Všichni evangelisté označují den Kristova zmrtvýchvstání jako
první den po sobotě.Když čteme toto označení, nevidíme v tom nic neobvyklého, když Ježíšova smrt nastala nesporně v$předvečer soboty, která byla spojena se svátkem Paschy. Po sobotě časně ráno našly již ženy prázdný hrob. Večer tohoto prvního dne po sobotě ukázal se Ježíš svým učedníkům v zavřeném Večeřadle.
Ukazuje se ovšem, že v tomto zvláštním označení dne zmrtvýchvstání v evangeliích se skrývá hluboké teologické poučení, k jehož pochopení je třeba využít starozákonní texty a znalosti židovské liturgie. Zastavme se tedy u těchto otázek, abychom z evangelií vyčetli i to, co je nám zatím z důvodu nedostatečné znalosti jakoby skryto.
Pro Izraelity byl svátek Paschy spojen se svátkem padesáti dnů, zvaným slavnost týdnů. Tyto dny se počítaly právě od prvního dne po sobotě Paschy, tedy právě ode dne Kristova zmrtvýchvstání. Ten den byl v kalendáři zvláště vyznačen. Byla s tím spojena liturgická činnost .
V knize Levitikus čteme:
Potom si odpočítáte ode dne po dni odpočinku, do dne, kdy jste přinesli snopek k oběti, plných sedm týdnů, až do dne po sedmém dni odpočinku napočítáte padesát dní a pak přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť (Lv 23,15–16).
Citovaný předpis ukládá odpočítat padesát dní. V den, kdy se odpočítávání začínalo, přinášela se oběť prvního snopu ječmene. Proto se ten den nazýval
dnem svatého snopu. Při západu slunce se do svatyně přinášel snop a kněz nad ním vykonal gesto houpání ve čtyřech směrech a gesto pozvedávání. Byla to děkovná oběť za dar úrody a také za manu, kterou kdysi Izraelité sbírali na poušti.
Ode dne snopu mělo následovat padesát dnů až do slavnosti týdnů, pravdivého odpočinku a nového začátku, který byl po sobotě. Žně, které začínaly v den zmrtvýchvstání, končily po padesáti dnech. Žně po Kristově zmrtvýchvstání budou trvat do konce časů a tehdy přinesou plod hojnosti.
Zdůraznění dne zmrtvýchvstání jako prvního dne po sobotě nám dovoluje dívat se na Pána jako na první plod obětovaný Bohu. Právě v tom čase, kdy se Kristus zjevil ve Večeřadle, konalo se ve svatyni skládání prvních ječmenných snopů. Tam rolníci přinášeli svou úrodu. Do Večeřadla, které se stane matkou všech křesťanských chrámů, přibyl sám Kristus jako první plod; On, který je obětníkem i obětí, nejen přináší, ale je
prvotinou (srov. 1 Kor 15,20).
V této souvislosti můžeme mluvit ještě o jedné analogii. Židé přinesli v období Paschy první klasy a doplnění obětování prvotin byl obřad připadající na padesátý den. Křesťané si v době Paschy připomínají Kristovu oběť, která získává jako své korunování v padesátý den
seslání Ducha Svatého. Kristus, který přichází k apoštolům v čase, kdy se přinášel první plod, vdechl na apoštoly a řekl:
Přijměte Ducha Svatého! Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy (Jan 20,22–23).
Duch Svatý byl Církvi, představované apoštoly, dán již v den zmrtvýchvstání. Ptáme se proto, jaký vztah to má k seslání Ducha Svatého popisovaném ve Skutcích apoštolů. V židovském liturgickém kontextu spojení dne prvního snopu s padesátým dnem ukazuje vztah mezi Paschou a Letnicemi.
Obě tyto události se odehrávají na stejném místě, ve Večeřadle. V prvém případě je Duch vdechnut samotným apoštolům, v druhém případě je ve Večeřadle několik desítek osob. Podle židovských předpisů to byl počet potřebný do složení příslušného společenství. Máme zde tedy nejprve závdavek Církve a pak její právně dostatečnou reprezentaci. V den zmrtvýchvstání sestupuje první plod Kristova vítězství a následně přichází jako plný dožínkový dar padesátý den, kdy Židé přinášeli dožínkovou oběť v jeruzalémském chrámě. Nejsou to tedy dvě rozličné události, nýbrž jedna – započatá a dokonaná ve svém plném bohatství.
Biblický odkaz můžeme tedy plně pochopit jen v kontextu všeho toho, co se dělo ve vyvoleném národě a bylo přípravou na jeho příchod. Celý Zákon, dějiny a liturgie byly vlastně takovouto přípravou.
Vyšlo v časopise Světlo 16. ČÍSLO / XI. ROČNÍK
