Není žádným tajemstvím, že na faře ve Vranově bývává při obědě polední chvilka poezie. Stále další a další básně recituje bratr Stanislav - většinou vše zpaměti. Zařazuje klasiky i moderní autory a občas dodá i svou novinku.
1. Na faře je malá komůrka
a v ní pobývá Marunka.
Když otevřeš tu komůrku
a neuvidíš Marunku,
pak jistě je nasnadě,
že najdeš ji v zahradě.
2. Dříví pilně odklízí,
aniž ji kdo pobízí
a s nenucenou lehkostí
zhostí se různých činností.
Zhoupne se i na tyči,
jen tak si prostě zacvičí.
S úsměvem a v pohodě,
těší se dobré náladě.
Do každodenní všednosti,
vnese paprsek radosti.
3. Jsem borcem sentimentálním
a vím, čím se uklidním.
V okamžiku příhodném
zatřepu jejím ohonem.
