Opět jsem si jednou četl Knihu přísloví, a opět jsem narazil na spoustu příslibů o tom, že kdo žije dobře, skončí dobře a kdo žije špatně, skončí špatně. Ano, Bůh takto uspořádal svůj svět, ale zatímco tyto věci platí obecně, nadčasově, neplatí v současném světě prakticky.
Někdy moudří a rozumní trpí a hříšníci prosperují. I král Šalomoun si to uvědomoval, když varoval "
Nezáviď těm, kteří se dopouští nepravosti ...". Čtu jeho upozornění a ptám se: '
Závidím v něčem hříšníkům? Existují věci, které my, křesťané, závidíme nevěřícím?' Několik jejich vzpomenu:
Obvykle jim závidíme jejich 'svobodu'. Lidé mnohdy oponují, že křesťanství je v podstatě pouze sbírkou zákonů, či jakýmsi systémem příkazů a zákazů. Faktem je, že naše víra určuje způsob, jakým máme žít svůj život. A i přesto, že my velmi dobře víme, že toto je ta jediná a správná cesta jak žít, naše hříšné srdce přece jen touží po mnoha věcech, které nám naše víra zakazuje.
Závidíme 'svobodu', se kterou si nevěřící mohou dělat co chtějí, přičemž neodpovídají žádné vyšší autoritě, pouze sami sobě; oplakáváme mnohé příležitosti, které jsme "museli pustit", či nabídky, které jsme "museli odmítnout". Stále však zapomínáme na jedno - to
Kristus nás vysvobodil, abychom mohli žít v pravé svobodě Božích dětí.
Obvykle jim závidíme jejich způsob zábavy. Každý se sice rád zabaví, ale nemohu si pomoci, ale převážná většina popkultury je dnes pokud ne přímo vulgární, nemravná a pohoršující, tak přinejmenším podezřelá. Vidíme vzrušující upoutávky na kasovní trháky, ale i tak víme, že budou plné špíny a prasečin; posloucháme kolegy, jak rozebírají včerejší epizodu jakési telenovely a víme, že je absolutně nevhodná a nepřístojná. Možná sledujeme toužebným pohledem ty, co se takové zábavě oddávají bez nejmenších výčitek svědomí ...
Obvykle jim závidíme jejich blahobyt a prosperitu. Žalmista píše "
... žárlil jsem na chvastouny, když jsem viděl, jak bezstarostně si žijí hříšníci. Nevadí jim zhola nic, jsou zdraví a vypasení ... " (Ž 73, 3-4). Nevěřícím, kteří finančně prosperují, někdy závidíme vše co mají, co vlastní.
Stává se to zejména ve chvíli, kdy nám po zaplacení všech nutných věcí z výplaty mnoho nezbude; když odmítneme lukrativní pozici, protože bychom už nemohli chodit do kostela tak často, jak bychom chtěli nebo když účetnímu přiznáme, že ano, opravdu chceme zaplatit takové daně, jaké nám přísluší. S penězi nakládáme otevřeně a přece někdy závidíme těm, co se zodpovídají jen sami sobě.
Máme ve zvyku jim závidět jejich 'bezstarostnost'. Jako křesťané věříme, že žijeme méně pro tento svět, a více pro ten, co má přijít. Existuje mnoho věcí, které nebudeme mít a mnoho snů, které se nesplní, protože my si shromažďujeme poklady dříve v nebi, než na zemi.
Namísto užívání si bezstarostného života na tomto světě, si posíláme poklady předem, do toho budoucího. Někdy se však stane, že naše víra zeslábne a my v té chvíli zatoužíme po 'bezstarostnosti' těch druhých a litujeme, že jsme jen správci, a ne vlastníky toho, co nám Bůh dává.
Máme ve zvyku jim závidět jejich možnost 'nemravně žít'. Celkově by se dalo zřejmě říci, že nevěřícím závidíme jejich možnost 'nemravně žít'. Jsme lidé zachránění, spasení; lidé, kteří podstoupili velmi významnou proměnu. Přesto však stále zůstáváme i hříšnými lidmi, kteří podstoupili neúplnou transformaci. Naše staré 'já' je stále v nás, stále toužíme po něčem, co chce ono, k čemuž lpí, o čem je přesvědčeno, že si to zaslouží.
Ke své hanbě musíme přiznat, že někdy závidíme nevěřícím jejich 'možnost nemravně žít'; konat skutky, které jim však s jistotou zaručí věčné trápení a nikdy nekončící muka.
Král Šalomoun nás povzbuzuje a moudře radí:
"Nerozhorčuj se nad padouchem a nezáviď těm,
kteří páchají nepravosti.
Hříšníci, ti zahynou;
nepřátelé Pána pominou
jako nádhera luk
a ztratí se jako kouř" (Ž 37).
Zdroj:
www.challies.com, 2. 8. 2017
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 15. 3. 2019 naleznete
zde.
