Katolíků se často ptají, proč nosí křížky, na kterých je i 'korpus', čili tělo Pána Ježíše, namísto toho, aby na sobě, na růženci nebo ve svých domovech měli pouze obyčejný kříž bez korpusu.
Můj známý, protestant, se mě jednou v kostele zeptal: "
Proč máte Ježíše stále na kříži? Vždyť už vstal z mrtvých."
Odpověď je vcelku jednoduchá, má sílu a je k věci: katolíci nosí křížky s korpusem a umísťují kříže s korpusem jako intenzivní, viditelnou připomínku utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista; všeho, co udělal pro duši každého jednoho člověka jakékoliv rasy, která na světě byla, je a bude.
V smrtelné úzkosti se za nás potil krví, snášel kruté bičování, ponížení při korunováni trním, s ohromnými bolestmi nesl kříž, až se nakonec nechal - z pro nás nepochopitelné lásky - krutě a bolestivě ukřižovat; a to vše z odvěké a láskyplné touhy po spáse duše každého jednoho z nás.
Katechismus Katolické církve nekompromisně učí:
"Církev spolu s apoštoly učí, že Kristus zemřel za každého člověka bez výjimky. Nikdy nebyl, není a ani nebude člověk, za kterého by Kristus netrpěl a nezemřel." Opravdu si s plnou vážností uvědomujeme fakt, že Ježíš by žil, zemřel a vstal z mrtvých i kdyby to nebylo za miliardy lidí, ale pouze za jednoho jediného člověka? O duši každého člověka se totiž stará jako o perlu nevyčíslitelné ceny, kterou i ve skutečnosti je. Jakou hroznou tragédií pro lidskou duši je být navěky zatracen, i přesto, že
největší touhou Boha je, aby se nikdo nedostal do pekla, ale aby po celou věčnost mohl žít životem, který pro nás svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním vydobyl Ježíš Kristus, Slovo, které se stalo Tělem. My katolíci nosíme křížky s korpusem právě proto, že nám trvale připomínají, že Kristova oběť, kterou vykonal jednou-a-navždy, a která opravdově vykoupila celé lidské pokolení, patří každému z nás individuálně přijetím Jeho milosti a milosrdenství. Je zjevné, že nejen katolíci, ale všichni křesťané by měli namísto 'prázdnych' křížků nosit křížky s korpusem a to proto, aby se sjednotili v názoru na velmi radostný a povzbuzující fakt, že Ježíš zemřel za každého z nás, i kdybychom byli jediným člověkem na světě; aby se v nás posílilo rozhodnutí pokračovat v tomto 'běhu'; abychom vždy prosili Pána o milost vytrvalosti ve víře, o milost nikdy nezapřít Jeho, ani to, co pro nás udělal. A tuto skutečnost zdůrazňuje
,b>kříž s korpusem, ne 'prázdny' kríž.
Kříže s korpusem spojují katolíky nerozlučně i s nejsvětější obětí mše svaté, s Eucharistií, v níž je v plnosti přítomen sám Pán Ježíš Kristus, "
pramen a vrchol křesťanského života", jak to prohlašuje i dokument Druhého Vatikánského koncilu
Lumen Gentium. Jiní křesťané někdy katolíky obviňují z toho, že nemají osobní vztah se svým Pánem a Spasitelem Ježíšem Kristem, ale podle mě ho mají mnohem zřejmější a něžnější právě i díky rozšířenému nošení a používání křížů s korpusem a jiným vyobrazením Krista. Nemluvě o tom, že katolíci vědí podle Pravdy, že mají s Ježíšem ten nejbližší a nejosobnější vztah jaký jen mohou, protože
skutečně a opravdově přijímají Tělo, Krev, Duši i Božství našeho Pána Ježíše Krista v Eucharistii při sv. přijímání, při tom nejdůvěrněji sjednocení se s Ježíšem na zemi, které více či méně (doufejme že více) proniká i do našeho osobního života a do modlitby.
Při Poslední večeři řekl Ježíš svým apoštolům "
To čiňte na mou památku" (Lk 22, 19). Neřekl aby se setkávali a uctívali si památku toho, co řekl a udělal při poslední večeři; právě naopak, apoštolům a tím pádem i všem biskupům a kněžím přikázal sloužit od té doby mši svatou, na níž se bude viditelným způsobem zpřítomňovat a uskutečňovat to, co udělal. Ježíšova slova v řečtině (Nový zákon byl totiž původně napsán v řečtině) na prvotních biblických rukopisech zněla: "
touto poieite tan eman anamnasin" a vyjevují nám Jeho záměr. Jeho oběť na Kříži, jednou-a-navždy, se má skutečně a opravdově zpřítomňovat při každé mši svaté. Slovo "
poieite", čili "
dělat", odpovídá pojmu přinášení oběti v Ex 29 v souvislosti s obětováním beránků na oltáři. Samotné slovo "
památka", "
anamnasin", nás vybízí přinášet v přítomnosti oběť z minulosti, ale nejen jako připomínku, ale takovou jaká ve skutečnosti je,
Boží mocí ji reálně a opravdově 'vykonat' tady a teď. Křížky a kříže s korpusem nám mají tuto Kristovu oběť na Kalvárii neustále zpřítomňovat v našem každodenním životě.
Přechod přes Rudé moře, když Pán vysvobodil Izraelity z Egypta, slaví Židé každý rok jako Paschu, když obnovují svou smlouvu s Pánem. Jako připomínku Kristova definitivního Přechodu při každé mši svaté si Církev Kristovu oběť, jednou-a-navždy, reálně a opravdově zpřítomňuje tím, že katolíci přijímají téhož Ježíše, který zemřel za naše hříchy, Jeho Tělo, Krev, Duši a Božství.
Vůbec nejde o symboliku, o vzpomínkový akt. Ježíš opravdu vstal z mrtvých, je vzkříšen, ale jako Bůh, kterým je od věčnosti, vstoupil v jistém dějinném okamžiku mezi lidi a zachránil nás od našich hříchů na Kříži a zůstává mezi námi v podobě Eucharistie po všechny věky. Křížky a kříže s korpusy zobrazují tuto 2000 let 'starou', přece však nadčasovou oběť Lásky, která spasila všechny lidi.
Používání křížků a křížů s korpusy není banální, ani morbidní. Připomínají nám jak moc Ježíš miluje každého z nás osobně, jakož i lidstvo jako celek, čímž se z krutého nástroje umučení stávají znakem spásy a záchrany celého lidstva.
Během mše svaté se reálně nacházíme na Kalvárii, na Velký pátek, a křížek s korpusem nám tuto úžasnou a zároveň děsivou skutečnost, když si uvědomíme, co všechno pro nás Kristus podstoupil, velmi osobně připomíná. Pokud nemáš křížek nebo kříž s korpusem, je nejvyšší čas pořídit si ho.
Zdroj:
www.catholic365.com, 17. 3. 2015
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 19. 3. 2019 naleznete
zde.
