Na návrší Švédské šance u Přerova můžeme najít zbytky opevnění z třicetileté války. Je tam také bunkr z roku 1927. A v roce 2018 byl na severní straně návrší vztyčen čtyřmetrový kříž. Na připomínku jednoho z nejhorších případů poválečné msty v Československu.
Skoro dva měsíce po ukončení druhé světové války zde bylo za jedinou noc zavražděno 265 osob, z nichž naprostou většinu tvořili ženy a děti.
Jedno klidné letní odpoledne...
Bylo 18. června 1945. Téměř dva měsíce po ukončení války. Zvláštním transportem se vraceli domů, na Slovensko, karpatští Němci, Slováci a Maďaři, kteří byli před rokem z rozkazu německých úřadů přesídleni do Čech. Většinu z osob ve vlaku tvořili ženy, děti a starci.
Na nádraží v Přerově vlak zastavil.
V tutéž dobu zde byl ještě další vlak – v něm se z pražské vojenské přehlídky vraceli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky (bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru) vedení poručíkem OBZ (obranného zpravodajství) Karolem Pazúrem.
Pazúr spolu s osvětovým důstojníkem Bedřichem Smetanou nechal repatrianty vyvléct z vagonů a začalo vyslýchání.
Ačkoliv mnozí měli doklady o bezúhonnosti nebo potvrzení, že podporovali slovenské národní povstání, nebo dokonce slovenské občanství, ještě to odpoledne bylo 265 osob hromadně obviněno ze zrady a spolupráce s německými okupanty a odsouzeno k smrti. Pouze osm lidí přiznalo členství v Hlinkově gardě (což ale na Slovensku bylo jeden čas podmínkou zaměstnání).
Krvavá noc
Zajatci byli vyhnáni na návrší mezi obcemi Horní Moštěnice a Lověšice. Obyvatelům obce Lověšice bylo pod pohrůžkami nařízeno vykopat 17 metrů dlouhý a 2 metry hluboký hromadný hrob. Jinak jim hrozilo, že se obrátí násilí i proti nim.
Zajatcům vojáci nařídili svléct se do prádla a jejich cennosti si vojáci rozdělili. Polonahé a vyděšené lidi rozdělili do malých skupin. Pak začaly popravy.
Jednoho po druhém čekala střela do týla. Vojáci se nezastavili ani před popravami malých dětí a kojenců.
Zejména poručík Pazúr vynikal zvlášť krutými postupy. Přičinil se o to, aby se děti museli dívat na popravy svých rodičů nebo rodiče na popravy svých dětí. Svědek vypráví, že Pazúr zastřelil ženu, která v náručí držela dvě děti - asi roční a tříleté. Padla mezi ostatní těla do hrobu, zatímco děti, ještě živé, křičeli. Teprve po chvíli Pazúr střelil i je.
V noci z 18. na 19. června 1945 bylo na návrší zabito celkem 71 mužů, 120 žen a 74 dětí, nejmladším bylo 6 měsíců. Mezi povražděními byli karpatští Němci, Maďaři, jedna Ruska, a dokonce i obyčejní Slováci, železničáři, kteří, aby se dostali dříve domů, se připojili k tomu transportu.
Vyšetřování: potrestání viníka?
Téhož dne na místo dorazili čeští důstojníci z Přerova a také příslušník NKDV, ale bez dalšího konání odešli. Zprávy o vyšetřování byly odeslány armádním a bezpečnostním složkám, ale případ se nijak dál neřešil.
Až v roce 1947 na nátlak Mezinárodního červeného kříže a Organizace spojených národů začalo vyšetřování. Byla provedena exhumace. Ženy a děti byly převezeny do krematoria v Olomouci a spáleny, muži byli pohřbeni na přerovském hřbitově.
Pazúr byl postaven před soud a vrchním vojenským soudem v Bratislavě odsouzen na 7 let a 6 měsíců vězení. V roce 1949 byl trest Nejvyšším vojenským soudem v Praze zvýšen na 20 let vězení. Jako přítel řady komunistických předáků a po jejich četných zásazích mu byl trest prezidentem Gottwaldem snížen na polovinu a v roce 1951 (tj. po dvou letech) byl propuštěn při amnestii. V dalších letech působil jako význačný představitel Svazu protifašistických bojovníků a (jako agent StB).
Další odsouzený (ale ve věci jiných masových vražd), osvětový důstojník Bedřich Smetana, spoluorganizátor masakru, před nástupem do vězení uprchl do zahraničí. Za události na Švédských šancích nebyl nikdy souzen.
Nikdo další už soudně potrestán nebyl.
Vyšetřování: na čí příkaz?
Šlo o vlastní Pazúrovu iniciativu? Při vyšetřování vyšlo najevo jeho dřívější působení v Hlinkově gardě a dobrovolná práce v Německu. Snažil se postřílením „nacistických“ kolaborantů (jak tvrdil) vylepšit si vlastní pověst?
Přerovský historik František Hýbl připomíná, že nařízení, aby tito Němci byli zlikvidováni ještě na Moravě, bylo zřejmě z vyšších míst. Svědek popisuje, že když hned v den masakru přímo z rozkazu sovětského velitele z Přerova přijel příslušník NKDV, aby celou věc vyšetřil, Pazúr mu ukázal lísteček (pravděpodobně s tímto nařízením), příslušník jen zasalutoval a odešel.
Místo k pokání...
Dlouhá desetiletí komunistického režimu zůstal masakr zahalen mlčením. Událost je novodobých dějinách Moravy zcela ojedinělá svojí mimořádnou krutostí. Za jedinou noc bylo povražděno 120 žen, 71 mužů a 74 dětí, to přesahuje i masakry, které na Moravě spáchali nacisté. Zvláště smutné je, že zbraně měli v rukou českoslovenští vojáci.
Od roku 2018 na návrší stojí čtyřmetrový kovový kříž jako připomínka. I pro nás je to výzva k návštěvě, k zamyšlení a především k modlitbě – za oběti, za ty, kteří zůstali, ale i za viníky. Místo, kde je mimořádně potřebné konat pokání...
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-z-domova/rozkaz-k-povalecnemu-povrazdeni-195-zen-a-deti-dal-general-ludvik-svoboda-tvrdi_1610270600_kra?fbclid=IwAR0mDzzlQRXgeLExCAI-Ii4SbV6y-YqRFuzckVtuThn6hPJnQ4CWRGmrseU
https://eurozpravy.cz/veda-a-technika/veda/224228-temna-skvrna-nasi-historie-msta-za-druhou-svetovou-je-nejhorsim-krveprolitim-spachanym-cechoslovaky/
