Arcibiskup
Fulton Sheen řekl, že
„největší milostný příběh všech dob je obsažen v malé, bílé Hostii.“ Proč stojí za to zúčastnit se mše nejen v neděli?
Sjednocení s Bohem ve svátosti Eucharistie by nemělo vyplývat z povinnosti, ale z touhy srdce. Každodenní účast na mši nám dává sílu překonat obtíže a svěřit Pánu problémy každodenního života, protože
„lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“
Mše svatá: svátek pro duši
Stává se, že nedělní mši vnímáme jako nepříjemnou povinnost. Jen těžké životní okolnosti mohou zapříčinit, že způsob, jakým vnímáme naši účast, se dramaticky mění. Začneme chápat podstatu tohoto daru, který nám Kristus zanechal, a který je stále přítomen na oltáři.
Druhý vatikánský koncil označil Eucharistii za
„vrchol a zdroj křesťanského života“. Účast na mši je způsob zvláštní komunikace s Bohem v církevním společenství. Je inspirací pro každodenní život, je naší součástí, prostorem, ve kterém si uvědomujeme sami sebe.
Eucharistie: setkání s přítelem
„Zažil jsem, jak málo mohu udělat, jak jsem slabý,“ říká Martin. Pro něj je denní Eucharistie otevřením dveří srdce pro Ježíše, setkání s přítelem, kterého má rád. Touží po něm, chce Ho navštívit a pozvat Ho k sobě.
Musíte bojovat za takovou lásku každý den, protože Bůh chce pozvednout člověka z otroctví hříchu a setkat se s ním. Arcibiskup
Fulton Sheen řekl, že
největší milostný příběh všech dob je obsažen v malé, bílé Hostii.“
Obavy učedníků vyjádřené na cestě do Emauz také ilustrují naši fázi lidské cesty k Bohu. Díky naší účasti na Eucharistii jsme svědky toho, že patříme Ježíši jako Jeho učedníci.
Mše svatá je láskou, která se realizuje v přítomnosti. Není odměnou za každodenní svatost, ale stává se pokrmem a pomáhá bojovat proti nepříteli duše. Vychovává člověka, který se neustále obnovuje, formuje svou identitu do celistvosti.
Účast na mši: nejlepší způsob, jak se dostat z problémů
Pro Kryštofa má častá účast na Eucharistii osobní, dokonce hluboce mystický význam. Když chtěla manželka rozvod, muž našel úlevu v kostele.
„Jednou jsem přišel, když mše již začala. Evangelium však přišlo za mnou. Rozhodl jsem se jít i další den, a tak to zůstalo“ říká Kryštof.
Čas setkání s Ježíšem denně na mši svaté mu dává klid a přináší duchovní rovnováhu.
Není to povinnost, ale výsada. „Já jdu k Ježíši jako k lékaři, uzdravuji se, bojuji se slabostmi a vracím se do každodenního života, abych si v něm udržel rovnováhu“ - dodává.
Pojďte ke mně všichni!
Ukotvení našeho každodenního života na eucharistický oltář znamená, že se stává prostorem, ve kterém se zabydlují oběť a láska.
Láska vyžaduje přítomnost. Je těžké si představit, že dva lidé, kteří na sebe navzájem myslí a milují se, by neočekávali, že spolu budou trávit čas.
Během Eucharistie sedí Ježíš u stolu s námi.
Setkání s Ním je bránou, za kterou se žije jinak, „plněji“. Za ní se formuje kreativní prostor.
Ano, v životě jsou chvíle, kdy máte všeho dost a každodenní život je neuvěřitelně těžký. Avšak tichost rána nebo večera nám dovoluje přemýšlet, omezit své sobecké „já“, obnovit v sobě obraz a podobu Boží, často tak zatemněnou hříchem a slabostí.
Je to vhodný čas k účasti na mši a pro spojení s Bohem.
Převzato z
www.modlitba.sk
článek
Cesta na svätú omšu môže byť najlepšou cestou z problémov z 1. 3. 2019 naleznete
zde.
