To, že se Maria i dnes tak obzvláštním způsobem věnuje lidstvu, má svůj důvod v tom, že jí byla Bohem určena role Prostřednice.
Mariino „ano“ k andělovu poselství (Lk 1,38), početí a zrození Božího Syna (Lk 2,6) i její postoj pod křížem jejího Syna (Jan 19,25–27), to všechno jsou pro spásu velice významné činnosti, kterými Panna a Matka spolupomáhala uskutečnit spásu lidstva, lidstvu spásu přinést. Dokonala tak sjednocení lidstva s Vykupitelem, a to na všech zastaveních vykupitelské cesty, počínaje jeslemi až ke kříži. Proto byla od prvních křesťanských dob uznávána za
Prostřednici.
Již v době koncilu v Efezu (431) napsal o ní církevní spisovatel: „Ona je Prostřednicí mezi nebem a zemí; neboť ona uskutečnila spojení obou.“ Toto přesvědčení přijal za své Druhý vatikánský koncil, který uznal „vznešenou Matku božského Vykupitele“ za jeho „velkodušnou společnici“, aniž by tím něco ubírala na důstojnosti jediného Prostředníka Krista (srov. 1 Tim 2,5). Ale koncil vyzvedl také zvláštní nadčasový charakter Mariina prostřednictví, neboť „Mariino prostřednictví v řádu milosti trvá neustále od okamžiku souhlasu, který vyjádřila při zvěstování a bez váhání zachovala pod křížem až do věčného dovršení spásy všech vyvolených.“ Jako všechno Vykupitelovo působení překračuje čas a má věčnou platnost, tak podobně je tomu i při Mariině spolupráci na vykoupení: ona má naddějinný význam a neomezené trvání. Proto Maria i dnes, kdy žije oslavena u Boha po boku svého Syna, vykonává svou mateřskou službu lidstvu.
Křesťanská víra a zbožnost vyjádřila toto živé a trvalé prostřednictví Matky našeho Pána nejrůznějšími tituly, které jsou v průběhu dějin stále hojnější. Tak byla Maria uctívána jako „Matka živých“ (jako protipól Evy), jako „Matka lidí“ a jako „Matka Církve“, byla vzývána jako „Zachránkyně“, jako „Pomocnice křesťanů“, a to nejen v pozemské nouzi, ale i ve starostech o věčnou spásu, v nebezpečích pro duchovní život a při ohroženích Církve. To vyplývá i z hluboce objeveného a živě ověřeného přesvědčení, že Žena, která již jednou zprostředkovala v Ježíši Kristu spásu a plnost milosti, bude tuto službu trvale a bez omezení nadále vykonávat.
I když se toto poznání v průběhu dějin rozvíjelo, jeho jádro bylo k dispozici již v nejranějších křesťanských dobách. Nejstarší mariánská modlitba
Pod ochranu tvou z konce 3. století nabízí velmi přesvědčující důkaz o Mariině prostřednictví ve službách spásy lidstva. Oslovení
Paní naše, Prostřednice naše, Orodovnice naše stejně jako prosba se Synem svým nás smiř, Synu svému nás doporuč, k Synu svému nás doprovoď nám jasně dokazují, že Maria se mimořádným způsobem podílí na přiznání spásy a že tak jako Prostřednice spojuje Krista s lidmi, tak také naopak lidi sjednocuje s Kristem.
Proto již tato stará mariánská modlitba vyvrací námitku namířenou proti mariánské úctě, jako by Mariino prostřednictví přerušovalo přímé spojení člověka s Kristem, bránilo bezprostřednímu kontaktu s Pánem. Opak je pravdou. Tak jako v přírodě jsou látky, které substancím dávají výstavbu a výživu, a jiné látky, které tyto životní procesy urychlují a zintenzivňují, tak je tomu i se silou Panny Marie: ona lidi od Krista neodděluje, nýbrž spojuje jeho s námi a nás s ním. Ona nám dále předává všechno to, co Kristus dal jí. Ona spojení nebrzdí, nýbrž prohlubuje, zvnitřňuje a posiluje. Teprve skrze mateřské prostřednictví získává naše spojení s Kristem onu Bohem chtěnou vnitřnost, intimitu a plnost.
A naskýtá se otázka: Má taková intenzivní mateřská starostlivost a náklonnost
Prostřednice k lidstvu zůstat nakonec neviditelná a skrytá? To je po poznání dějin spásy, ve kterých působí Bůh a dává to najevo znameními a zjeveními, zcela nepřijatelné.
Víra a zbožnost natolik rozšířily pravdu o Mariině prostřednictví, že oslovují Marii jako
„Prostřednici všech milostí“. Církev v hlásání papežů nejnovější doby toto chápání přejala (zatím ještě nikoliv jako formální obsah víry), když říká: Maria se svou přímluvou podílí na udílení všech milostí, kterých se od Boha dostává lidem. Svojí starostlivostí, svojí láskou a přímluvou spojuje všechno spásné Boží působení, a to na základě svého postavení, které Maria má jako Matka Vykupitele, Matka Církve a Matka všech lidí. Zjevení Panny Marie a její poselství z Fatimy propůjčují této víře pevnou oporu.
Památku Panny Marie Prostřednice všech milostí slaví Církev 8. května. Máme tak jedinečnou příležitost využít sváteční den k oslavě naší Orodovnice.
Vyšlo v časopise Světlo 18. ČÍSLO / XI. ROČNÍK
