Úryvek z vypravování vidění blahoslavené Anny Kateřiny Emmerichové o mládí sv. Josefa. Jak žil s bratry v Betlémě a jak se vyučil tesařskému řemeslu. Vypravováno 18. března 1820 a 18. března 1821.
Z mnoha událostí z mládí svatého Josefa, které jsem dnes viděla, pamatuji se ještě na tyto:
Josef, jehož otec se jmenoval Jakob, byl třetím ze šesti bratří. Jeho rodiče bydleli ve veliké budově před Betlémem, která byla kdysi rodinným domem Davidovým a náležela jeho otci Isaiovi či Jesseovi.
Avšak z doby Josefovy už ze staré budovy nezůstalo mnoho, jedině hlavní zdi. Okolí domu bylo velmi příjemné a bohaté na vodou. Vyznám se tam skoro lépe, než v naší vesničce Flamské.
Před domem, stejně jako před domy ve starém Římě, se rozprostíralo nádvoří, které bylo ohrazeno krytými sloupovými chodbami jako nějakým podloubím. V těchto sloupových chodbách jsem viděla obrazy, které vypadaly jako hlavy dávných mužů.
Na jedné straně dvora byla vyhloubena studna pramenité vody, nad níž se zdvihala kamenná stavba. Voda proudila z hlav zvířat.
Na obytném stavení nebyla v přízemí žádná okna, nahoře však byly okrouhlé otvory. Dům, jak jsem viděla, měl jedny dveře.
Nahoře kolem domu se vinula široká galerie, v jejichž čtyřech rozích vystupovaly věžičky, podobné tlustým, krátkým sloupům, které končily velikými koulemi nebo kupolemi, do nichž byly zatknuty praporečky.
Z otvorů těchto kupolí, do nichž vedly věžičkami schody, mohl člověk pozorovat vše široko daleko a sám být zcela skryt. Na Davidově paláci v Jeruzalémě byly také takové věžičky, a právě z kupole jedné takové vížky David pozoroval, jak se koupe Batšeba. Tato galerie nahoře na domě (otce Josefova) se vinula kolem nižšího poschodí, na jehož ploché střeše se zdvihal ještě výstupek s takovou věžičkou.
Zde nahoře bydlel Josef a jeho bratři, a v nejvyšším výstupku jejich učitel, starý Žid. Všichni spali kolem stěn v jedné světnici uprostřed poschodí, kolem něhož se vinula galerie. Jejich lůžka, z houní a koberců, které byly ve dne svinuty ke stěně, byla oddělena matracemi, jež šly také snadno odstranit.
Viděla jsem, jak si zde nahoře chlapci hrají ve svých komorách. Měli hračky v podobě zvířat, jako malé pejsky.
Viděla jsem také, jak je jejich učitel vyučoval všelijakým podivným způsobem, kterému jsem dobře nerozuměla. Viděla jsem, jak na zemi z hůlek skládal dokola rozmanité obrazce, a jak kázal hochům, stoupat do těchto obrazců. Pak jsem viděla, jak hoši stoupají zas do jiných obrazců, jak hůlky rozbírají, jinak skládají a rozdělují, a přitom všelicos vyměřují.
Viděla jsem také rodiče; nestarali se mnoho o děti a málo se s nimi stýkali. Nezdáli mi ani dobří, ani zlí.
Josef, kterému bylo, když jsem měla toto vidění o něm, asi osm let, se velmi lišil svou povahou od bratrů.
Měl dobré vlohy a učil se dobře, avšak byl prostý, tichý, zbožný a bez ctižádosti. Jeho bratři mu vyváděli všelijaké kousky, a strkali jím sem a tam.
Hoši měli malé, oddělené zahrádky. U vchodů do zahrádek stály na sloupech, ale poněkud ukryty (snad v nějakých výklencích?) obrazy podobné loutkám, jaké jsem vídávala často, a zvláště také na zácloně, která byla zavěšena před modlitebnou svaté Matky Anny, a také před modlitebnou přesvaté Panny, jenže v domě Mariině tato postava držela v ruce něco, co připomínalo kalich, z něhož se něco vinulo. Obrazy zde v domě byly jen jako loutky s kulatými obličeji, ověnčenými paprsky.
Zpozorovala jsem, zvlášť ještě v dřívějších dobách, mnoho podobných obrazů v Jeruzalémě. Také mezi ozdobami v Chrámě se vyskytovaly. V Egyptě jsem je viděla také, tam často měly na hlavách malé čepičky. Mezi obrazy, které Ráchel odnesla svému otci Labanovi, bylo také několik takových obrazů, ale menších, bylo však mezi nimi také několik jiných.
Viděla jsem takové obrazy také u Židů v malých skřínkách nebo v košíčcích. Myslím, že snad znázorňovaly dítě Mojžíše, jak byl vysazen na vody Nilu. A že bylo dítě zavinuto, to snad představovalo, že jsou Židé pevně vázáni Zákonem. Často jsem si myslela, že mají tento obrázek asi v takové úctě, jako my Jezulátko.
V zahradách hochů viděla jsem byliny, křoviska a stromky. Viděla jsem, jak bratři v Josefově zahrádce často tajně něco rozšlapali nebo vytrhali. Dělali mu mnoho příkoří. Vídala jsem ho, jak byl v podloubí nádvoří obrácen ke stěně a klečel. Modlíval se s rukama rozpjatýma, jeho bratři se přikrádali a šťouchali ho do zad. Viděla jsem, že jednou, když takto klečel, ho jeden z nich kopl do zad. Protože se se zdálo, si toho nevšímal, kopl ho ještě jednou tak prudce, že ubohý Josef padl na tvrdou kamennou dlažbu. Z toho jsem poznala, že při modlitbě nebyl při sobě, ale byl u vytržení. Když se vzpamatoval, nezlobil se, nemstil se, ale vyhledal si skrytý koutek, kde se dále modlil.
Ku vnějším zdem domu byla přistavěná malá obydlí, v nichž bydlelo několik žen středních let. Chodily zahaleny, tak jako často vídávám v těchto krajinách ženy bydlící při školách. Zdálo se, že jsou z domácí čeledě, protože jsem je viděla konat rozličné práce a pochůzky.
Přinášely vodu, myly a drhly, zavíraly okna mřížemi zvenčí zavěšenými, svinovaly lůžka ke stěnám a stavěly před ně pletené zástěry.
Někdy jsem viděla Josefovy bratry mluvit s těmito služkami nebo jim v práci pomáhat, a také s nimi žertovat.
Josef to nedělal, zachovával vážnost a samotu.
Zdálo se mi, že v domě jsou také dcery. Zařízení spodních obytných místností bylo skoro takové jako v domě Annině, jen vše bylo prostrannější.
Ani rodiče nebyli zcela spokojeni s Josefem. Přáli si, aby se s takovými schopnostmi dopracoval nějakého světského úřadu, ale neměl na to neměl ani pomyšlení.
Byl pro ně příliš prostý a bez hrdosti. Modlit se tiše něco pracovat, to bylo jeho jedinou zálibou.
Aby se vyhnul stálému škádlení bratří, vídávala jsem ho často, když mu bylo už asi 12 let, za Betlémem nedaleko pozdější jeskyně Jesliček prodlévat u několika zbožných žen, které patřily do malé komunity Essenek. Bydlely v řadě skalních komor ve vylámané stěně pahorku, na němž leží Betlém, vzdělávaly malé zahrádky u svých příbytků a vyučovaly děti jiných Essenů.
Když se při lampě ve své skalní kobce modlily ze svitku na stěně zavěšeného, tu malý Josef, jak jsem viděla, nejednou se k nim utíkal od škádlení svých bratří a modlil se s nimi. Také jsem viděla, že pobývá ve slujích, z nichž v jedné se později narodil Náš Pán. Modlíval se tam zcela samoten. Nebo vyráběl všelijaké drobnosti ze dřeva, neboť nedaleko Essenek měl dílnu starý tesař dílnu. Josef u něj trávil celé hodiny, býval mu při práci k ruce, a přiučil se tak pomalu jeho řemeslu, přičemž mu nemálo prospívalo jeho umění měřické, kterému se naučil doma u svého učitele.
Nepřátelství jeho bratrů mu po čase činilo další pobyt v otcovském domě nemožným. Viděla jsem, že přítel z Betléma, který byl od jeho otcovského domu oddělen potůčkem, mu dal jiné šaty. Do nich se přestrojil a v noci odešel z domu, aby si jinde tesařinou vydělával živobytí. Tehdy mu bylo asi osmnáct nebo dvacet let.
Viděla jsem ho nejprve pracovat u jistého tesaře v Libonah, u něhož se vlastně teprve řádně naučil řemeslu. Jeho mistr bydlel ve starých hradbách, které vedly jako nějaká silnice po úzkém horském hřbetu vzhůru k rozbořenému hradu. Tam v hradbách bydlelo více takové chudiny.
Zde mezi vysokými zdmi, v nichž nahoře byly světlíky, jsem viděla Josefa tesat dlouhé tyče. Byly to rámy, do nichž se vsazovaly pletené stěny.
Jeho mistr byl chudý člověk, dělal většinou jen takové stěny z hrubého pletiva a tesal jiné zcela nepatrné práce.
Josef byl velmi zbožný, dobrý a prostinký, a každý ho miloval. Viděla jsem ho, jak zcela pokorně koná svému mistru každou službu, viděla jsem ho sbírat třísky, snášet dříví a na zádech do dílny vláčet. Později jednou šel tudy se Sv. Pannou, a jak myslím, navštívil s Ní místo, kde dříve pracoval.
Jeho rodiče se z počátku domnívali, že ho unesli lupiči. Viděla jsem však, že jeho bratři ho tu posléze vypátrali a že ho velmi vyplísnili, neboť se styděli za jeho nízké zaměstnání, kterého se však proto přece z pokory nevzdal; jenom odešel z tohoto místa a pracoval později v Thanath u Megidda na říčce (Kisonu), která teče do moře. Tato obec ta leží nedaleko Afeke, otcovského města apoštola Tomáše.
Zde žil u zámožného mistra, rovněž tesařili, dělali však už lepší práci.
Viděla jsem ho ještě později v Tiberiadě pracovat pro jistého mistra. Bydlel samoten v domě u vody.
Bylo mu už asi třicet tři let. Jeho rodiče v Betlémě už zemřeli před delší dobou. Dva bratři bydleli ještě v Betlémě, ostatní byli rozptýleni. Rodný dům byl v jiných rukou a celá rodina rychle zchudla.
Josef byl velmi zbožný a horlivě se modlil za příchod Mesiáše. Zabýval se právě tím, že si u svého příbytku zřídí komůrku, v níž by se mohl ještě více o samotě modlit, když se mu zjevil Anděl a řekl mu, aby to nedělal, protože jako kdysi patriarcha Josef se stal se z vůle Boží v tomto věku správcem obilí v Egyptě, tak že také
jemu bude nyní svěřena Obilnice Spásy.
Josef tomu ve své pokoře neporozuměl. Modlil se dále, až se mu dostalo poslání, aby se odebral do Jeruzaléma do Chrámu, kde se Božím rozhodnutím stal manželem přesvaté Panny.
Zpracováno (jazykově upraveno) z knihy
Život přesvaté Panny Marie
čČNB: cnb000104637
Datum vydání: 1912
Autor: Emmerich, Anna Katharina a Brentano, Clemens
