„Když obětujete mé svaté rány za hříšníky, nezapomínejte na duše v očistci, neboť jen málokteří myslí na to, aby jim ulehčili. Pro duše v očistci jsou svaté rány největším pokladem.“
„Dobrodiní svatých ran přivádí do očistce Boží milost a vyvádí odtud duše do nebe. Kdykoliv pohlédnete s čistým srdcem na Ukřižovaného, vysvobodíte z očistce až pět duší, za každou ránu jednu.
Když se modlíte křížovou cestu s naprosto čistým, osvobozeným srdcem, získáváte pro zásluhy každé z mých ran při každém zastavení tutéž milost.
Když obětujete mé svaté rány za hříšníky, nezapomínejte na duše v očistci, neboť jen málokteří myslí na to, aby jim ulehčili.
Pro duše v očistci jsou svaté rány největším pokladem.“
To ukázal Spasitel ve vidění laické sestře v klášteře Navštívení Panny Marie v Chambéry ve Francii, Martě Chambonové.
O jedné postní neděli Marta nemohla jít na kázání, protože byla nemocná. Přišel k ní Pán Ježíš a řekl:
„Dám ti práci: Spoj své bolesti s Mými a obětuj je za duše v očistci.“
Marta tak udělala a viděla, jak při každém takovém úkonu vchází jedna duše do nebe.
Při dvacátém obětování se jí zjevil Bůh Otec a řekl: „Dávám ti tutéž moc, jakou jsem dal svému Synu, pouze mi musíš obětovat své srdce spolu s jeho.“
Sestra Marie Marta tak dělala a viděla, jak při každém tomto obětování a sjednocení celý zástup duší jako hejno ptáků - jak se vyjádřila - vzlétá do nebe.
Duše, které vysvobodila, někdy přicházely, aby jí poděkovaly a říkaly:
„Slavnost svatých ran trvá stále. Jejich cenu jsme poznaly až ve chvíli, kdy nám bylo dopřáno vejít do věčné blaženosti. Když obětuješ svaté rány božského Spasitele věčnému Otci způsobuješ téměř druhé vykoupení.“
Ze všech těch duší byly Marii Martě jistě nejblíže duše spolusester. Za ně se nejvíce modlila a trpěla. Nejblahoslavenější Panna jí zjevila, jak je jí to milé:
„Duše tvých sester v očistci jsou duše mých dětí. Způsobuje mi velkou radost, když se za ně modlíš. Velmi mě bolí, když je vidím v očistcových plamenech, kterým téměř žádná neujde. Jsem Královna a chci, aby tyto duše vládly spolu se mnou. Ani můj Syn, ani já, i když máme takovou moc, je nemůžeme vyprostit. Musí se za své chyby kát, ale vy je můžete snadno potěšit a otevřít jim nebe, když za ně nebeskému Otci obětujete svaté rány.“
Pán Ježíš jí řekl:
„Obětuj je za všechny jejich přestupky řehole.“
Jedna ze sester se jí ukázala brzy po smrti a oznámila jí:
„Domnívala jsem se, že všechno konám jen pro Boha, ale když mi byly mé skutky ukázány, poznala jsem, že jsou plné přirozených pohnutek. Zachránila mě pouze důvěra v rány našeho Pána a Spasitele.
Ó, jak je dobré umírat v ranách našeho Pána!“
Nihil obstat A. Can. Eltschkner, cenzor
IMPRIMATUR Pragae, die 7. duben 1927 + Ant. Podlaha, Episcopus Paphiensis, Vicarius generalis
Převzato z
www.doverujem-a-verim.blogspot.com, článek z 24. 1. 2019 naleznete
zde.