Zamyšlení nad evangeliem 2. neděle postní- cyklus C
Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho. Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se ocitli v oblaku, padla na ně bázeň. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“ Když se ten hlas ozval, byli už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli. (Lk 9,28b-36)
S JEŽÍŠEM NA HOŘE PROMĚNĚNÍ
Snad jste na výletě zažili také něco podobného. Ještě jako studenti bohosloví jsme o prázdninách lezli na Lomnický štít, podívat se, jaký je ten Boží svět. Už při stoupání se počasí začínalo kazit a nahoře jsme nakonec neviděli nic než beznadějné zmítání chuchvalců mlhy a mraků. Zoufalý svět, beznadějný chaos, nikde človíčka. Výstup nadarmo, zlá cesta dolů před námi (bylo to hned po válce, lanovka nepremávala).
Najednou se to jako kouzlem protrhlo. Slunce zalilo vršek a pak celý kraj: nádherný svět, vše má svůj řád. Divoké srázy, pusté rokle, ale za tím stojí pevně svět pokojný, zelené louky, chundelaté lesy, vesnice s kostelní věží - náš dnešní cíl.
Za chvilku vše zmizelo za novým mrakem, ale nám už to nevadilo. Viděli jsme.
Dnes nás vede Kristus s sebou také na Horu a nabízí stejnou zkušenost. Znovu a znovu jsme v životě zavalováni mlhami nejasnosti, nejistoty, vše bezpečné kolem nás mizí: jak to skončí? Jak dopadnu na této hrbolaté cestě? Dnes nám zní hlas Otcův v odpověď, světlo velikonočního jitra nám osvětluje cestu, je tu průvodce: “Toto je můj milý Syn - toho poslouchejte.”
Slyšíš dobře? Žádná lidská cesta, žádný lidský zítřek, ať jakkoli nepřehledný, nejasný, nejistý, žádný není beznadějný pro toho, kdo chce žít s Ježíšem, kdo řekne ano k Boží vůli. Budou na této cestě srázy, nejistoty, bude tam i smrt, ale bude tam nakonec bezpečné a jisté Zmrtvýchvstání. Dosažení cíle je jisté.
Ale ta jistota, světlo, radost, bezpečí - to je až na konci. Petr mluví za nás, nám všem ze srdce: Pane, zůstaň zde, nevydávejme se na cestu do Jeruzaléma, k čemu Velké pátky a Getsemany: je nám tu s tebou dobře.
Evangelista Lukáš však Petrovu řeč suše komentuje dvěma slovy. Říká:” Nevěděl, co mluví.”
Ježíš nezvolil cestu násilí k prosazení Božího království, ale cestu bezmocnosti, která nakonec vítězí.
Jak jinak by nám mohl dát tu velkou naději, že neúspěch nečiní náš život bezvýsledným, že nemusíme v takových situacích zoufat. Že můžeme ve světle víry přijmout svou nejasnou budoucnost pšeničného zrna, které musí zemřít v zemi, aby žilo a přineslo užitek.
Prosme dnes společně Pána, aby nám ve chvílích, kdy nás zavalí mraky nejistot, připomněl světlo Hory oslavení, aby nám slunce jeho slova osvítilo další cestu života.
