Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Lk 6, 27 - 38) přináší pokyny Pána Ježíše pro ty, kteří jeho poselství berou seriózně a chtějí podle něj žít.
Nosným tématem úryvku je láska k nepřátelům.
Přitom je důležité, že nejde jen o nějaké dohodnuté společenské chování. Východiskem laskavého postoje je snaha věřících napodobovat Boha, který "
je dobrý k nevděčným i zlým" a je milosrdný Otcem ke všem.
Milujte své nepřátele
Židovská anekdota uvádí, že za rabínem Hilelem Starším (žil v letech 110 před Kr. - 10 po Kr.) přišel člověk, který se chtěl obrátit na židovství. Požádal rabína, aby mu shrnul učení Tóry, dokud vydrží stát na jedné noze. Hilel mu tehdy odpověděl: "Co nechceš, aby lidé dělali tobě, nedělej ani ty jim. To je shrnutí celé Tóry. Ostatní je jen výklad. Jdi a nauč se to." Evangelista Lukáš zachytil tuto zásadu, kterou nazýváme zlaté pravidlo, i z Ježíšových úst v pozitivní formulaci: "
Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak dělejte i vy jim!" (Lk 6, 31) Láska k druhému člověku vychází z poselství knihy Genesis, která říká, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Nemůžeme mluvit o lásce k Bohu a přitom mít v nenávisti jeho obraz, kterým je každý člověk. Křesťanství navíc zdůvodňuje lásku ke každému i tím, že samotný Boží Syn se stal člověkem. Nenávidět druhého by znamenalo nenávidět Krista: "
Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili." (Mt 25, 40)
K druhým lidem nestačí zaujmout pouze pasivní postoj. Od svých následovníků Kristus očekává aktivní přístup. Je vyjádřen jeho výzvou: "
Vám, kteří mě slyšíte, pravím ..." (Lk 6, 27) Ne každý se ztotožní s Kristovým evangeliem. Je určeno pro ty, kteří ho chtějí následovat. Tento aktivní postoj Ježíš zdůrazňuje učedníkům mnoha slovesy v rozkazovacím způsobu: milujte, dělejte dobře, žehnejte, modlete se. Je to reakce na nenávistný přístup ze strany druhých:
Nenávidí vás? - Milujte!; Proklínají vás? - Žehnejte!; Potupují vás? - Modlete se!
Novost Kristova poselství
Cestu nenásilí a neodporování zlému najdeme i v řecko-římské literatuře, v dílech Cicera, v stoické filozofii atd. Ve Starém zákoně se ve vztahu k nepřátelům setkáme spíše s výzvami zdržet se nenávistného jednání: Neraduj se z neštěstí druhého, zdrž svůj jazyk, neodplácej se zlým za zlé, nevyhledávej hříšníky apod. V tomto představuje křesťanské poselství výrazný posun. Pro Krista jen nereagovat je nedostatečný postoj podobný hříšníkům a pohanům, neboť znamená nepochopení a nepřijetí Božího království, které ohlašuje. Důležité je dobrem přemáhat zlo.
V nedělním úryvku tento aktivní přístup Ježíš vysvětluje konkrétními příklady: "
Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou. A tomu, kdo ti bere plášť, nech mu šaty. Každému, kdo tě prosí, dej a pokud ti někdo něco vezme, nepožaduj zpět." (Lk 6, 29 - 30) Vrcholným příkladem pro křesťanství je samotný Kristus, který na kříži odpouští svým nepřátelům. V této linii Skutky apoštolů vykreslují prvního mučedníka Štěpána jako vzor správného následování svého Mistra. V tomto duchu pokračovaly generace světců.
Osvojit si Ježíšovu nauku a postoje zůstává trvalým závazkem i pro nás. Pokud chceme být věrni jeho evangeliu a neředit ho vlastními interpretacemi, není jiné cesty.
Být jako Otec
Slovo "křesťan" se odvozuje od slova "Kristus". Křesťan je ten, který patří svým životem a chováním Kristu a usiluje se s ním ztotožnit v duchu slov apoštola Pavla: "
Vždyť pro mě život je Kristus." (Flp 1, 21); "
Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus." (Gal 2, 20) Chci však ukázat ještě na jednu pěknou podobnost jména "křesťan" s řeckým přídavným jménem "Chrestos", což v překladu znamená "dobrý". Pán Ježíš mluví o této vlastnosti jako o vlastnosti Boha.
Pro křesťana principy jeho života a chování nevycházejí z pravidel, která si odhlasovala většina. Principem je Bůh, který je "Chrestos" - "dobrý" a "oiktírmon" - "milosrdný". Buďme syny a dcerami Nejvyššího, ne dětmi své doby.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 22. 2. 2019 naleznete
zde
