Je to jeden z nejznámějších příběhů z Bible pokud ne z literatury jako takové. Ježíšovo podobenství o ztraceném nebo "marnotratném" synovi, který z rozmaru promrhá majetek svého otce...
...a se staženým ocasem se vrací, aby zjistil, že ho otec, který celou dobu trpěl, stále rád vidí. Je to nádherný obraz bezpodmínečné rodičovské lásky a ještě výrazněji právě Boží milosti.
Tento příběh také inspiroval mnoho uměleckých a kulturních děl v průběhu staletí a to od známých barokních maleb po Legendu o vášni. Ale i když jsme s příběhem dobře obeznámeni,
zdá se mi, že nám uniká celá řada zajímavých prvků, které ale Ježíšovo původní publikum chápalo. Je možné, že navzdory všem těm příležitostem, když jsme ho slyšeli, je v tomto příběhu stále mnoho věcí, které na podobenství tohoto ztraceného syna nechápeme? Zde je pár příkladů toho, na co narážím:
1) Tento příběh nemá obdoby
Popis tohoto příběhu u Lukáše 15: 11-32 nám dává mnohem méně příběhu než si představujeme, zvláště díky tomu jak ho Ježíš vypráví. Vše, co je nám řečeno způsobem uvedení do děje je jen "
Byl jednou jeden muž, který měl dva syny. Mladší řekl svému otci: 'Otče, dej mi můj podíl na majetku.' A tak otec mezi ně rozdělil majetek" (v11-12). V současnosti to může vypadat jako extrémně hrubé nebo jako inovativní objížďka daně z dědictví. Ale v kulturním kontextu (dob starého Izraele - editor) to bylo zcela neobvyklé a bezprecedentní. Guru kulturních studií, Kenneth Bailey, ve své úžasné knize <,i>Poet and Peasant (básník a rolník) píše:
"
Pokud mi je známo, tak v celé literatuře Středního východu (mimo tohoto podobenství) od starověkých dob až po současnost, se nevyskytuje žádný případ nějakého syna, ať už staršího nebo mladšího, žádajícího dědictví od otce, který je stále v dobrém zdravotním stavu."
Prostě se to nestalo. A nejen tehdy, ale ani od té doby se to ještě nestalo. Mladší synové i tak nejsou objektem zdědění majetku - a přesto tento drze požádá o polovinu a tu i dostane.
2) Syn si přeje smrt svého otce
Opět platí, že nám v moderním kontextu uniká nesmírná ohavnost synova požadavku. Jelikož taková transakce by se udála pouze v případě, kdy by otec umíral a už by více nemohl zastávat post hlavy rodiny či rodinného obchodu, syn otci říká: "
Kéž bys byl mrtvý." Toto bylo znovu a znovu potvrzeno těmi, kteří poprvé slyšeli tento příběh v kontextu Středního východu. Synův požadavek přivolá hanbu na jeho rodinu a zvláště na jeho otce, který vychovával toto arogantní a sobecké dítě, ale také přináší obrovský smutek tomuto starému muži, kterému je jeho vlastním synem řečeno: "
Jsi pro mě mrtvý."
3) Ježíšova původní publikum by se asi zbláznilo.
Můžeme si představovat tichého a milého Ježíše hovořícího tento příběh skupině vychovaných lidí někde na malém kopci. Ve skutečnosti však jeho vyprávění mohlo být mnohem více hlučné a interaktivní.
My tento text čteme tak rychle (!). On si však musel dávat pravidelné pauzy pro vzdechy a výkřiky svého původního publika. Dav by byl plný zlosti kvůli chování tohoto syna, plný škodolibosti nad tím, co se mu stalo a bažící po jeho krvi s blížícím se koncem.
4) Ta část s krmením prasat se ve skutečnosti nikdy neměla stát
Další fascinující kulturní náhled od Kennetha Baileyho odhaluje, že pád marnotratného syna z parketového lva na skutečného chovatele zvířat nebyl nikdy zamýšlený výsledek. Občané vzdálené země, ke kterým se syn připojí, se ho ve skutečnosti chtějí svou nabídkou chovu prasat zbavit. Bailey píše: "
Text nám graficky říká, že se 'nalepil' na občana této země. Tento chlapík je mezi místními známý tím, že přišel s penězi a tak se očekává, že mu zůstala nějaká sebeúcta. Slušný způsob jakým se obyvatel Středního východu zbaví nežádoucích osob je přidělit jim úlohu o které ví, že ji odmítnou ... Nicméně hrdost marnotratného syna ještě není zcela zlomená a tak k údivu posluchače, pokus tohoto občana zbavit se ho, selhává. Syn přijímá práci chovatele prasat." Při svém vlastním pokusu získat kontrolu nad situací, která se vymkla kontrole, si sám marnotratný syn namlouvá, že stále může tvrdou prací vyhrát cestu z tohoto samotného dna. Ježíšovo původní publikum by se po tomto vývoji děje válelo smíchy.
5) Když zamířil zpět domů, tak se ve skutečnosti nekál
Nakonec si syn uvědomí, že ho čeká vyhladovění k smrti a je to právě toto uvědomění si a ne nějaká kajícnost či lítost, co ho žene k tomu, aby opustil farmu a odcestoval zpět do vesničky svého otce. Víme to díky rozdílu mezi tím, co se chystá říct (v18-19), a co ve skutečnosti řekne, když je konfrontován soucitem a milostí svého otce (v21). Odmítá nabídku práce služebníka, protože si najednou uvědomuje, že milost jeho otce pokrývá jakoukoli snahu propracovat si svou cestu zpět k rodině. Vyrazil ve snaze pokusit se o opětovnou kontrolu a ovládnutí situace, ale když spatřil lásku svého otce, konečně se vzdal této kontroly.
6) Otec neběžel jen proto, že byl šťastný ...
V této kultuře bylo pro staršího muže velmi neobvyklé a ponižující, aby utíkal. Jak píše Aristoteles: "
Velcí muži na veřejnosti neutíkají." Přesto tento otec běží a nejen proto, že je "pohnut soucitem." V této kultuře židovský syn, který přišel o dědictví mezi nežidy, mohl být předmětem ceremonie návratu do vesnice zvané
kezazah, během níž by vesničané před jeho nohama rozbili velký hrnec a křičeli na něj, že je od nynějška vyhnán ze svého lidu. A tedy, když otec utíká, tak alespoň z části tak koná proto, aby se k němu dostal dříve, než zbytek vesnice. Doslova
běží, aby ho zachránil. Místo toho, aby ho podrobil obrovské hanbě
kezazah, objímá ho a ukazuje vesnici, že jeho synovi bylo odpuštěno a pak rychle přistupuje k jeho obnově prostřednictvím obětování krmného telete - další moment, který by způsobil zatočení hlav Ježíšovu obecenstvu. Celá vesnice se zúčastnila té noci oslavy a syn byl veřejně obnoven - syn, který byl mrtvý je znovu naživu.
Nemáme ani čas zmínit se o příběhu o druhém synovi, který se pravděpodobně a pochopitelně cítí poškozený obnovou svého bratra, nebo o situaci tohoto podobenství v dalších dvou příbězích, kde bylo ztraceno znovu nalezeno. Přístup kulturní studie poskytuje nádherný náhled do hloubky a úžasnosti Písma. A možná by nás mohl inspirovat k tomu, abychom se při každé příležitosti také hluboko ponořili do textu. V tomto případě nám poznatek o mimořádném významu synovy pobuřující žádosti a ještě mimořádnější reakce otce pomáhá novým způsobem pochopit jak široká, hluboká a mimořádná je Boží láska.
Zdroj:
www.christiantoday.com, 10.12. 2016
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
