Víra a realita víry může mít v lidském chápání víc odlišnosti, než bychom si na první pohled představovali.
Někdo si víru ztotožní s křesťanskou mentalitou, morálním chováním (ale jen navenek, bez vnitřního přesvědčení) a jiný považuje víru jen za nějaký možný názor, sice mnohdy šlechetný, ale
vždycky jen osobní a tedy subjektivní, který dnes, žel, je velmi rozšířený i v mnohých katolických prostředích.
Z rovnocennosti lidských osob pak ale vyplývá, že
každý člověk má právo (a nesmí se mu upírat) na svůj vlastní názor. Pokud se ale víra považuje jen za osobní názor a nevychází z objektivní reality, pak víra muslima, protestanta, žida či katolíka má subjektivně stejnou hodnotu. Záleží jen, aby daný člověk byl o tom přesvědčen a podle toho se i choval.
Neexistuje – podle toho – objektivní víra, protože ta by omezovala člověka v jeho názorech, ale i v jeho domnělé svobodě přizpůsobovat si realitu.
Ale Ježíšovo poselství a hlásání je objektivní skutečností, ne názorem někoho, nebo jen vnějším obalem bez obsahu.
Kam tento postoj pak vede? K pravdě, ke lži nebo k nicotě? K pravdě ne, nejspíš k nicotě.
Jeden názor totiž musí mít tu hodnotu jako i jiný názor a když jsou opačné, tak se – matematicky řečeno – vynulují, nezůstane platný žádný názor... vede to k nihilismu. Například jeden je věřící a druhý je ateista. Co z jejich setkání vyplývá, když se chce brát rovnocenně do úvahy jeden i druhý názor? Nezůstane nic, nebo lépe řečeno, zůstane prázdno.
A to je velmi pravděpodobně to, co
v současnosti způsobuje depresi mnoha lidem, jak o tom svědčí i statistiky. Ne hned a ne všem, ale mnohým. Nemůžeme o tom pochybovat.
Co vždycky způsobuje člověku největší hrůzu, je právě
nejistota, prázdno a nicota. On touží po pravdě a po jistotě, kterou mu může dát jen Trojjediný Bůh.
Mons. ThDr. RNDr.
Ladislav Hučko, CSc., apoštolský exarcha řeckokatolické církve
Monitor č. 5, 10. 3. 2019, str. 3
SLOVO BISKUPA
Časopis si můžete stáhnout na:
https://rcmonitor.cz/download/MONITOR-2019-5.pdf
