Znamení kříže (pokřižování) je sice jednoduchým gestem, přece však vyjadřuje unikátním způsobem hloubku víry katolíků, jakož i ortodoxních křesťanů.
Jako katolíci děláme znamení kříže při vstupu do kostela, před jídlem a vždy když se modlíme. Co se však ve skutečnosti opravdu děje, když děláme znak kříže? Probíhá zároveň 21 věcí:
1. Modlitba. Své modlitby začínáme a končíme znamením kříže, přičemž si možná neuvědomujeme, že i samotný tento znak je modlitbou. Pokud je modlitba ve své podstatě ",
pozvednutím mysli k Bohu", jak o tom mluví sv.
Jan Damašský, pak to znamení kříže nepochybně dosvědčuje. "
Znak kříže není prázdným gestem, ale mocnou modlitbou, kterou 'angažujeme' Ducha Svatého jako Božího pomocníka a rádce a jako hybnou sílu úspěšného prožívání našeho křesťanského života", píše Bert Ghezzi.
2. Otevíráme se milosti. Podle Ghezziho nás znamení kříže, jako svátostina, připravuje na přijetí Božího požehnání a
disponuje nás na spolupráci s Boží milostí.
3. Posvěcujeme ním den. Jako úkon, který se opakuje v klíčových okamžicích dne, znak kříže každý náš den posvěcuje. "
Na každém kroku, ať odcházíme odněkud nebo přicházíme někam, když se oblékáme nebo obouváme, kdy se koupeme, sedíme za stolem, odpočíváme na pohovce, zapínáme světlo, zkrátka ve všech situacích našeho každodenního života, si značíme čelo znamením kříže", píše
Tertulián.
4. Celí se odevzdáváme Kristu. Pohybem ruky od čela k srdci a k oběma ramenům prosíme Boha o požehnání naší mysli, našich tužeb, našeho celého těla. Jedním slovem, znamením kříže předáváme své tělo a duši, mysl a srdce Kristu. (Parafrázuji tohoto
ruského ortodoxního spisovatele) "
Ať celé tvé bytí - tvé tělo, duši, mysl, vůli, názory, pocity, vše co děláš i neděláš - posvětí a posílí znamení Kristova kříže, jménem Trojjediného Boha", řekl teolog 20. století
Romano Guardini.
5. Připomínáme si Vtělení Božího Syna. Pohyb rukou směrem dolů, od čela k hrudníku nám má připomenout, že "
Kristus sestoupil z nebes na zem". Papež Innocent III. napsal ve svých směrnicích k pokřižování, že je třeba při něm "držet spojené dva prsty - buď palec a prsteník nebo palec a ukazováček - což také představuje dvě přirozenosti Krista.
6. Pamatujeme na Umučení našeho Pána. Toto je nejpodstatnější význam pokřižování -
tím, že děláme na sobě znamení kříže, připomínáme si Kristovo ukřižování. Význam znaku kříže umocníme, kdy se křižuje nataženými prsty pravé dlaně, což koresponduje s pěti Kristovými ranami.
7. Upevňujeme svou víru v Nejsvětější Trojici. Vzýváním jména Boha Otce, Syna a Ducha Svatého upevňujeme svou víru v Trojjediného Boha. Děláme to i když při pokřižování používáme tři prsty (podle papeže Innocenti III).
8. Zaměřujeme svou modlitbu na Boha. Jedním z pokušení při modlitbě totiž bývá, že ji adresujeme Bohu zároveň i se svou 'představou' jak ji má vyslyšet - co má udělat se sousedem nad námi, s tím hrozným chlapem, co si o sobě myslí, že je mistr světa nebo co. .. atd. Pokud se stane něco takového, je jasné, že modlitba je již více o nás, než o setkání s živým Bohem. Znak kříže nás okamžitě nasměruje na pravého Boha, protože podle Ghezziho: "
Když vzýváme Nejsvětější Trojici, upíráme svou pozornost na Boha, který stvořil nás, a ne na Boha, kterého jsme si vytvořili my. V takové chvíli naše vlastní představy blednou a my se obracíme ve své modlitbě přímo k Bohu, který zjevil sebe sama jako Otce, Syna a Ducha Svatého."
9. Upevňujeme svou víru v Syna a Ducha Svatého. Pozvednutím ruky k čelu si připomínáme, že Bůh Otec je první osobou Nejsvětější Trojice. Podle sv. Františka Saleského přesunutím ruky k hrudníku naznačujeme, že "
Syn vychází z Otce" a pohybem ruky k oběma ramenům naznačujeme, že "
Duch Svatý vychází z Otce i Syna".
10. Vyznáváme svoji víru. Znamením kříže znovu vyznáváme svou víru ve Vtělení a Ukřižování Ježíše, jakož i v Nejsvětější Trojici, čili děláme jakési malé vyznání víry svými slovy a gesty, a zároveň
ohlašujeme jeho základní pravdy.
11. Dovoláváme se moci Božího jména. Jméno Boha v Písmu svatém vždy doprovází moc. Ve Flp 2, 10 sv. Pavel říká, "
ať se na jméno Ježíš sehne každé koleno na nebi, na zemi, i v podsvětí". A v Jn 14, 13-14 říká sám Ježíš: "
A udělám všechno, o co budete prosit ve jménu mém, aby byl Otec oslaven v Synu. Pokud mě budete prosit o něco v mém jménu, já to udělám."
12. Bereme na sebe svůj kříž spolu s Kristem. Každý, kdo chce následovat Krista, "
musí vzít na sebe svůj kříž", říká v Mt 16, 24 Ježíš svým učedníkům. "
Jsem ukřižován s Kristem", píše v Gal 2, 19 sv. Pavel. "
Tím, že se přežehnáváme, že děláme na sobě znamení kříže, prohlašujeme své 'ano' takovému učednictví", píše Ghezzi.
13. Prosíme o pomoc v utrpeních. Tím, že znak kříže zasahuje i ramena, "
prosíme Boha, aby nám pomáhal nést na bedrech náš kříž, naše utrpení", píše Ghezzi.
14. Znovu potvrzujeme svůj křest. Při pokřižování se používáme stejná slova, jakými nás křtili. Znamení kříže je v podstatě "
rekapitulací a opětovným potvrzením našeho křtu", jak řekl svého času ještě kardinál Joseph Ratzinger.
15. Odvracíme prokletí. Znamení kříže připomíná odpuštění hříchů a odvrací od pádu do zatracení tím, že "
přecházíme z levé strany prokletí na pravou stranu požehnání", jak připomíná sv. František Saleský. Pohyb rukou zleva doprava naznačuje náš budoucí přechod ze současného trápení do budoucí slávy, stejně jako Kristus, který "
přešel ze smrti do života, z Hádu do Ráje", píše papež Innocent II. (Hádes - podsvětí v řecké mytologii)
16. Obnovujeme v sobě Kristovu podobu. Ve 3. kapitole Listu Kolosanům používá sv. Pavel obraz oblékání do nových šatů na popis toho, jak se naše hříšná přirozenost proměňuje v Krista. Svlékáme si své staré 'já' a oblékáme si nové ve smyslu toho, co píše i sv. Pavel: "
... oblékli jste si nového člověka, toho co se obnovuje, aby měl pravé poznání podle obrazu toho, který ho stvořil". Otcové vidí propojení mezi tímto veršem a strháváním šatů z Krista před ukřižováním; podle Ghezziho jde o "
svlékání naší staré přirozenosti při křtu a oblékání se do nové". Z toho vyvozuje, že znamení kříže můžeme v této souvislosti vnímat jako "
účast na strhávání šatů z Krista před ukřižováním a Jeho oblečením se do slávy při Vzkříšení".
Znamením kříže se tedy radikálně identifikujeme s celým Ukřižováním našeho Pána.
17. Označujeme se jako 'Kristovo vlastnictví'. Starověcí Řekové používali pro pojem znaku výraz
sphragis, což podle Ghezziho znamenalo označení vlastní značkou toho, co někomu patří. "
Pastýř si například označoval své ovce jako majetek značkou, která se nazývala sphragis." Znamením kříže se vlastně označujeme, že patříme Kristu, našemu pravému Pastýři.
18. Stáváme se Kristovými bojovníky. Podle Ghezziho mívali vojáci ve válce vytetované na sobě jméno svého generála, což může být metaforou i pro život křesťana - přirovnávat se k ovečkám můžeme ve smyslu následování Krista jako našeho Pastýře, ale jako bázlivé, lekavé a bezmocné ovce bychom se chovat neměli. My jsme přece Kristovi bojovníci a máme dělat to, co nám říká sv. Pavel v listu Efesanům 6: "
Oblečte si Boží výzbroj, abyste mohli čelit úkladům ďábla. ... a vemte si také přilbu spásy a meč Ducha, kterým je Boží slovo!"
19. Odrážíme útoky ďábla. Znamení kříže je jednou z nejúčinnějších zbraní, které používáme v boji proti ďáblovi. Jistý středověký kazatel, Aelfric, prohlašuje, že "
člověk může mávat rukama v nádherných gestech, ale pokud nimi neudělá znamení kříže, nepřivolá na sebe požehnání. Když ho však udělá, nepřítele tento znak tak vyděsí, že uteče". Podle sv. Jana Chryzostoma se říká, že "
zlí duchové před znakem kříže s hrůzou odlétají, protože je pro ně jako mlácení palicí". (Zdroj:
Katolická encyklopedie)
20. Označujeme se pečetí Ducha. V Novém zákoně se slovo
sphragis někdy překládá i jako pečeť, pečetit, jak o tom čteme i v 2 Kor 1, 22, kde sv. Pavel píše: "
A Bůh nás i vás posiluje pro Krista, on nás pomazal, on nás označil svou pečetí a vložil nám do srdcí závdavek Ducha." Znamením kříže se tedy znovu označujeme pečetí Ducha a dovoláváme se Jeho mocného působení v našem životě.
21. Vydáváme svědectví o své víře druhým. Jako gesto, často dělané na veřejnosti, je znamení kříže jednoduchým způsobem jak svědčit o své víře druhým lidem. "
Nikdy se nestyďme přiznat k Ukřižovanému. Ať je znamení kříže pečetí, kterou odvážně značíme své čelo a všechno ostatní - když ho děláme nad chlebem, který jíme, nad nápojem, který pijeme, když se jím křižujeme při odchodu i příchodu, když jdeme spát, když večer uléháme a když ráno vstáváme, když pracujeme, i když odpočíváme", píše
sv. Cyril Jeruzalémský.
Zdroj:
https://catholicexchange.com, 11. 10. 2013
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 20. 3. 2019 naleznete
zde.
