"
Kolik máte pokojů? Ujelo vám to? "
Ptala jsem se rodičů, jestli se jim někdy stalo, že se místo radosti a blahopřání....
...setkali se zklamáním a nesouhlasem, když oznámili okolí, že čekají dítě - a spustila se na mě lavina příběhů.
Čísi tchýně odpověděla: "
Já vám ho hlídat nebudu." Při druhém dítěti. Při třetím už nereagovala vůbec.
Jedna žena oznámila, že čeká své páté dítě a místo: "
Jak úžasné!", Slyšela: "
Kolik máte pokojů? Šmyklo se vám?"
Rodina jiné ženy se zase namísto radosti z nového děťátka zabývala jen tím, že ještě nezhubla po předchozím těhotenství.
Několik párů se děsilo toho, jak oznámí těhotenství určitým členům rodiny a někteří to tajili tak dlouho, jak jen bylo možné, aby se vyhnuli chladným reakcím. Nic vám tak nevezme vítr z plachet jako to, když někdo nechce sdílet vaši radost.
Lidé na druhé straně si vždy myslí, že jejich výhrady jsou opodstatněné. Rodiče jsou buď příliš mladí nebo staří. Mají "příliš mnoho dětí", zdravotní problémy, špatnou finanční situaci, nestabilní práci, nepříznivé životní podmínky ... existuje nekonečné množství překážek, kterými si okolí odůvodňuje svůj nesouhlas.
Vyjasněme si však jedno:
I když máme opravdu hromadu problémů, dítě problémem není. Dítě je osobou a osoba nikdy není pouze nějaký "problém".
I když dítě bylo "neplánované", i když si rodiče neumí představit, jak se o něj budou moci dobře postarat v náročných časech, dítě si v každém případě zaslouží radostné uvítání - bez ohledu na všechno.
Okolnosti Ježíšova narození měly přece také daleko od ideálních. Ale andělé naplnili oblohu radostí, která to úplně zastínila.
Papež Benedikt XVI. napsal něco, co by nám mělo pomoci zorientovat se, když počneme dítě a máme chuť naříkat:
"Člověk je zvláštní stvoření,
které se potřebuje nejen fyzicky narodit,
ale potřebuje i ocenění na to, aby žilo ...
Pokud má jednotlivec přijmout sama sebe,
někdo mu musí říci:
,Je dobré, že jsi'
- a musí to říct ne slovy,
ale tím, co vychází z celého jeho bytí,
co nazýváme láskou."
Každý člověk si zaslouží slyšet, že je dobře, že existuje. Neznamená to, že jeho rodiče, nebo kdokoliv jiný, musí být klidní, nebo připravení, nebo vzrušení. Ale každý člověk potřebuje být milován a láska začíná tím nejjednodušším: Je dobré, že jsi.
Vždyť nakonec vždy můžeme říci: "
Ach, vím, že toto jste nečekali. Budete v pořádku? Jak vám mohu pomoci?" Vedle toho jak říkáme "
Je skvělé, že vaše děťátko existuje." Můžeme říci: "
Musím se přiznat, že se obávám o vaše duševní zdraví a potíže, které vám toto těhotenství přináší," ale také říci: "
je úžasné, že vaše miminko žije!"
Jako lidé se nedokážeme vyhnout tomu, abychom někdy byli našemu okolí na obtíž. Naše vlastní problémy mohou vyjít na povrch v té nejhorší chvíli pro ty, které milujeme. Zatěžujeme je mnoha věcmi. A přesto je dobré - lepší než si vůbec dokážeme představit - že jsme. Je načase, abychom si uvědomili, že pokud nedokážeme přát dospělému člověku, aby raději nežil, neměli bychom to přát ani dítěti.
Zdroj:
https://aleteia.org, 8. 1. 2019
Převzato z
https://zastolom.sk/,
článek ze 4. 4. 2019 naleznete
zde.
