Na konci modlitby si vždy připomínáme, že Ježíš, Syn Boží, je i synem Panny Marie, která je i naší Matkou. A to je naše pravé bohatství.
V naší farnosti v kansaské Wichitě se při nedělní večerní sv. mši zpívá "
Ave verum corpus" dle zpracování Williama Byrda:
Ave verum corpus, natum
de Maria Virgine,
vere passum, immolatum
in cruce pro homine
cuius latus perforatum
fluxit aqua et sanguine:
esto nobis praegustatum
in mortis examine.
O Iesu dulcis, O Iesu pie, (Or: O clemens, O pie)
O Iesu, fili Mariae.
Miserere mei. Amen.
Klečím v kostelní lavici a nedá mi, abych také nepřidala
sotto voce k "Miserere mei" (smiluj se nade mnou). Liturgickou hudbu poslouchám často a proto znám i tuto zpívanou modlitbu (volný překlad):
Buď pozdravené opravdové Tělo Kristovo,
zrozené z Marie Panny.
Skutečně trpící a umučené,
na Kříži pro člověka.
Z Jeho probodeného boku vytryskla voda a Krev.
Nechť nám je nadějí v hodině naší smrti!
Ó, dobrý Ježíši, ó sladký Ježíši,
Ó Ježíši, Synu Marie, smiluj se nade mnou. Amen.
Během mše svaté zpívali tuto modlitbu při
obětování. Když jsem ji zaslechla, připojila jsem se v modlitbě k adorování Ježíše, přítomného v Nejsvětější svátosti a k Jeho Velikonoční oběti, která se opakovaně zpřítomňuje na oltáři. Tento eucharistický hymnus mi připomíná i mou smrtelnost, jakož i naději na pokojnou a dobrou smrt.
Vím, že William Byrd zkomponoval tuto zpívanou modlitbu v době, kdy byly v Anglii mše ilegální a právě to mě ještě víc nutí k vděčnosti nejen za svobodu vyznání v naší zemi, ale i za velmi štědré dary, kterými Bůh nedávno požehnal naši diecézi - v květnu 2017 náš biskup vysvětil
deset novokněží a deset jáhnů. Dva z novokněží slouží jako kaplani v naší farnosti Nejsvětější Svátosti a jeden z jáhnů bude sloužit v létě. Pokud Bůh dá, biskup Carl Kemmel vysvětí příští rok další kněze!
Kolik lidí v kostele rozumí významu slov této zpívané modlitby? Záleží na tom v kontextu slavení mše svaté nebo ne? Stačí když jen poslouchají melodii a hlasy? Tyto otázky jsou podle mě pro
debatu v rámci Katolické církve o slavení liturgie včera, dnes a zítra, pouze symbolické. Ti, co chtějí zachovat bohatství tisíciletí skvělé hudby a zbožné praxe se musí poprat s 50 letou minulostí, během níž se na toto bohatství zapomnělo.
Ave Verum Corpus
Tento eucharistický hymnus vznikl ve 13. - 14. století; někteří ho připisují jednomu z 'avignonských' papežů Innocentovi VI. Někteří čtenáři možná znají jeho zhudebnění ať už od
Mozarta, Josquina des Preze, sira Edwarda Elgara, Charlese Gounoda, Camille Saint-Saense, nebo
Franze Liszta. Obvykle zaujímá důležité místo v repertoáru chorálová hudby. Podle pátra Josepha Connollyho v jeho sbírce
Hymnů římské liturgie z roku 1955 se
Ave Verum v středověku zpívalo bezprostředně po Proměnění. V současnosti se při mimořádné formě latinského obřadu mše sv. zpívá i při vystavení Nejsvětější Svátosti a při požehnání.
Ať už během Proměnění nebo při požehnání Svátostí oltářní, má nám tento hymnus připomínat
skutečnou přítomnost Ježíše v Nejsvětější Svátosti, upozorňovat nás na to, že Ježíš je neustále přítomen také ve svaté hostii a že Ho máme adorovat.
Ave Verum má však směřovat naše meditování i k Ježíšovu
vtělení - v jesličkách, ale i na Kříži: že On se skutečně stal Tělem, narodil se z Marie Panny, přetrpěl za nás kruté
mučení a smrt. Krev a voda; drahocenná Krev a voda křtu vytryskla z Jeho probodeného boku.
Když se připravujeme přijmout Ho ve svatém přijímání, připravujeme se ve skutečnosti na věčnost s Ním v nebi. Během modlitby opakujeme Jeho svaté jméno a prosíme o Jeho milosrdenství. A na konci modlitby si vždy připomínáme, že Ježíš, Syn Boží, je i synem Panny Marie, která je i naší Matkou. A to je naše pravé bohatství.
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 9. 3. 2019 naleznete
zde.
