V bazilice Panny Marie Pomocnice křesťanů, kterou vystavěl v Turíně Don Bosco, se
oslavuje již více než 100 let slavnost patronky chrámu velkým procesím se sochou
Panny Marie. První takový velký průvod se konal 24. května 1901.
Od vysvěcení baziliky v roce 1868 až do roku 1901 není známo, že by se konaly takové průvody mimo baziliku, s výjimkou malých procesí na dvorech nebo loukách kolem kostela, který tehdy ještě nebyl obklopen rozrůstajícím se městem, jak je tomu dnes. Don Bosco získal pro své chlapce již v roce 1847 sochu Panny Marie Těšitelky (Consolata), která je nyní uložena ve valdockém muzeu. S tou se konávala procesí vždy 20. června kolem tehdejší kaple u Pinardů.
Již v roce 1889 měla svatyně ve Valdoccu krásnou velkou sochu Panny Marie Pomocnice, vyřezanou ze dřeva, kterou věnovala jedna urozená paní jako dar za udělenou milost. Tato socha byla nedávno restaurována. Na počátku roku 1901 asi 500 obyvatel Valdocca podepsalo petici generálnímu představenému bl. Donu Ruovi, aby se zahájila tradice procesí po ulicích Valdocca, které sousedí s bazilikou.
Don Rua návrh přijal a ustanovil výbor, který měl celou slavnost připravit.
Odpoledne 24. května nepřehledný dav očekával slavnou událost. Radost byla poněkud zkalena těžkými mraky, které se kupily přímo nad svatyní. Spadlo i několik kapek vody a zadul studený vítr. Ale kolem 18.15, když v bazilice začaly nešpory, nebe se vyjasnilo a dav propukl v jásot.
Po zpěvu Magnificat se začalo řadit procesí, které pomalu postupovalo nynější ulicí Panny Marie Pomocnice křesťanů.
Když se objevila socha na svém majestátním trůnu v bráně kostela, všichni pocítili nevýslovné dojetí.
Salesiánský věstník z června 1901 popisuje tuto mimořádnou událost takto: „Socha vypadala jako zjevení! Zvony jí zněly na pozdrav a kapely hrály hymny radosti a ze stohlasého sboru zazníval hymnus
Ave Maris stella. Madona Dona Boska vychází ze svého chrámu doprostřed svých ctitelů a zdá se, jako by nyní měla žít stále s nimi, slyšet jejich prosby, těšit je svým úsměvem a svou láskou.“
Průvod pokračoval ve dvou křídlech, prochází korzem Principe Oddone, pak korzem Královny Markéty a pokračuje k náměstí Emmanuela Filiberta a pak přes Porta Palazzo na ulici Cotolengo.
Věstník: „Je to slavnost, která uvádí zrak v úžas a je obdivuhodně spořádaná. Uprostřed soubor pestrých barev: jsou to prapory různých sdružení. Malé děti sypou květy, zatímco jiné představují alegorie Pána, Madony a svatých. Dav, který se tísní na boku, vytváří řečiště, kterým postupuje řeka s Madonou. Jeden za druhým se ozývají potlesky, lid, který tolik prosil, aby se průvod uskutečnil, volá: „Ať žije Madona Dona Boska!“ Domy jsou plné květů, střechy, okna, balkony jsou zaplněny lidmi. Na všech je patrná úcta, zbožnost a nadšení.
Kolem 20.45 se procesí a socha vrací do chrámu za nekonečného potlesku, zatímco zpěváci zanotují litanii loretánskou. Svátostné požehnání uvnitř i venku celou nezapomenutelnou slavnost zakončí.
Lid zůstává na náměstí a obdivuje svatyni osvětlenou tisíci světel a zpívá písně ke cti Panny Marie Pomocnice. Kapela první oratoře odpovídá na nadšení přítomných koncertem vybraných hudebních skladeb.“
Vyšlo v časopise Světlo 21. ČÍSLO / XI. ROČNÍK
