Ježíš žádá pro svou trním korunovanou hlavu zvláštní úctu, usmiřování a lásku. Jednou řekl své nevěstě:
„Trnová koruna mi způsobila větší muka než všechny ostatní rány."
Po smrtelném zápase v Getsemanské zahradě byla mým nejhroznějším utrpením. Abyste zmírnili tyto bolesti, musíte zachovávat pravidla řehole.“
„Podívej se na tu hlavu! Z lásky k tobě byla probodána, pro její zásluhy máš být v nebi korunovaná. Blahoslavená duše, která o této hlavě pozorně rozjímá, blahoslavenější je však ta, která koná to, o čem rozjímala. Duše, které na zemi ctily mou trnovou korunu a rozjímaly o ní, budou jednou v nebesích mojí korunou. Za chvilku, za kterou tu rozjímáte o této trnové koruně, daruji vám na věčnosti jinou korunu, neboť moje trnová koruna vám zajistí velkou slávu.“
„Svou trnovou korunu dávám svým milovaným. Náleží zvlášť mým nevěstám a vyvoleným duším, je slastí svatých v nebi, ale mým miláčkům na zemi patří hlavně její utrpení.“
Při těchto slovech viděla Marie Marta, jak z každého trnu vychází nevýslovně krásný žár.
„Moji praví služebníci chtějí trpět, jako jsem trpěl já, ale nikdo nemůže trpět tolik jako já.“
Od duší, které jsou mu oddány, žádá Ježíš něžnou soustrast. Jednoho dne ukázal své služebnici na svou krvácející, trním probodenou hlavu s tak bolestným výrazem, že neměla slov, aby to vyjádřila, a přitom řekl:
„Podívej se na Toho, kterého hledáš, v jakém je stavu! Podívej se sem a vytahuj trny z mé hlavy tím, že mému Otci obětuješ zásluhy mých ran. Vzchop se a hledej pro mě duše!“
Z těchto slov zaznívá horlivost pro spásu duší, jsou jakoby ozvěnou stálého Ježíšova „Žízním“.
„Pamatuj si: Utrpení je pro tebe a milosti, které z něho plynou, jsou pro jiné. Jedna jediná duše, která spojí své konání se zásluhami mé koruny, získá více než celý klášter.“
Vedle těchto přísných nabádání, Pán svou služebnici i povzbuzuje, takže se její srdce rozohňuje svatou láskou a je ochotná ke každé oběti. Tak se jí ukázal v říjnu 1867 v nebeské slávě se zářící korunou a řekl:
„Moje trnová koruna bude osvětlovat nebe i všechny svaté. Na zemi ukazuji její slávu jen několika vyvoleným duším, neboť svět je zastřený přílišnou temnotou, než aby mohl uvidět její vznešenost. Hle, jaká je krásná nyní, po těch velkých mukách, které mi kdysi způsobila!“
Pán šel ještě dál. Učinil Marii Martu účastnu nejen na svém utrpení, ale i oslavení, když jí dal na okamžik vidět svou budoucí slávu. Jednou jí položil na hlavu svatou korunu, což jí způsobilo prudkou bolest, a řekl:
„Zde máš mou korunu. Mí svatí tě takto budou vidět.“
A obrátil se k nim a ukázal na svoji obětní ovečku se slovy:
„Hle, ovoce mé koruny!“
Je-li koruna Pána štěstím blahoslavených v nebi, je i předmětem hrůzy pro zavržené. O tom měla sestra Marie Marta jednou vidění. Uviděla soudnou stolici zaplavenou paprsky, které vycházely ze svaté koruny. Duše za duší se objevovala před nejvyšším Soudcem. Ty, které zůstaly za pozemského života věrné Bohu, vrhaly se plné důvěry do Spasitelova náručí, ostatní pohleděly na svatou korunu a vzpomněly si na lásku Ježíše Krista, kterou pohrdaly. Řítily se s hrůzou do věčné propasti. Toto zjevení dojalo ubohou sestru tak, že ještě když o něm vyprávěla, tak se celá chvěla.
Nihil obstat A. Can. Eltschkner, cenzor
IMPRIMATUR Pragae, die 7. duben 1927 + Ant. Podlaha, Episcopus Paphiensis, Vicarius generalis
Převzato z
www.doverujem-a-verim.blogspot.com, z článku z 18. 1. 2019, který naleznete
zde.