Vallendar, 20.3.2019 (kath.net) 024 689 - Následovat raději Árona než Mojžíše? Následovat raději Mojžíše a učedníky než Ježíše?
Tak musíme odůvodňovat, když pozorujeme chování Izraele na Hoře Sinaj a chování Ježíšových učedníků, když se při otázce rozvodu odvolávají na ne tak přísného Mojžíše. Přesně tak zůstává bohatý mladík raději smutně ve svém pro něj vyhovujícím následování Mojžíše, než aby následoval vyzývající volání Ježíše.
Přemýšlejí snad někteří němečtí biskupové podobně, když chtějí kráčet "synodální cestou k sexuální morálce a celibátu" se zahrnutím Centrálního výboru německých katolíků.
Když Mojžíš sešel s tabulemi zákonů z Hory Sinaj, viděl, jak lid s povolením Árona tancoval kolem zlatého telete. V hněvu roztříštil tabule zákonů na úpatí hory. Měl snad Mojžíš na úpatí Hory Sinaj souhlasit s Áronem a lidem? To neudělal.
A copak se dnes nesetkáváme se srovnatelným chováním a nepoddávají se někteří biskupové pro požadavky strukturních reforem postupně salámovou metodou změně sexuální morálky, zrušení celibátu, ignorování teologie těla sv. Jana Pavla II., připuštění rozvedených k Eucharistii? Momentálně mají tyto požadavky lidu a některých pastýřů konjunkturu a ještě nikdy neměly takové vyhlídky na úspěch. Proč? Protože někteří pastýři, i ti vrchní, ba i Boží lid sám v minulosti spáchali skutečné zločiny a žili do nebe volající nemorálnost, zakrývali ji nebo nevyšetřovali.
Copak se znovu nerozbíjejí tabule zákonů v biskupských sídlech, či dokonce ve Vatikánu? Tentokrát ne z hněvu pastýřů - i těch vrchních - z chování lidu, ale ze zkormoucení a studu, že je nedodržovali. Toto srovnání ukazuje, že to nemůže být řešením. Řešením by přece bylo následovat Mojžíše k Sinaji proti Áronovi, jakož i Ježíšova napomenutí učedníků v otázce listu rozvodu.
Jsme v postní době. Co jiného je smyslem půstu? Ne z jistého hlediska se něčeho vzdát, ale žít nový život zaměřený na desky ze Sinaje, které nám ukazují cestu zdařilého života? Nebo se zaměřením na Ježíše duchovně následovat také na hoře ohlášené blahoslavenství. Struktury nebo morálka jsou menší problém než pohodlný život, nebo ne příliš namáhavý život, tak jako dosud.
Celibát jako doporučený způsob života pro nebeské království není žádná povinnost, ale Ježíš a Církev, která ho seriózně následuje, spojují tento způsob života s tím, abychom příchozí Boží království už nyní žili. Není to jiné než teologie těla. Ve fázích střídající se plodnosti řadí askezi a extázi, ale tu nežít jako indická Kamasutra, aby se zvýšila rozkoš, ale aby se vzájemná láska prohloubila v odpírání a naplnění. Když se pak po askezi prožívá rozkoš, může se vděčně prožívat jako naplnění. To je něco zcela jiného než prezentovat teologii těla jako nesplnitelnou normu, aby se pak mohla rozbít jako nepřátelská vůči rozkoši tak, jako desky na Sinaji.
Přirozeně, že Horským kázáním a blahoslavenstvími nelze vládnout národu, jak jednou řekl Helmut Schmidt, ale každému národu by udělalo dobře, kdyby lidé podle toho žili. Nic jiného Ježíš nežádá a doposud ani biskupové a papežové, má-li být Církev kvasem, solí a světlem světa. V žádném případě by neměla podlehnout požadavkům, které nepocházejí z evangelií, ale z "kdo ví odkud", jako nedávno z médií.
Protože už Izrael měl být pod Mojžíšem světlem mezi národy. Signum levatum, vysoce vyzvednuté znamení mezi národy by mělo být i posláním Církve. Ona leží proto tak zraněná na zemi, protože my všichni, nejen naši pastýři, toto poslání neplníme. Teprve když si znovu uvědomíme pokyny z obou hor - Sinaje a Hory blahoslavenství, bude nám znovu jasné, jak, jestli nebo které struktury je třeba změnit.
Převzato z
http://modlitba.sk/,
článek ze souboru zpráv
Život Cirkvi vo svete 12/2019 (z 22. 3. 2019
naleznete na
http://modlitba.sk/?p=14484.
