Dcero moje, musíš dobře vykonat své poslání, to je obětovat mé svaté rány věčnému Otci prostřednictvím neposkvrněné Matky, neboť to přispěje k vítězství Církve.“
Ale hned na začátku dělá Pán opatření proti mylnému a převrácenému chápání těchto slov. Nejde tu o vnější vítězství, jak by se mnozí domnívali.
„Petrova lodička nebude nikdy plout po moři úplně pokojném, občas budou proti ní zuřit hrozné bouřky, že by se člověk o ni bál. Boj, stálý boj – to je životní zákon Církve. Když se tedy modlíte za vítězství Církve, nemyslete na vnější triumf, neboť toho má Církev nikdy nedosáhne.“
Ale přes všechny boje a útlaky se koná v Církvi a skrze Církev Kristovo dílo: Spása světa. Uskuteční tím lépe, čím víc bude modlitba svolávat nebeskou pomoc, neboť Bůh ji má ve svém plánu.
Bůh rád slyší, a zvláště pak prosby, které k Němu vysíláme ve jménu Vykupitelových ran. O tom říkával Ježíš znova a znova:
„Když vzýváte svaté rány, vyprosíte Církvi trvalé vítězství“.
Jestli chceš vítězství mé Církve urychlit, musíš z těchto pramenů čerpat neustále.“
„Ach Pane, jak dlouho mi to už přikazuješ a vítězství stále nepřichází,“ řekla naše sestra ve své jednoduchosti.
„Má dcero,“ odpověděl jí Pán,
„měla bys být spokojená už s tím, že vás netrestám více. Ty zadržuješ mou paži. Slibuji ti vítězství, ale bude pozvolné.“
Svatý zakladatel (pozn. sv. František Saleský) doplnil poučení Pána:
„I když božský Spasitel slíbil, že Církev zvítězí skrze neposkvrněnou Pannu, přece nesmíte ochabovat v obětování svatých ran.“
Během velkého pronásledování Církve prosívala sestra Marie Marta úpěnlivě, aby Ježíš vzal Svatého otce pod ochranu svých ran. Tato modlitba se Pánovi velmi líbila, ukázal tedy své služebnici množství milostí, kterými Pia IX. obdařil a jak velmi k tomu přispěly modlitby konané v jejím klášteře:
„Z mých ran mu přitékají zvláštní milosti.“
Koncem roku 1867 jí Pán oznámil:
„Svatý otec musí ještě mnoho trpět, už nebude mít pokoje, ale díky této modlitbě se i v bouřích na trůně udrží.“
Z toho všeho vyplývá, jak velmi Pánu záleží na tom, aby nás uchránil všelijakého klamu. Proto žádá opět a opět modlitby:
„Chci, aby se vaše družina modlitbou, zvlášť vzýváním mých svatých ran, stala oporou Svatého stolce. Tak postavíte hráz proti jejím nepřátelům.“
Modlitby konané na tento úmysl se Mu zvlášť líbily. Řekl:
„Mám radost, že se tvé spolusestry modlí za Církev. Vaše sláva v nebi se o stupeň zvětší, protože jste dobrými vojáky Svatého otce. Zůstanete jimi, budete-li se za svatou Církev mnoho modlit.“
„Když vás chrání mé rány, nemusíte se ničeho bát ani vy, ani Církev. Kdybyste tento poklad ztratily, až potom byste pochopily, co jste měly.“
Nihil obstat A. Can. Eltschkner, cenzor
IMPRIMATUR Pragae, die 7. duben 1927 + Ant. Podlaha, Episcopus Paphiensis, Vicarius generalis
Převzato z
www.doverujem-a-verim.blogspot.com, z článku z 22. 1. 2019, který naleznete
zde.
