Evangelijní text Květné neděle nabízí popis Pánova umučení, jak ho zachytil evangelista Lukáš (Lk 22, 14 - 23, 56).
Příběh o Ježíšově umučení je největším literárním blokem ve všech evangeliích. Nejdříve existovala ústní a potom i písemná podoba popisu Ježíšova umučení, kterou jako první zpracoval Marek kolem roku 70 po Kr.
Markovo evangelium sloužilo jako základní materiál pro ostatní evangelisty, kteří k němu přidali ještě další témata. Každý evangelista obohacuje vyprávění o Ježíšově utrpení o vlastní charakteristiky podle způsobu jejich vyjadřování, stylu a především poselství, které každý z nich chtěl předat svým adresátům.
Nevinný spravedlivý
Pro Lukáše je od 9,51 v centru pozornosti Ježíšova cesta do Jeruzaléma. Jeho smrt evangelista předpovídá až 5krát (9,22; 13,33; 17,25; 22,37; 24,7 a 26). Zatímco Marek a Matouš uvádějí až dramatickým způsobem poslední chvíle Ježíšova života, Lukáš zvolil klidnější styl. V Getsemanech Ježíš nepadá tváří na zem, ale kleká si. Ježíš učedníkům nic nevyčítá a ještě předtím při Poslední večeři je chválí, že vytrvali při něm v jeho zkouškách (Lk 22,28). Když spí, když se Ježíš v Getsemanech modlí, tak spí zármutkem. Ježíšova modlitba nezůstane nevyslyšená. Bůh ho nenechá bez útěchy, ale zjeví se mu anděl, který ho posiluje. (Lk 22,43).
Lukáš vyzdvihuje Ježíšovu bezmeznou důvěru v Otce, což je silným odkazem pro chování Ježíšových učedníků.
Lukáš zachytil tři Pilátovy výroky o Ježíšově nevině. Na kříži Kristus neumírá s výkřikem, ale modlí se. Autor třetího evangelista nemluví o útěku učedníků při Ježíšově zajetí, ani o posmívaní při jeho bičování, ani když je na kříži. Na křížové cestě ho doprovázejí zbožné ženy. Jeden z lotrů na kříži se kaje a napomíná druhého lotra. Lid, kteří vidí smrt Božího Syna, "se bije do prsou", což je znakem pokání.
Zatímco Marek ukazuje radikalitu utrpení a Matouš ukazuje naplnění Pánova trpícího služebníka podle Starého zákona, Lukáš vidí Ježíšovu smrt jako mučednictví spravedlivého, který umírá plný odevzdanosti do Boží vůle s modlitbou na rtech.
V Lukášově vyprávění o Ježíšově umučení se prokazuje Ježíšovo odpuštění těm, kteří ho ukřižovali, čímž navazuje na celkový charakter svého evangelia. Jako mnohokrát během svého veřejného působení, i nyní Ježíš vystupuje laskavě. Nevinný Ježíš umírá prosíc Otce o odpuštění pro své odpůrce.
Slova z kříže
Samotnému tématu Ježíšova ukřižování a smrti věnují všechny evangelia zvláštní pozornost. Ježíšova smrt je vrcholným okamžikem jeho poslání, naplnění Boží záchrany člověka a Otcovy vůle. Není proto překvapující, že evangelisté uvádějí odlišná slova, která vypověděl na kříži. Výběr Ježíšových slov odráží teologické chápání Kristovy oběti. Evangelista Lukáš zachytil tři věty, které ostatní evangelisté neuvádějí. Jde vlastně o tři modlitby, tři prosby, které z kříže pronáší Boží Syn.
"Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co dělají" (Lk 23,34)
Ježíš byl ukřižován na místě, které svým tvarem připomínalo lebku. Ježíš pravděpodobně nesl na Golgotu pouze příčné rameno a svislé břevno již bylo zaražené do země. Ježíše vytáhli na toto svislé břevno a ukřižovali. Ježíš ještě na kříži plní to, co bylo obsahem jeho života - láska k lidem, ke všem - i k nepřátelům. Lukášovo evangelium zvýrazňuje, že Ježíš odpouští, že je Spasitelem hříšníků a všech se ujímá.
"Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji" (Lk 23,43)
Když Ježíš visel na kříži, Ježíšovo utrpení bylo znásobeno výsměchem. Je třeba hovořit nejen o fyzickém utrpení, které jistě bylo mimořádně kruté, ale i o psychickém utrpení (Jidášova zrada, Petrovo zapření, neschopnost učedníků bdít, rozptýlení se učedníků, upřednostnění Barabáše, výsměch apod.). Lukáš na rozdíl od Marka a Matouše uvádí, že Ježíšovi se posmíval pouze jeden ze zločinců. Po vyznání Ježíšovy neviny i svých vlastních hříchů se druhý zločinec obrací s vírou na Ježíše. Tato silná víra je ihned odměněna. Lukášovo evangelium je evangeliem milosrdenství. Tento text je krásnou ukázkou toho, jak Ježíš reagoval na všechny urážky a rouhání. Odpouští všem a těm, kteří v něho věří a litují svých hříchů, slibuje věčný život. Tato Ježíšova slova ukazují, že Bůh do poslední chvíle lidského života hledá se svým milosrdenstvím každou ztracenou ovečku.
"Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha" (Lk 23,46)
Toto je poslední z výroků Ježíše na kříži, které zachytil Lukáš. První byl modlitbou za ty, kteří ho přibíjeli na kříž, druhý za zločince na kříži a třetím se obrací na Otce. V Ježíšově smrti vidíme rozpracovanou teologii kříže. Kristus je Spasitel hříšníků, který upírá naši pozornost na konečný cíl, kterým je Bůh, Otec. Z kříže zbožně předává svou duši - svůj život - Bohu.
Vzkaz pro čtenáře
V Lukášově pašijovém příběhu je několik odkazů pro duchovní život čtenáře. Jde tedy o Lukášův pedagogický záměr. Nenabízí totiž pouze popis toho, co se stalo s Ježíšem a jaký měl průběh soudní proces, ale nabízí teologický význam Ježíšovy smrti a zmrtvýchstíní. Uvedu několik příkladů. V Getsemanech Ježíš vyzývá učedníky: "
Modlete se, abyste nepřišli do pokušení!" (Lk 22,40). Uvádí obsah Ježíšovy modltiby jako vzor modlitby každého Kristova učedníka ve chvílích zkoušky: "
Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich. Ale ne má, ale tvá vůle ať se stane!" (Lk 22,42) Na křížové cestě Ježíšova napomenutí jeruzalémským ženám můžeme vnímat jako jeho slova i do našich životů: "
Neplačte nade mnou, ale samy nad sebou a nad svými dětmi." (Lk 23, 28)
Nejvznešenější model chování si však Lukáš nechal až na samotný okamžik ukřižování. Kristus z kříže se modlí za své nepřátele, odpouští jim a modlí se za kajícího lotra. Plný synovské důvěry poslední slova patří jeho Otci, kterému předává svůj život.
V pašijovém příběhu Ježíše Krista je vrcholným způsobem popsán a předán vzor života křesťana - hluboké společenství s Otcem, prvenství plnění Boží vůle, modlitba, odpuštění, bytí pro druhé.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 12. 4. 2019 naleznete
zde
