Dar prožití něhy při svátosti smíření: Chtěla vyjádřit úctu, místo toho dostala políbení něžným, mírným pohledem. A to ve zpovědnici, kam se nikdo nehrnul…
Na poutním místě společně s desítkami dalších kajícníků čeká ve frontě na zpověď. Zpovídá šest kněží a je velký nával, vidí to tak na hodinu. Po nějaké době si všimne, že někteří lidé se „předbíhají“, a vzápětí pochopí proč. Někteří penitenti totiž čekají jen na zpověď u konkrétních kněží, takže vzniká situace, kdy je sice velká fronta, ale současně je volno.
A tak do zpovědních místností vcházejí lidé, kteří ještě vůbec nejsou na řadě. Vyčíhne tedy další otevřené dveře, o které „není zájem“, protože je jí úplně jedno, ve kterém převleku tam na ni čeká Ježíš. Ale současně ty, kteří čekají na toho „svého“ chápe, ví, že jsou v životě situace, kdy to člověk takto potřebuje.
Na židli sedí starý kněz, který má zdravotní obtíže a omezení, mluví velmi tiše. Ona se zpovídá, a přitom jí padne zrak na jeho bílou, stařičkou ruku. Najednou pocítí velkou chuť tuto ruku z úcty políbit.
Jednotlivé úkony zpovědi jdou za sebou, jsou na konci. Chce se rozloučit a myslí přitom na to políbení ruky. Avšak kněz se na ni zadívá a na okamžik se jejich oči střetnou.
A ona ve zlomku vteřiny pocítí něco, co už dávno nezažila.
Něhu! Ale jakou něhu!
Ten pohled je tak plný něhy a mírnosti, že to nejde popsat… Obyčejná něha, v celé své jednoduchosti, tichosti, kráse. Prostinká a jemná. Tím pohledem ji silně zakusila a řekla jí víc, než tisíc slov.
Zpětně se jí zdá, že to byl Pán Ježíš, kdo se na ni s takovou jemností a citem díval očima kněze, jehož zchátralá tělesná schránka se již stala zdrojem utrpení. Ne moc, ale trochu podobné pohledy mívají vyobrazení Ježíše na starých „sladkých“ obrázcích, trošku i vyobrazení Ježíše Milosrdného.
Uvědomila si, jak nám v dnešním světě chybí něha! Nemluví se o ní, zapomínáme, že vůbec nějaká existuje. Často ji pokládáme jen za to, co nám ji ve zdeformované podobě nějak vzdáleně připomíná.
Chtěla vyjádřit úctu, místo toho dostala políbení něžným, mírným pohledem. A to ve zpovědnici, kam se nikdo nehrnul…
