Zamyšlení nad evangeliem 4. neděle postní- cyklus C
Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství:
„Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: „Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.“ On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal. Tu šel do sebe a řekl: „Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!“ Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: „Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.“ Ale otec nařídil služebníkům: „Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!“ A začali se veselit.
Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: „Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.“ Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: „Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!“ Otec mu odpověděl: „Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, e i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.“ (Lk 15,1-3.11-32)
Dobře prožít postní dobu znamená smířit se s Bohem. Přijmout svátost smíření s Bohem. Abychom tu svátost dobře přijali, je třeba zamyslet se nad obsahem známého podobenství o marnotratném synu.
Příběh začíná v domě zámožného otce a jeho dvou synů. Společně hospodaří, žijí blahobytně. Přichází však chvíle, kdy mladší syn zatouží po světě a jeho radovánkách. Žádá po otci svůj podíl na majetku a odjíždí za štěstím. Ve světě majetek prohýří a skončí jako hlídač vepřů.
Tady si uvědomuje, co všechno provedl, čeho se dopustil, uvědomuje si, že urazil otce a způsobil mu velký zármutek.
Zpytování svědomí: patříš k těm, kdo tvrdí, „Nikoho jsem nezabil, nikomu jsem nic neukradl a jiné hříchy nemám“? Základem dobré zpovědi je upřímné zpytování svědomí.
Když si syn uvědomil své špatnosti, slzy lítosti kanou po jeho tváři. V duchu začíná odprošovat otce, lituje, že se dopustil tolika neřestí, uznává, že nemá právo se nazývat synem otce, kterého opustil a urazil.
„Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného…“ Bůh tě miluje a jak ses zachoval k nebeskému Otci? Bez lítosti není odpuštění. Dívej se na kříž a lituj!
Marnotratný syn nejen lituje. On si umiňuje: vrátím se k Otci, padnu na kolena, budu prosit za odpuštění, ale také řeknu: již nejsem hoden být tvým synem. Já chci alespoň trochu všechno napravit. Dovol mi, abych jako dělník u tebe pracoval jen za byt a za stravu.
K lítosti patří i polepšení a obrácení. Nemělo by to smysl vyznat své hříchy a klidně hřešit dále. Pokud jsi se vyzpovídal, ale trochu nezměnil svůj život,pak ta zpověď byla zbytečná. Nenuťte nikoho ke zpovědi, pokud není předpoklad, že se kajícník nezmění. Co řekl Pán Ježíš cizoložné ženě? „Jdi v pokoji a nehřeš více!“
Syn se vrací v zuboženém stavu k otci. Mohl si vymyslet pohádku: když jsem jel do světa, přepadli mě loupežníci, oloupili o všechno a prodali mě do otroctví. Podařilo se mi nyní utéci, proto můj zbědovaný stav. Syn se však přiznává ke všemu: „Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě…“
Nesetkali jste se ještě s člověkem, který cynicky prohlašoval: „Co bych se ke všemu přiznával, musí farář vědět o všech mých hříších?“
Pokud se takto někdo zpovídal, že zatajil byť jediný těžký hřích, dopustil se svatokrádeže, zajisté i svatokrádežně přijímal, a pokud vše nenapraví včas v generální zpovědi, je na cestě k věčné záhubě.
Dobrý otec nejen že synovi odpustil, on ještě pro něj uspořádal hostinu. Připomínají se slova Ježíšova: „Větší bude v nebi radost nad jedním hříšníkem pokání činícím…“
I tobě bude odpuštěno. Snaž se odvděčit dobrovolným pokáním, nejen pokáním, které ti uložil zpovědník. Čím více odčiníš zde na zemi, tím méně budeš činit pokání v očistci.
Neříkej, že jsi nezhřešil, čiň pokání, očisti se ve svátosti smíření s Bohem, začni lepší život a pak budeš moci radostně prožívat Velikonoce.
