Evangelijní úryvek Čtvrté postní neděle (Lk 15, 1 - 3. 11 - 32) přináší snad nejznámější Ježíšovo podobenství O marnotratném synovi.
Podobenství nejsou Ježíšovou novinkou. Používali je už židovští rabíni před ním. Ježíš této zavedené formě příběhů však dal nový rozměr. Za jejich pomoci vedl své posluchače do světa, o němž měl to nejhlubší poznání. Je to svět Božího království s vlastními pravidly a logikou, která se mnohokrát odlišuje od našich představ a očekávání.
Přestože zdomácněl název
O marnotratném synovi, ve skutečnosti je hlavní postavou otec. Podobenství následuje po dvou podobenstvích o ztrátách ovce a drachmy. Přece však toto podobenství není jen o ztrátě a opětovném nalezení syna, protože je tam ještě další - starší syn.
Úloha podobenství
Podobenství se nevyprávěly na zkrácení dlouhé chvíle. Jejich vyprávění bylo nejčastěji reakcí na nějaký problém, chování nebo postoj, který si žádal zdůvodnění nebo vysvětlení. V nedělním úryvku se uvádí: "
K Ježíši se přibližovali všichni celníci a hříšníci a poslouchali ho. Farizeové a zákoníci reptali: "Tento přijímá hříšníky a jí s nimi." Proto jim řekl toto podobenství ... " (Lk 15, 1 - 3) Následují tři podobenství O ztracené ovci, O ztracené drachmě a O marnotratném synovi. Jeho vyprávěním
Ježíš názorným příkladem zdůvodňuje svůj postoj k hříšníkům, který vyvolává pohoršení. Ježíš je otcem, celníci a hříšníci jsou mladším synem, farizeové a zákoníci jsou starším synem.
Řecké slovo označující podobenství je "parabolé" a doslova znamená "postavit vedle sebe." Jde tedy o srovnání dvou skutečností, které jsou postaveny vedle sebe. První je Ježíšovo chování k hříšníkům, které je porovnané s vymyšleným příběhem o dvou bratrech a jejich otci.
Úkolem podobenství je na základě tohoto srovnání vtáhnout posluchače do děje tak, aby v něm poznal sebe sama a udělal životní rozhodnutí na základě duchovní pravdy, která mu v nich byla zprostředkována.
Interpretace podobenství
Většina Ježíšových podobenství má jedno ústřední poselství. V našem případě je to bezpodmínečná láska otce. V tomto směru bohužel někdy dáváme až velký prostor fantazii a nacházíme v podobenstvích i to, co vůbec neuvádějí. Bývá to pokušení vnášet a nacházet nové netradiční prvky. V podobenství o marnotratném synovi se někdy zamotáme nad obrazem vepřů, významem lusků nebo chceme vidět ještě třetího syna, který věrně plnil vůli svého otce, ačkoli biblický text žádného dalšího syna nezmiňuje.
Vždy je třeba usilovat o porozumění biblickému textu tak, jak je napsán.
Většina Ježíšových podobenství obsahuje nějaký neobvyklý prvek. Bez něj by podobenství znělo jako obyčejné mluvení, ale právě tento "rušivý" prvek obrací naši pozornost na podstatu poselství. V našem podobenství by celý příběh mohl skončit šťastným návratem mladšího syna. Už to by byl nádherný obraz a příklad. Chování staršího syna přináší do celého příběhu rušivý moment, který podobenství dává nejen novou dynamiku, ale stanovuje i hlavní poselství.
Dalším vodítkem pro správné pochopení podobenství je všímat si, která slova jsou uvedena v přímé řeči. Ta jsou totiž nejednou odkazem pro reálného posluchače. V podobenství O marnotratném synovi klíčová slova zaznívají v přímé řeči ze strany otce: "
Máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtvý a ožil, byl ztracen a je nalezen." (Lk 15, 32)
Slova otce nejsou jen odpovědí staršímu synovi, ale přes jeho ústa Ježíš odpovídá na reptání svých současníků a zároveň dává i nám návod na to, jaké chování té které osoby si máme v životě osvojit.
Mladší bratr
Jít do daleké země zahrnuje nejen geografické, ale i psychologické vzdálení - odcizení se. Krmit svině bylo ponížením nejvyššího stupně, neboť podle židovských zákonů jsou prasata nečistá zvířata. Toto ponížení je ještě znásobeno touhou krmit se tím, co žerou prasata. Šlo o lusky rohovníku obecného, který se jmenuje i "svatojánský chléb".
Syn lituje ne kvůli tomu, že se nesprávně zachoval, ale proto, že se dostal do bídy. Otcovi sluhové mají lépe než on. Jeho lítost ještě potřebuje vyzrát, i když ve slovech už zaznívá slovo "zhřešil jsem". Otec překračuje jako první hranici, neboť na něj nečeká doma, ale běží mu vstříc. Ještě dříve než syn něco řekne, ho zulíbá a obejme, což jsou znaky odpuštění. Oblečení šatů je navrácení předchozího postavení syna. Otcův prsten patřil nejstaršímu synovi. Znamená to, že mladší syn v prvorozenství nahrazuje staršího bratra, i když tomu zůstává dědictví.
Starší syn
Mezitím je starší syn na poli, tzn. těžko pracuje na majetku otce. Obviňuje ho z hlouposti, když přijal syna, který mu všechno promarnil. Jeho vztah k otci je založen na zákoně, zásluhovosti a odměně. Starší syn ani jednou neosloví otce "otče" a mladšího bratra neosloví "bratře", ale "tento tvůj syn".
Prožívá psychologické odcizení navzdory geografické blízkosti. Otec mu připomíná rodinné pouto oslovením "synu" a označením mladšího "tento tvůj bratr". Podobenství končí slovy otce bez zmínky o reakcích synů.
Aplikace pro náš život
Podobenství má pro nás poselství z několika stran - nabízí chování otce, chování mladšího syna a chování staršího syna.
Mluví o ničím nepodmíněné lásce otce, která předchází pokání.
Jsme si vědomi této lásky ze strany Boha k nám např. ve sv. smíření, ale také prostřednictvím lidského odpuštění?
Bůh se raduje z návratu marnotratných synů a dcer k němu.
Radujeme se, když lidé najdou cestu zpět k Bohu? Běžíme jim vstříc? Snaží se napodobovat Boha v tom, že se snažíme znovu obnovit roztříštěné vztahy?
Bůh nám neustále navrací důstojnost synů a dcer.
Žijeme v tomto světě jako Boží synové a dcery?
Pokání je vždy darem od Pána.
Jsme ve službě Bohu, aby se druhý člověk pro tento dar otevřel? Jsme my sami otevřeni pro pokání?
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 29. 3. 2019 naleznete
zde